Násilí v partnerských vztazích je obvykle očekáváno u sociálně slabé skupiny lidí a předpokládá se, že je pácháno na psychicky slabých jedincích. Nejenže to není pravda, protože nejedna vysoce postavená, vzdělaná a dobře zabezpečená rodina si prožívá peklo na zemi. Násilí se objevuje i ve vztazích mezi teenagery. Násilí u dospívajících, je stejně intenzivní, jako je tomu u dospělých a často je skryto před zraky okolí.
Z vnějšího pohledu se zdá, že násilí je pro postiženého docela snesitelné a že člověk vydrží mnohem více než jak prezentuje navenek.
Okolí však ani netuší, jak se ve skutečnosti postižená osoba cítí, protože není schopna své pocity slovy ani vyjádřit. Mnohdy dává vinu sama sobě, začne se nenávidět a končí život sebevraždou.
Co říká statistika?
- 40 % žen zažilo ze strany partnera nějakou formu násilí. Nejvíce jsou ohroženy mladé ženy ve věku 16-24 let.
- V 10 % z těchto případů byl násilnický partner pod vlivem alkoholu.
- 60 % znásilnění se neděje v tmavém parku, ale proběhne přímo ve vlastních domovech, nebo domovech přátel rodiny.
- 40 % obětí znásilnění jsou ženy ve věku 14-17 let. S věkem těchto napadení pravděpodobně neubývá, ale ženy je přestanou hlásit.
- Většina pachatelů jsou muži, pokud jde o násilí ze strany žen, tak jde většinou o násilí psychické.
- 50 % zabití je způsobeno vlastním partnerem, asi 20 % někým z rodiny a zbývající část je způsobena někým cizím.
Psychické násilí
Jde o mýtus, že primárním signálem násilí je fyzické týrání – modřiny, zlomeniny, atd. Pravda o domácím násilí je zcela jiná. Fyzickému napadání, obvykle předchází dlouhé měsíce psychického týrání. V mnoha vztazích není hranice psychického násilí nikdy překročena a nepokračuje týráním fyzickým. V ostatních, je jen předehrou k dalším formám násilí. Psychické násilí může dosahovat forem nejničivějšího druhu násilí, protože mrzačí lidskou duši a degraduje oběť do role nuly.
Mezi nejčastější formy psychického násilí patří:
Slovní týrání
Různé urážky na téma vzhledu či schopností. Oběti se s urážlivým názorem na svou osobu tak sžijí, že na ně už přestanou reagovat. Domnívají se, že je to pravda. Přijmou takové zacházení od partnera, protože on jen potvrzuje jejich špatné mínění o sobě samém.
Kontrola s využitím moderních technologií
Manipulátor je schopen zavolat i 10x za hodinu, aby zkontroloval, kde jeho partner je, co tam dělá a co má oblečeno. Z počátku to vypadá, jako velká láska, a že bez něj nedokáže vydržet. Manipulátor je však schopen svou oběť takto sledovat na každém kroku, a pokud není v dosahu telefonu, udělá scénu, že neodpovídá. Volá v jakoukoli hodinu do školy, práce a nutí partnera, aby se soustředil jen na jejich vztah, čímž vytváří neustálé napětí.
Nucení oběti, být manipulátorovi kdykoli k dispozici
Představte si např. situaci vztahu, kdy se jeden z partnerů (manipulátor) dohodne s druhým (oběť), že bude volat ve 22 hodin. Protože pro oběť jde o velmi důležitou osobou, začne být ve střehu už v 19:45. Krouží kolem telefonu, sleduje čas, a když zavolá někdo jiný, tak rychle ukončí hovor. Telefon ale nezvoní ani ve 22 hodin a mlčí i ve 23 hodin. Oběť už začne vymýšlet ty nejhorší scénáře, které mu zabrání normálně myslet, odpočívat, studovat, nebo pracovat. Manipulátor se pak druhý den, nebo po několika dnech ozve, jako by se nic nedělo. Pokud se tato situace pravidelně opakuje, věřte, že nejde o náhodu, ale o důmyslnou formu násilí.
Použití vulgárních nadávek
Partner veřejně nazývá svou polovičku hanlivými výrazy (moje baba/chlap, stará/starý, knedla, …) ten si na to tak zvykne, že se na to nakonec naučí reagovat pozitivním způsobem a lichotí jim ten obhroublý postoj k nim, protože je to přeci tak silácké.
Monopolizace veškerého času oběti
Pro ženy je velmi romantické, že s nimi chce partner strávit každou minutu svého života. Časem se to nicméně změní na skutečné otroctví. Manipulátor postupně začne oběti diktovat, co a kdy má udělat, s kým může mluvit a pro koho se má upravit. Jakékoli samostatné rozhodnutí oběti trestá nekontrolovanými výbuchy hněvu, odmítáním, nebo fyzickým násilím. Výsledkem je, že se oběť pomalu straní svých přátel a začne trávit čas pouze s manipulátorem. Obvykle v tomto druhu vztahu nesmí jít ven s přáteli bez jeho souhlasu nebo přítomnosti.
Izolace od rodiny a přátel
Jde ruku v ruce s monopolizací času oběti. Pro rodinu by to mělo být závažným varovným signálem a měli by být na pozoru, pokud se zvyky jejich členů nějak výrazně změnily od chvíle, kdy jsou s novým partnerem. Taktika monopolizace času je velmi účinný způsob, jak vypěstovat u oběti závislost na manipulátorovi. Po nějaké době izolace, začne mít oběť jen jedinou blízkou osobu – manipulátora. Výsledkem je, že s ním zůstane i přes rostoucí osobní ztráty a naprostou izolaci.
