Je to opravdu banální otázka? V každém marketu je přeci mnoho semen, stačí je jen zasadit. Lze si vybrat, zda chci rajče žluté, černé, malé, placaté, …
Kolik z těch semen je ale opravdu přírodním produktem? Kolik % z nich bylo nějak modifikováno? Kolik lidí si pamatuje dobu, kdy byla pole plná vlčího máku a podobných „plevelů“?
Dnešní semena velmi dobře odolávají pesticidům, proto jsou chemické postřiky lity na pole bez nějakých skrupulí v hektolitrech.
Plevel hyne, ale semena rostou klidně dál. Lze tvrdit, že takto vypěstovaná zelenina je ještě zdravá? Neměli by se začít modifikovat i lidi, aby přestali umírat na rakovinu, netrpěli demencí, a aby se naše děti nerodily s různými vadami?
Mnoho lidí se k těmto problémům staví jako pštrosi. „Když problém nevidím, tak neexistuje“. Jenže existuje i jiná replika ze známého filmu Dědictví: „Já jsem … vaší ženy taky neviděl, a věřím, že existuje“.
V padesátých letech minulého století se stejným způsobem využívala chemikálie DDT. Sypalo se prakticky všude a proti všemu, co bylo potřeba zničit. DDT mělo miliony zastánců a ti by ani na chvíli nepřipustili, že zabíjí i lidi. Nakonec bylo DDT zakázáno. Sotva se Země z toho začala trochu vzpamatovávat, začaly se používat jiné chemikálie. Zisk je prostě zisk. To je jediné kritérium pro výrobu chemikálií a jejich distribuci. Když jsou v jedné zemi zakázány, začnou vozit do země jiné. Díky pružné kamionové dopravě pak stejně jíme zeleninu a ovoce z míst, kde ještě ta která chemikálie zakázána není.
Příkladem je Etiopie, které poskytla světová banka miliardy dolarů. Vláda se rozhodla pronajmout půdu zahraničním investorům a drobným zemědělcům nařídili, aby opustili půdu. Na ty, kteří nechtěli, poslala vláda vojáky, aby je zastrašili a třeba i postříleli. Aby měli zisk co největší, likvidují i národní parky.
Kdy se probudíme?
Málokdo si uvědomuje, že vše jsou spojité nádoby. Kontaminovaná voda se dostává do spodních vod, kterou pijeme všichni. Déšť spláchne všechen ten chemický humus z polí do řek, ze kterých se zavlažují i tzv. ekologická pole a putuje dále i do moře, kde probíhá rybolov. „Ryby jsou přece zdravější než kuřata plná hormonů.“ Když vidím rybáře sedící u znečištěných řek, přemýšlím, zda tyto „zdravé ryby“ jedí i jejich děti. Kdysi bylo nemyslitelné, že bychom si kupovali balenou vodu a za pár let poteče z kohoutků jen užitková voda.
Každý rozumný zemědělec vám řekne, že je potřeba střídat plodiny, aby se půda nadměrně nevyčerpala. Co ale intenzivní hospodaření? Jak dlouho bude trvat, než se z úrodné země stane vyprahlá poušť plná chemikálií? Co budou jíst naši vnuci v příštím století, když už dnes trpí hladem a podvýživou miliarda lidi?
Genetické inženýrství.
Existují velké semenářské společnosti, která zemědělcům „zdarma“ rozdali svá semena, ze kterých vyrostou naprosto výstavní rostliny. Ty se na trhu prodávají téměř samy. Zemědělec se zaraduje a vyhodí svá vlastní semena protože v tuto chvíli netuší, že z těchto krásných lilků už nikdy nezíská semena pro další výsadbu. To, co zasadí, se mateřské rostlině vůbec nepodobá, a pokud ano, tak už má podepsanou doložku, že je nesmí vysadit.
Na rozdíl od něj to semenářské giganty vědí moc dobře, proto semena rychle zdraží. Tím se zemědělec v čase dostane do závislosti na semenářské společnosti. Vlastní semena nemá a musí koupit drahá semena, protože ty “nevzhledné“ lilky už nikdo na trhu nechce. Semena jsou čím dál tím dražší, zemědělec zadluží svou farmu a kolotoč se roztočí …
Ale je to vina jen tohoto farmáře? Nevybíráme si v marketu raději to hezčí, jedovaté jablko oproti zdravějšímu, ale nehezkému?
Většině lidstva nezáleží na tom, co obsahuji potraviny, které jedí. Oni prostě jíst musejí a je jim jedno, jak se k nim tyto potraviny dostaly. Má-li matka dát svému dítěti nezdravou potravinu anebo ho nechat hladem, zvolí první volbu, ale je to tzv. „Sofiina volba“.
Mohou jíst zdravě jen bohatí? Kolik těch bohatých zbohatlo právě na tom, že ti ostatní musejí jíst potraviny plné chemikálií a jsou ještě rádi, že si je mohou koupit? Proč jejich bohatství stojí na chudobě mnoha jiných?
