Plastická chirurgie se dnes skloňuje ve všech pádech. Bývá však hlavně spojována se silikonovými prsy hvězd a tvářemi plné Botoxu. Pro samé skandály v této oblasti jsme zapomněli na to hlavní, proč vlastně vznikla. Mnohdy jde o velmi nutný zásah, potřebný ke změně nevzhledné deformace. Plastická chirurgie pomáhá zbavovat komplexů a vést lidem normální společenský život.
Může jít o velké, zkroucené a odstávající uši, orlí nos, zohyzdění vyplývající z dopravních nehod nebo tragické popáleniny po domácích úrazech.
Takový člověk není schopen fungovat normálně protože mezi ostatními hodně vyčnívá. Důsledek je pak jasný. Osoba, která nepřijme svůj vlastní vzhled, se většinou úplně straní lidem.
Nízké sebevědomí nepříznivě ovlivňuje život v lidské společnosti, kde se jinakost neodpouští. Komplexy způsobují čím dál tím větší potíže a jsou zdrojem mnoha frustrací. Paradoxem je, že určitá nedostatečnost v jedné oblasti, jako je např. vzhled je mnohdy spojována i s intelektuální kapacitou osoby.
Děti nevnímají svou odlišnost až do okamžiku, než si jí všimnou ostatní. Do této chvíle žijí mezi „svými“, kteří v něm vidí milovanou osobu a ne „ušaté torpédo“. Vnější svět je k nim často hodně krutý a bolestně upřímný, protože dostávají různé druhy přezdívek. Trvalé usazené komplexy v nich mohou zůstat i po odstranění defektu. Dál se straní se kolektivu, o přestávce stojí někde v rohu, sedí v poslední lavici. Jenže děti pro svůj rozvoj potřebují přijetí ze strany kolegů. V tomto případě není plastická chirurgie jen rozmar, ale legitimní potřeba.
Nejviditelnějším důvodem vzniku komplexu je obličej. Uši mohou být přikryty vlasy, ale nos je těžké zamaskovat. Mimoto křivé septum (nosní přepážka) je závažný zdravotní problém, který znesnadňuje dýchání.
Každý chirurgický zákrok je vážný lékařský zákrok a každá operace s sebou nese riziko komplikací. Riziko lze považovat za rozumné v případě odůvodněné lékařské indikace. Určitě stojí za zvážení i v případě, když operace může výraznou měrou přispět ke zvýšení pocitu méněcennosti. Vylepšený vzhled zlepšuje náladu, odstraňuje neviditelné překážky a usnadňuje pohyb ve společnosti.
Psychologické důsledky
Nejde-li o závažné poškození, je potřeba zjistit, co je skutečnou motivací pro takové rozhodnutí. Někdy je první operace jen spouštěč a následuje nutkavá potřeba dalších operací. Pacient může mít tendenci všechny své nezdary svádět na křivé nohy, tlustý krk, …. Zde je pak potřeba více pracovat na sebe přijetí, protože tady je jakákoli úprava vzhledu, bez pomoci psychologa prakticky zbytečná.
Hodně rodičů by udělalo i nemožné, aby zlepšili vzhled svých dětí, protože to berou jako investici do jejich budoucnosti. Domnívají se, že když budou hezké, bude jejich život snadnější a budou lépe prosperovat. Nechtějí slyšet nic o tom, že sebevědomý, byť nedokonalý člověk prožívá daleko šťastnější život než „modelka“.
Stále častěji se stává, že jako první větší dárek nedostane dítě vlastní hodinky, jízdní kolo, nebo tak módní počítač, ale dostane úpravu uší nebo nosu.
Ve Venezuele jdou rodiče ještě dál. Tady se za estetickou chirurgii dětí utrácí poslední cent a v případě potřeby si rodiče na ni berou i půjčku. Stává se, že v den narození dítěte založí rodiče dítěti spoření pro plastického chirurga, aby si v určitém věku mohlo zvětšit zadek nebo prsa. Není tam nic nenormálního, pokud má dívka prsní implantáty už v osmnácti letech. Už odmalička zde mnohé dívky vyrůstají jako malé miss a dělají kariéru modelky pro bohatší svět.
Kde je správná míra soudnosti?
S některými vadami je možno počkat až na dobu, kdy dítě vyroste a rozhodne, zda chcete operaci samo. Zde patří např. dlouhý nos, nebo odstávající uši. Jiné to je v případě tragické nehody, kdy dítě zasáhl oheň nebo pokousal pes. Určitě mu operace změní kvalitu života a nebude odsouzeno trpět.
Polemizovat zde nebudeme ani v případě vrozených vad, jako je rozštěp patra nebo zaječí pysk. Tady je potřeba s operacemi začít (ve vážnějších případech jde o sérii operací) dokud je dítě ještě malé, protože nejde jen o kosmetický problém. Rozštěp patra způsobuje problémy při jídle. Problém je i ve chvíli, kdy dítě začíná mluvit, protože mu brání v řádné artikulaci.
Ke každému případu je nutno přistupovat hodně individuálně. Rozhodně problém svých dětí nezlehčujme. Co nám se může zdát jako zanedbatelný problém, může být pro něj tak nepřekonatelné, že si kvůli němu mohou chtít i sáhnout na život. Naslouchejme svým dětem pozorně. Nejhorší frází v tomto případě je: „Kdybych tenkrát…“
