Čínský čaj, péče o něj a jeho zdravotní účinky

Čaj patří mezi nejrozšířenější nápoje na světě. Pijí ho lidé téměř ve všech kulturách a v mnoha podobách. Přesto kolem něj dodnes panuje řada nedorozumění. Mnohé nápoje, které běžně označujeme jako čaj, jím ve skutečnosti nejsou. Skutečný čaj totiž vzniká pouze z lístků čajovníku.

Je potřeba rozlišovat mezi čajem a odvarem. Skutečný čaj vzniká z lístků rostliny čajovníku (Camellia sinensis). Pokud nápoj tyto lístky neobsahuje, nejde o čaj, ale o bylinný odvar nebo nálev. Takzvaný „mátový čaj“ nebo „heřmánkový čaj“ proto ve skutečnosti čajem nejsou.

Čaj dnes tvoří běžnou součást každodenního života. Na rozdíl od kávy jej pije v různých podobách velká část populace. Mezi významné konzumenty čaje patří například Velká Británie, Irsko a Turecko. Celosvětově však zůstává největším producentem i spotřebitelem Čína.

Čaj v historii Číny

Čína představuje kolébku čajové kultury. Podle čínských legend objevil čaj císař Šen-nung kolem roku 2700 př. n. l.; historici však tuto legendu neberou jako doložený fakt. Historické prameny však potvrzují rozšířené pití čaje až mnohem později.

Nejstarší spolehlivé písemné zmínky o čaji pocházejí z prvních století našeho letopočtu. Velký význam měl například spis „Kniha o čaji“ (Cha Jing) z 8. století, který napsal čínský učenec Lu Jü.

Zpočátku čaj pili především lidé na císařském dvoře a v aristokratických vrstvách. Postupně se však rozšířil mezi běžné obyvatelstvo. V některých obdobích čínských dějin patřil čaj mezi cenné obchodní komodity.

Do Evropy se čaj dostal pravděpodobně v 16. století prostřednictvím portugalských a nizozemských obchodníků. Ve větším měřítku se začal dovážet až v 17. století.

Stejně jako víno má i čaj své odborníky. V moderní gastronomii se používá označení „tea sommelier“ (odborník na čaj), který dokáže posoudit původ, kvalitu i způsob zpracování čaje.

Čajovník: stálezelený strom

Čaj pochází z rostliny nazývané čajovník čínský (Camellia sinensis). Ve volné přírodě může dorůst výšky až třiceti metrů. Na plantážích se však pravidelně zastřihuje, aby zůstal ve výšce přibližně jednoho až dvou metrů.

Nižší růst usnadňuje sklizeň mladých lístků. Právě ty totiž určují kvalitu čaje.

Nejcennější částí jsou mladé výhonky a první lístky. V mnoha tradičních čajích se sklízí pouze vrcholový pupen a jeden nebo dva nejmladší lístky.

Základní druhy čaje

Rozdíly mezi jednotlivými druhy čaje nevznikají jinou rostlinou, ale především způsobem zpracování lístků.

Bílý čaj – minimálně zpracovaný čaj bez oxidace (chemická reakce lístků se vzduchem). Lístky se pouze šetrně suší. U některých odrůd se keře částečně zastíní, aby vzniklo více jemných pupenů.

Zelený čaj – čaj bez oxidace. Lístky se krátce zahřejí, aby se zastavily enzymatické procesy. V Číně se často zahřívají na pánvích, v Japonsku se napařují.

Polozelený čaj (oolong) – čaj s částečnou oxidací. Jeho chuť stojí mezi zeleným a černým čajem.

Černý čaj – plně oxidovaný čaj. Lístky se mechanicky naruší a nechají reagovat se vzduchem, což způsobí tmavé zbarvení a výraznější chuť.

Ve světě patří mezi nejčastěji konzumované právě zelené a černé čaje.

Zdravotní účinky čaje

Zelený čaj obsahuje velké množství flavonoidů (antioxidanty – látky, které pomáhají chránit buňky před poškozením). Proto se stal předmětem mnoha vědeckých studií.

Některé výzkumy naznačují souvislost mezi pravidelnou konzumací zeleného čaje a nižším výskytem některých onemocnění. Jiné studie však upozorňují, že podobné výsledky mohou souviset i s celkovým životním stylem. Proto nelze tvrdit, že samotné pití zeleného čaje chrání před rakovinou. Může však být součástí vyváženého jídelníčku.

Stejně jako u jiných nápojů platí, že nadměrná konzumace nemusí být vhodná.

Nadměrné pití čaje se obecně nedoporučuje. Čaj obsahuje kofein, který může při vyšším příjmu způsobit nervozitu, bušení srdce nebo poruchy spánku. Současně obsahuje i třísloviny, které při časté konzumaci silného čaje mohou dráždit žaludek a snižovat vstřebávání některých minerálů, zejména železa. Proto je vhodné pít čaj s mírou a vyhýbat se velkému množství velmi silného nálevu, zvláště večer.

Skladování čaje

Čajové lístky snadno pohlcují okolní pachy. Tato vlastnost se využívá při výrobě aromatizovaných čajů, například jasmínového.

Současně však znamená, že čaj vyžaduje pečlivé skladování. Pokud ho uložíte vedle silně aromatických potravin, například cibule, rychle převezme jejich vůni.

Čaj je také citlivý na vlhkost, světlo a vysoké teploty. Proto se doporučuje skladovat ho v dobře uzavřených nádobách na suchém a tmavém místě.

V historických dobách se při výrobě nejkvalitnějších čajů dbalo na mimořádnou hygienu. Některé zdroje tuto tradici zmiňují, ale spolehlivě doložený historický důkaz pro ni chybí.

Zásady přípravy čaje

Moderní způsob přípravy čaje se často omezuje na zalití čajového sáčku horkou vodou. Tradiční čajová kultura však klade větší důraz na postup i náčiní. Čaj se obvykle připravuje v konvici určené pouze pro čaj. Často se používá porcelán nebo keramika.

Konvici je vhodné před přípravou prohřát horkou vodou. Poté se přidá odpovídající množství lístků. Obvyklé množství činí přibližně půl až jednu čajovou lžičku na jeden šálek.

Čaj se zalévá horkou vodou a nechá se několik minut louhovat. Doba louhování se liší podle druhu čaje.Například černý čaj se obvykle zalévá vroucí vodou (asi 95–100 °C). Zelený čaj se naopak zalévá chladnější vodou, přibližně 70–80 °C, protože vroucí voda by mohla způsobit hořkou chuť. Některé jemné čaje, například bílý čaj, se připravují při ještě o něco nižší teplotě.

Silnější nálev lze podle chuti v šálku naředit horkou vodou.

Čaj a kofein

Čaj obsahuje kofein, který se v čajové tradici často označuje jako tein. Chemicky však jde o stejnou látku. Kofein působí jako stimulant (látka podporující bdělost a soustředění). Rostlina ho využívá také jako přirozenou ochranu proti hmyzu.

Na rozdíl od kávy je kofein v čaji částečně vázán na třísloviny (polyfenoly). Některé zdroje uvádějí, že proto může jeho účinek nastupovat pomaleji a působit déle. Příliš dlouhé louhování čaje zvyšuje obsah tříslovin. Nápoj pak může mít výrazně hořkou a svíravou chuť.

Proto není vhodné čaj louhovat příliš dlouho ani pít velké množství silného čaje večer, zejména u lidí citlivých na kofein.

Zdroje:
Encyclopaedia Britannica – Tea plant
Encyclopaedia Britannica – Tea
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6520897/