Utvrzování v nejistotě
Manipulátor vnutí partnerovi pocit nejistoty díky různým poznámkám – během společenského setkání mu láskyplně šeptá do ucha: „Udělal se ti pupínek“, „Máš špatný dech“, „Máš mastné vlasy“ a z oslňujícího společníka se stane scvrklá švestka, která se stydí nějak projevit.
Pocit viny
Z pohledu manipulátora není nic jeho chybou, za všechno je odpovědna oběť. „Praštil jsem tě, protože jsi mě vyprovokovala:“ „Bodejť bych nebyl žárlivý, když se oblékáš jako děvka“, atd. Za všechny potíže vzniklé ve vztahu tedy může ten druhý. V takových situacích neexistuje taktika, abychom manipulátora uspokojili a vyhnuli se dalšímu incidentu.
Vynucení soucitu
Je způsob, jak na sebe přilákat pozornost tím, že se agresor tváří jako oběť a začne partnera vydírat „Samozřejmě můžeš jít na sraz s přáteli, ale mě je bez tebe opravdu špatně.“, „Běž si kam chceš, ale vezmi si děti, víš, že já je nezvládám.“ Manipulátor se někdy uchýlí i k pohrůžce sebevraždy, aby partnera vyděsil, aby se oběť vzdala samostatného života. „Jen, aby si ten chudák něco neudělal“.
Zastrašování
Obvykle začíná velmi nenápadným varováním „Opovaž se!“, „Jestli to uděláš, tak, …“. Po nějaké době tato prohlášení vyústí ve vážné hrozby o zabití partnera, rodiny, přátel, zvířat atd. Nesprávný způsob, jak se s tím vypořádat je „To on jen tak říká, nikdy by to neudělal.“ K ohrožení života a zdraví by se mělo přistupovat vážně a vyžaduje to okamžitý zásah.
Sledování, žárlivý controlling, přivlastňování
Partner je schopen chovat se ve vztahu jako vymahatel práva, „S kým si mluvil?“, „Kde si byl 15 minut poté, cos opustil fitko?“, „Proč si mi nezavol?“ Chce být prostě odpovědný za každou minutu partnerova života.
Ponížení na veřejnosti
To je taktika zpochybnění hodnot dané osoby. „Proč sis brala tyto šortky, myslíš, že jsi nějaká hvězda?“ zeptá se náhle partner mezi svými kolegy. Pak svou oběť obejme a dá polibek. Když se cítí uražena, tak jí řekne, že je přecitlivělá a že pouze žertoval. A všichni se smějí.
Zničení cenných předmětů oběti.
Je to způsob, jak ukázat svou dominanci. „Můžu vzít vše, co je tvoje a udělat s tím, co chci.“ Manipulátor se nestará o pocity svého partnera, a když oběť pláče, protože ji manipulátor zničil oblíbenou knihu z dětství, směje se ji, protože se chová infantilně. Po nějaké době si oběť opravdu myslí, že je to dětinské a dá mu za pravdu, „Byla to stupidní kniha z mého dětství.“ Pokud se vůbec pokusí oběť manipulátorovi bránit, tak se dozví, že je to jen z lásky.
Fyzické násilí
Fyzické násilí se jeví jako nejjednodušší rozeznatelné násilí, a že takto týrané osoby vytváří ve svém okolí nějakou ochrannou reakci. Týrané oběti ale pachatele těchto činů často chrání, a skrývají svá zranění. Případně omlouvají chování násilníka emocionálními problémy, „Měl špatnou náladu“, „Byl opilý a nepamatuje si to“, „Asi sem udělala něco špatně“, „Spadl jsem.“ atd.
Fyzické násilí může být prováděno také tak, aby nebyly zasaženy viditelné části těla, nebo nemusí směřovat přímo na tělo oběti. Agresor může v přítomnosti své oběti udeřit pěstí do zdi, nebo nakopnout nějakou věc. Toto chování ji přinutí k poslušnosti a závislosti, která pochází ze strachu.
Sexuální násilí
Sexuální násilí je propojeno s oběma druhy násilí. Na fyzické úrovni nutí násilník svého partnera do nepřijatelné formy intimity. Přitom používá manipulativní formu nátlaku, aby se bála říci „NE“. Jedna třetina žen udává, že alespoň jednou v životě zažily znásilnění.
Čím je věková skupina starší, tím je počet obětí větší. Nucení k různým formám intimity, ukazuje na dominanci „Vezmu si to, co chci, i proti tvé vůli.“
Nucení dělat něco, co si oběť nepřeje, zahrnuje i manipulaci, například urážky typu „Jsi chladná/impotent, …“ atd.
Agresoři často používají vymývání mozků, aby své oběti přinutili k sexuálním praktikám, které nechtějí provozovat. „Těžko říct, co je normální a co ne“, nebo „Sám/a se rozhodni, co pro mě uděláš, protože já to musím mít. Jinak půjdu jinam.“
Oběti tedy provádějí sexuální praktiky, během kterých mají pocit bolesti nebo ponížení. Provádějí proti své vůli nepříjemné polohy, styk s více partnery či k sex bez kondomu. Musejí poslouchat urážky sexuální povahy v nejintimnější chvíli atd.
Pachatel se cítí kompletním pánem situace a oběť je jen nástrojem sloužící pachateli k uspokojení jeho sexuálních potřeb.
