Když sem se tak jednou dívala na své ruce nedalo se nevidět, že pomalu začínají být poznačeny časem. Napadlo mě, že bych pro ně měla začít něco udělat. Od raného mládí sem pod vlivem různých článků a reklam pečovala jen o svůj obličej. A tak jak šel čas, putovaly do mých košíků, krémy hydratační, s mateří kašičkou, omlazující a speciální proti očním vráskám. Já se mazala a mazala. Blíží se šedesátka a můj obličej opravdu nevypadá jako pokrčený papír. JENŽE!
Při filozofování, který z krémů to způsobil, mi padl zrak na mé staré ruce. Současně jsem si uvědomila, co při krémování obličeje vždycky dělám! Pohodlně se posadím, nanesu krém na prsty pravé ruky, protože jsem tvrdošíjná pravačka. Roztírám krém po obličeji. Pak ale rychle vyskočím, protože je přeci potřeba něco dělat. Jenže co s tou mastnou rukou? Rozmažu tedy krém po hřbetu své levé té línější ruky.
Potom jsem si uvědomila, že totéž dělám, když mi na ruce ulpí kousek másla, nebo sádla při vaření a nůž mi klouže v ruce.
Takže proč sakra ta nevděčná líná, opečovávaná ruka nevypadá lépe, než ta pracovitá ruka?!
