Adventní čas

Advent je počátek liturgického roku a příprava i na Vánoce neboli příprava na narození Páně. Počátek adventu je datován někdy kolem 5. století n. l. Z počátku bylo adventních neděl šest a teprve asi kolem 10. století se ustálil počet na čtyři (železná, bronzová, stříbrná a zlatá). Advent začíná 1. adventní nedělí a končí na Štědrý den po západu slunce. Adventní období je nejtemnější čas roku, kdy slunce moc nevidíme, proto se říkalo, že je to čas bludiček a skřítků.

V první adventní neděli

Lidé si zdobí domy adventními věnci, které mají 4 svíčky.

Jeho historie není moc stará a svou historii má v Hamburku, kde jistý pedagog a kněz – Johann Hinrich Wichern pověsil ke stropu v jednom ze sirotčinců kolo od vozu, které ozdobil svícemi.
Svící bylo 23. Čtyři byly velké a bílé a ostatní malé a červené a každý den byla zapálena další svíce. Časem byl věnec ozdoben chvojím a jablky, jako připomínka ráje a tento zvyk se rozšířil velmi rychle do různých koutů světa. Postupně se upustilo od jeho zavěšování a zdobí se jím většinou sváteční stůl. Věnce, které nemají svíčky se věší na vchodové dveře.

Je zajímavé, že chvojí si lidé přinášeli domů už v předkřesťanské době, protože tím k sobě lákali hodné lesní duchy, kterým chtěli poskytnout útočiště. Byl-li věnec ze slámy, odháněl duchy zlé. Barva věnce je tradičně červená, žlutá a zelená, protože zelená znamená život, žlutá slunce a červená prolitou Kristovou krev.
V tuto 1. adventní neděli dostávají děti tzv. adventní kalendáře, které jim pomáhají odpočítávat dny směřující ke Štědrému dni. Každý den pak čeká na děti malá sladkost. Adventní čas by měl být dobou zklidnění.

Součástí adventu jsou 4 tradiční svátky – svátek svatého Ondřeje, sv. Barbory, sv. Mikuláše a sv. Lucie.

Svatý Ondřej (30.11.)

byl učedníkem Jana Křtitele. Je patronem rybářů, sedláků a nevěst. V předvečer svátku sv. Ondřeje se sešla neprovdaná děvčata se svými psy, a každá položila na lopatu kus chleba. Pes, který chleba snědl nejdříve, ukázal na dívku, která se vdá nejdříve.
O půlnoci chodila děvčata klepat na kurník a volala: „Kohoutku, kohoutku zakokrhej. Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokodání, nekazte mi, nekazte mi vdávání.“ Ozval-li se kohout, bude svatba, ozvala-li se slepice, je potřeba přijít napřesrok znovu.
V den svátku třásla děvčata plotem. „Třesu, třesu tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes.“
Nerozhodná děvčata si pod polštář vložila jména svých vyvolených a ten, koho ráno vytáhla byl jejich vyvolený.
Kolem Příboru se na stůl položily dnem vzhůru 4 hrnky. Pod jeden se dala hlína, pod druhý hřeben, pod třetí prsten a pod čtvrtý chléb. Hlína předpovídala do roka smrt, hřeben nemoc, prsten vdavky a chléb bohatství a hojnost.
V okolí Slavkova šlapala děvčata na postel. „Postýlko, postýlko, šlapu na tě, svaté Ondřejku prosím tě, dé mně této noci viděti, co je mýmu srdci nejmilejší.“Svatá Barbora (4.12.)
zemřela rukou svého otce, protože se obrátila na křesťanství. Je patronkou horníků a dělostřelců. Zvyk uříznutí „barborky“ neboli třešňové větvičky, která se dala do vázy se uchoval dodnes. Čeká se, který den větvička vykvete. Vykvetla-li např. desátý den pak bude pro majitele příští rok desátý měsíc šťastný.
Nebo se tradovalo, že jakmile se na nebi objeví první paprsek, uřízne dívka větvičku ze stromu aspoň 10 let starého a dá se do vody. Pokud rozkvete na Štědrý den, znamená to brzké vdavky.
Dá-li do vody více větviček a označí každou jménem nějakého chlapce, tak ta, která vykvete nejdříve, ten je jejím vyvoleným.

Také Mikuláš (6.12.)
byl skutečný člověk (světec). Někdy kolem roku 300 se stal biskupem. Během pronásledování křesťanů však byl vězněn a krutě mučen. Datem jeho úmrtí se stal 6. prosinec někdy kolem roku 350 a od té doby se každý rok tento den světil. V 8. století se jeho uctívání nejvíce šířilo v Rusku, kterého se posléze stal patronem a po P. Marii je druhým nejuctívanějším svatým. Mikuláš je symbolem přítele dětí, pomocníka v nouzi, patronem poutníků, obchodníků, soudců, zajatců atd.
V předvečer tohoto svátku navštěvuje muž s bílým vousem v doprovodu čeledína, děti. Ty obdarovává dárky nebo je kárá za nehezké jednání a naplní sladkostmi holínky, které stojí přede dveřmi. Oblečení Mikuláše se krajově liší, ale většinou má u sebe tři cenné věci (zlatá jablka, váčky peněz, zlaté kameny). Je to proto, že kdysi Mikuláš údajně obdaroval tři sestry, které poslal jejich otec do nevěstince, aby je nemusel živit.
Pro citlivější děti se někdy může stát tato tradice traumatem na dlouhou dobu. Zvláště, když s ním přijde čert, který je poněkud ovíněný a nezná mez strašení. Proto je dobré ho do bytu vůbec nepustit anebo, když se malé dítě k této tradici zatím osobně nepřipojí a sleduje ji jen zpovzdáli v náruči rodičů. Je potřeba dětem vysvětlit, že čert je už Mikulášem zkrocen, a proto ho má na řetězu. Je tedy už vlastně hodný a důkazem je i doprovod krásného anděla, takže dobro zvítězilo.

Svatá Lucie (13.12)
se zřekla všech svých statků ve prospěch chudých. Jeden z odmítnutých nápadníků ji udal jako křesťanku, a proto byla odsouzena k životu v nevěstinci. Když ji tam ale stráže nedokázali odvézt, podřízli jí hrdlo. Je patronkou švadlen, brusičů, sklenářů a kočích.

V předvečer svátku chodily kolem stavení bíle oblečené „Lucky“ s nožem v ruce. Děti, které se o Adventu nepostily chtějí rozpárat břicho. Ty, které se uměly hezky pomodlit, ty obdarovaly, nůž někde nahradila metla, kterou dětem nasekaly na zadek.
V tento den nesměly ženy drát ani příst. Někdy se sousedky převlékly za „Lucky“ a kontrolovaly, jestli tento zákaz ostatní neporušují.