Už dlouhé roky se polemizuje o tom, zda a jak poznamenávají videohry naše děti a potažmo i celou společnost. Když celý ten fenomén začínal, šla jsem na vánoční trhy, kde pán prodával takové ty hodně tvrdé hry. Lítaly tam uťaté hlavy a po obrazovce se rozstřikovala krev. Nejen že kolem toho chodily a se zájmem se zastavovaly malé děti, ale i on sám měl vedle sebe asi osmiletého syna. Nedalo mi to, abych se ho nezeptala, zda je nutné, aby děti viděly něco podobného.
Jeho odpověď mě nepřekvapila: „Vždyť je to jen hra.“
Takto k tomu bohužel přistupuje mnoho rodičů ale ani ti co to svým dětem zakazují, nemají nad násilnými hrami šanci zvítězit.
Aby se k těmto hrám děti dostaly a mohly je hrát, tak lžou a některé dokonce kradou. Přestože mají tyto hry zakázány, scházejí se u kamarádů, kde jsou rodiče mnohem tolerantnější. Hraním her pak tráví stále více času, aby získaly stejný pocit uspokojení jako dříve. Nejhorší na tom pak je to, že jim tyto hry připadají normální a vyhledávají stále násilnější a podle nich akčnější.
Je zvláštní jak někteří rodiče uvažují
Naprosto běžně svému dítěti dovolí hrát hry kde je zabíjení naprosto běžnou věcí, v televizi jej nechají sledovat filmy, kde se násilí prolíná celým dějem a pak je vidíte jak brojí proti sexuální výchově ve školách. Přitom si neuvědomují, že sex bude jejich dítě provázet celým životem, ale násilí by v jejich životě vůbec nemělo figurovat.
Závislost mnohých děti na hraní her a nejen na těch násilných vzrůstá a je hodně podobná alkoholismu. Stejně jako alkoholismus i hraní her se u mnohých dětí přehoupla v nemoc. Nevěřme tomu, že když má dítě svůj vlastní počítač, že se nestane závislým na výherních automatech. Od jedné závislosti je už jen krůček k další a jak děti rostou, snadno se zapojují do hraní her, kde mají šanci vyhrát. A jako správný hráč nepřestanou, dokud mají v kapse jakoukoli hotovost.
Závislostí na hraní her jsou mnohem více ohroženi chlapci než dívky a takto postižené děti se hodně rychle začnou zhoršovat i ve škole, protože jsou nepozorní a učivo shledávají za nezajímavé. Neúspěch ve škole si pak kompenzují dalším hraním, kde jsou úspěšnější. Čím více hrají, tím měně pak potřebují přátel, což může u některých jedinců vyvrcholit až k patologickému chování.
Kritéria patologického hráče podle odborného časopisu Psychiatrie pro praxi 4/2001
Zaujetí hráčstvím (např. snaha o znovu prožití minulých hráčských zkušeností, následků hazardu nebo plánování nového hazardu nebo přemýšlení o způsobech, jak získat peníze za hraní.
- Hraní jako způsob útěku od problémů nebo snaha zbavit se špatné nálady, např. pocit nezmoci, viny, úzkosti, deprese
- Neklid nebo podrážděnost při pokusu přerušit nebo vzdát se hraní
- Opakované neúspěšné snahy kontrolovat, přerušit nebo se vzdát hraní
- Lže členům rodiny, terapeutům, nebo jiným, aby zastřel rozsah svého hráčství
- Hráčstvím ohrozil nebo ztratili významné přátelé, práci nebo příležitost ke vzdělání a kariéře
- Potřeba hrát se stále většími částkami peněz za účelem dosažení vzrušení
- Po prohře peněz ve hře se často další den vrací, aby je znovu získal („hon za penězi“)
- Páchá nelegální činy, jako padělání, podvody, krádeže nebo zpronevěry, aby získal peníze na financování hráčství.
- Spoléhá na jiné, že poskytnou peníze a napraví špatnou finanční situaci způsobenou hráčstvím
