Abychom mohli jezdit autem, potřebujeme řidičák. Abychom měli zbraň, potřebujeme nejen zbrojní pas, ale dokonce i psychotesty. Dítě ale může mít prakticky kterýkoli zdravý jedinec a to mnohdy i když je nechce. Co se následně stane s tímto dítětem, už nikdo moc neřeší. Mnoho dětí je proto díky neznalosti nebo nedostatku empatie rodičů nešťastných.
Je tady naštěstí třetí skupina rodičů, kteří se snaží své děti pochopit, nespoléhají se na rodinné výchovné tradice a pokoušejí se hledat odpovědi na své každodenní otázky.
Tak jak tedy na ně
Jako ve všem, tak i ve výchově je každý extrém špatně. Velká přísnost, benevolence, nebo hodně či málo požadavků, hodně zákazů, velká volnost …
Vaše dítě musí hlavně vidět a cítit, že jej milujete bezpodmínečnou láskou, kterou si zaslouží už proto, že existuje. Bude-li si myslet opak, začne si lásku vynucovat pláčem, křikem nebo nějakou jinou negativní reakcí.
Když udělá něco špatně:
- Pokuste se udržet své emoce na uzdě.
- Dejte mu ale najevo, že s jeho chováním nesouhlasíte.
- Sedněte si s ním a (přiměřeně k věku) se s ním dohodněte na pravidlech, které je potřeba dodržovat, včetně důsledků, které budou následovat. Účelem stanovených pravidel by měla být zejména bezpečnost dítěte. Okna, plyn, Facebook, noční výlety apod. Hlavně by jej neměly omezovat v rozvoji.
- Podporujte jeho samostatnost, nechte jej nachystat si svačinu, oblečení, sbalit batoh na výlet, …
- Proč mu zakazovat internet a televizi, když se tam bude dívat na dokumentární pořady nebo odborné články, jen proto, že je to pro vás náročné na kontrolu.
Dodržování pravidel a povinností
Je nutné dohodnutá pravidla kontrolovat a když je dítě poruší, nepoužívejte fyzické tresty. Je to v podstatě vaše selhání. Navíc to v dítěti vyvolává agresi a učí se špatným vzorům chování. Vždy je lepší vysvětlit, proč byl jeho čin špatný.
Je-li trest opravdu nutný, promyslete si ho. Každé dítě má nějaké slabiny, kterých lze využít místo fyzických trestů. Když mu např. zakážete jít zítra ven a ono vyprskne: “A mě to stejně nevadí!”, snažte se netrumfovat: “Tak nepůjdeš ven měsíc.”
Jednak dítě dostane větší trest, než si zasloužilo a jednak tím více ublížíte sobě než jemu. Buď vám potečou celý měsíc nervy, díky tomu, že se dítě bude nudit, anebo trest nakonec “zítra” zrušíte.
Když už jste mu za nějaké nevhodné chování něco zakázali, tak to dodržte. Rozhodně se nenechávejte oblomit tím, že dítě neplánovaně vyneslo koš. Ostatně alespoň jedna z prací, která je potřeba doma pravidelně dělat, by se měla stát jeho povinností (třeba právě ten koš).
Chcete-li, aby dítě něco udělalo, tak neříkejte: “Běž umýt nádobí a pak si napíšeš úkol”. Vždy je lepší se prostě zeptat: “Napíšeš si nejdříve úkol a pak umyješ to nádobí?”, “Umyješ nádobí, nebo vysaješ pokoj?” Dítě nebude muset vybírat mezi tím, zda se mu chce či ne, ale mezi jednou nebo druhou variantou.
Práce, které můžete dělat ve dvou, vždy dělejte raději společně. Natírání plotu nebo pletí záhonu se stane zábavou, když si u toho bude moci s vámi povídat.
Snažte se netrvat na termínu “hned”.
Řekněte mu už předem, co od něj očekáváte: “Dnes (zítra, o víkendu) udělej …”, a pak na tom trvejte. Na jeho námitky nikdy neříkejte: “Protože jsem to řekl!”
Naopak se mu snažte vysvětlit, proč to má udělat: “Protože nám tím vznikne čas, abychom …”. Když to “nestihne”, nikdy to nedělejte za něj, protože to příště “nestihne” znovu.
Uděláte-li chybu
Přiznejte to, nikdo není neomylný. Vždy mu říkejte pravdu, a vždy věřte tomu, co vám říká ono, byť by to byl nějaký neviditelný duch.
Příliš tvrdou “pravdu” raději přeskočte, než byste ji bagatelizovali a nechejte si čas na rozmyšlenou. Jedním z nejhorších prohřešků je fakta měnit podle toho, jak se vám to hodí. Až bude dítě starší, tak se vám to vrátí a bude manipulovat nejen vámi ale i vašimi city: “Ty mě nemáš rád, protože mě nechceš vozit za kamarády”.
Je-li dítě ještě ve věku, kdy má touhu vám povykládat vše o tom, co se dělo ve školce, tak mu naslouchejte. Když to nebudete dělat, marně se toho budete domáhat v jejich pubertě.
Podporujte děti ve všech jejich činnostech i zájmech.
Negativní porovnávání se sourozencem nebo jinými dětmi je sázka na jistotu. Sebejistota dítěte se časem ocitne na nule. Chvalte jej za to, co se mu povedlo, neúspěchů si prostě nevšímejte a rozhodně se mu nevysmívejte.
A na závěr?
Všichni jsme jen lidi, každý rodič naseká během výchovy hromadu chyb a moudří budete možná až vám děti odejdou z domu, jenomže pak už vaše rady nikdo nebude chtít poslouchat. Čím méně chyb tedy uděláte nyní, tím úžasnější lidi z vašich dětí vyrostou.
