Je vysoké HDP známkou vyspělé společnosti?
Velký význam má náboženství a jak jsou v něm vnímány základní životní hodnoty. Jak je vnímám život a smrt jako takové. U vyznání, kde jsou povýšeny duševní prožitky nad tělesnými, vládne daleko přátelštější atmosféra.
Základní životní potřebou člověka, spánek, teplo a jídlo. Pokud tyto základní potřeby člověk má, je přístupnější a má sklony k empatii. V opačném případě se chová zdánlivě sobecky, ale je to v podstatě jen pud sebezáchovy.
V rovnostářských společnostech dochází k relativně menšímu procentu násilí. Čím více společenských vrstev má daná společnost, tím je prostředí nepřátelštější a násilnější. Například ve společnostech Amenitů anebo v izraelských Kibucech dochází k násilí jen zřídka.
V rozvinutých zemích se zaměnil žebříček životních hodnot, za termín žebříček peněžních hodnot. Když poroste HDP a prodá se více výrobků, tak přijde blahobyt. Jenže rostoucí HDP nám kvalitu lidských životů nezlepší.
Zdravotní péče
Často se o úrovni a blahobytu ve společnosti hovoří v souvislosti se zdravotní péčí. Má-li stát výdaje na zdravotnictví 10 % z HDP. Pěkný populizmus. Aby stát toto % zlepšil, nemusí zdravotní péči zkvalitnit, stačí jednoduše všechny výdaje spojené s lékařskou péčí zdražit. Výdaje na zdravotnictví rázem stoupnou na 15% z HDP.
A co víc. Výdaje na zdravotnictví přímo souvisí s nemocnými lidmi. V zájmu státu tedy je mít nemocné občany, protože díky nim se mohou stavět nemocnice (zisk pro stavební společnosti), a díky nim se může vytvořit spousta pracovních míst (zdravotnický personál, farmaceutický průmysl).
Zločinnost
Úplně stejná situace je u zločinnosti, protože kdyby nebyla, co by dělali soudci a policisté? Ale i věznice jsou významnou součástí příjmů této mašinerie.
Nekonečná spirála
HDP není a nemůže být ukazatelem prosperující společnosti. Růst HDP, znamená růst nouze a růst neefektivity. Čím je vyšší, tím hůře se nám vede.
Čím hůře a nekvalitněji budeme vyrábět, tím častěji si budeme muset koupit věci nové. Oč častěji musíme kupovat nové výrobky, o to více musíme pracovat a o to méně peněz nám zbývá na naše životní potřeby.
Když nemáme dost peněz na novou postel, telefon, televizi, jdeme do banky a půjčíme si na to. Zadlužený občan je pro tržní hospodářství skvělou pracovní silou, protože je daleko ochotnější pracovat za méně peněz a vykonávat i podřadné práce, které by jinak nedělal.
Když už bude nejhůře a nebudeme chtít nakupovat nové a nové věci, máme v záloze ještě války. Zbrojní průmysl je v tomto systému hodnot jedním z nejlukrativnějších průmyslů. Nejen že zaměstnává hodně lidí, ale trhaviny vyhazují do vzduchu budovy, ničí i ty naše těžce vydobyté sedačky a auta, které je potřeba zase znovu vyrobit. Zraňují lidi, kteří potřebují léčení, a koloběh může začít znovu.
Je tržní ekonomie skutečně ekonomická?
Domy a nábytek se dědily po několik generací. Dnes je nábytel vyroben z „papíru“ a dědictví je úsměvné. Plýtváme našimi zdroji takovým způsobem, že je dnes ohroženo úplně vše, voda, vzduch, lesy,….
Spirála se zrychluje a produkt je zastaralý už ve chvíli, kdy je vyroben.
METRIX
Nejsme jen loutkami tohoto systému, který nás od dětství postupně programuje ke konzumnímu způsobu života prostřednictvím komerčních reklam?
Co máme tedy dělat…
Zdánlivě je odpověď velmi jednoduchá. Vyrábějme kvalitnější věci, čímž budeme moci méně pracovat. Protože nebudeme potřebovat tolik peněz na jejich obnovu, budeme se moci věnovat nejen sobě, ale i svým dětem. Abychom přežili, je potřeba zařadit zpětný chod.
Další příspěvky v této kategorii
