Víte, proč nejsou uznány školy nabízející alternativní výuku? Na počátku (minulého) století se Rockefellerova a Carnegieho nadace začala velmi angažovat v poskytování filantropických příspěvků lékařským školám. Jejich cílem bylo vytvořit váženou lékařskou profesi, otevřenou výhradně bílým mužům, z vyšších vrstev, jejíž filozofie by se zakládala na používání moderních léků. Rockefelleři se již tou dobou shodou okolností zabývali obchodem s léky).
V té době došlo ve zdravotnictví k velké diferenciaci, kdy léky byly výsadou bohaté elity, zatímco širší vrstvy populace podporovaly přirozenější léčebné postupy.
V roce 1909 vyslala Carnegieho nadace muže jménem Alexander Flexner, aby navštívil po celé zemi všechny školy, na kterých se vyučovala zdravověda, od těch největších a nejbohatších až po ty nejnuznější. Rozhodnutí o tom, které školy dostanou dotace, aby mohly lépe fungovat, a které ne, záleželo na Flexnerovi, tedy na jediném člověku, zastupujícím jedinou filozofii. Flexner vybral jako adepty pro přidělení příspěvku pouze větší, bohatší školy, které byly ochotny přistoupit na model léčby protěžované Carnegieho a Rockefellerovou nadací. Menším školám a těm, které využívaly přirozenějších metod, bylo oznámeno: „Buď se přizpůsobíte oficiální medicíně, nebo budete muset zavřít“. Podle Flexnera nestály tyto školy za záchranu. Přání lidí mít možnost volby nikoho nezajímalo.
Nyní neslavná Flexnerova zpráva z roku 1910 byla posledním hřebíčkem do rakve rozmanitosti zdravotní péče v této zemi. Bylo zavřeno obrovské množství alternativních škol, včetně šesti z osmi amerických černošských zdravotních škol, a všechny ústavy, které přijímaly ženy. Ty školy, které se bránily zavření, byly vandalsky ničeny a napadány skupinami provokatérů. Nová lékařská elita, posvěcena Rockefellerovou a Carnegieho nadací, se o místo na poli zdravotní péče nehodlala dělit s nikým, kdo zastával odlišnou filosofii. V žádném případě také nehodlala zpřístupnit své nákladné vzdělání černochům, ženám nebo laickým léčitelům. (Ve své zprávě si Flexner , že se v důsledku tlaku veřejnosti v minulosti, mohl kdejaký primitiv ucházet o lékařské vzdělání.) Nyní byly dveře zavřeny všem s výjimkou bílých mužů ze středních a vyšších vrstev.
Jako výsledek legislativního vlivu těchto dvou nadací byly vydány přísné zákony a omezení limitující oficiální uznání pouze na protěžované lékařské metody. Vše bylo provedeno pod záminkou potřeby zabránit tomu, aby se veřejnosti předkládala rozdílná pojetí zdravotní péče. Ve skutečnosti šlo o zajištění monopolu na léčení.
Následující poznámky z pera dr. W. A. Evanse, člena zdravotní komise v Chicagu, které se objevily 16. září 1911 na stránkách Americké lékařské asociace, to říkají jasně?
„Podle mého soudu bude moudré, když představitelé oficiální medicíny proniknou do všech lékařských profesí a obsadí je. Ovládněte zdravotní oddělení, společnosti pro boj s tuberkulózou, společnosti pro podporu dětí, společnosti pro podporu bydlení atd. Budoucnost profese závisí na tom, zda se podaří dosáhnout takového stavu, kdy myšlenka na tyto věci vyvolá automaticky představu lékaře – místo sociologa nebo zdravotního inženýra. Z hlediska profese je nepřípustné, aby tato místa obsadili jiní lidé než lékaři.“
V následujících desetiletích byly všechny formy zdravotní péče lišící se od oficiální medicíny postaveny mimo zákon nebo zatlačeny do pozadí. Homeopatie a domácí porodnictví byly postaveny mimo zákon. Přírodní hygiena byla postavena mimo zákon. Chiropraxe byla natolik zdiskreditována, že začala být téměř nezákonná.
Autor: Harvey a Marylin Diamond
Z knihy: Fit pro život
