Mosuové a matriarchát

Kdysi byl matriarchát celkem běžné uspořádání společnosti. Matka byla chápána jako nositelka života. Časem se společenské uspořádání změnilo na patriarchát a muži převzali rozhodovací právo. Na Zemi jsou ještě místa, kde matriarchát stále přežívá. Jedním z takových míst je malá oblast v Himalájích, kde žije etnická skupina – Mosuové. O této oblasti se hovoří jako o království žen.
Ženy jsou zde velmi sebevědomé a hlavní slovo v rodině má matka. Stejně jako ostatní starší členové rodiny se i ona těší velkému respektu celé své rodiny.

V rodinném sídle bydlí několik generací pohromadě

Mají zde všichni svou místnost. Vytvářejí rodinné klany po ženské linii. Ženy dědí nejen veškerý majetek, ale také jméno matky.
Dívky dostávají svůj vlastní pokoj ve třinácti letech, a mohou si tam zvát své partnery. Otěhotní-li, neproběhne nic jako svatba, neodejde ani do domu svého partnera, ale zůstává v domě své matky. Otec jejího dítěte také zůstává ve své rodině. O narozené dítě se stará jen matka dítěte společně s ostatními členy své rodiny.

O tom, zda bude mít muž dítě on sám nerozhoduje

Záleží jen na jeho partnerce. Děti sice většinou vědí, kdo je jejich otec, ale není to pro ně až tak podstatné. Jako svou rodinu vnímají tu, do které se narodili čili dům své matky.
Muži nikdy nevaří. Jedinou výjimkou je pohřební hostina, která se připravuje rodinu i hosty. V tento den pošle každá z rodin alespoň jednoho muže, aby pomohli s přípravami.

Zemře-li „matka rodu“

Nástupkyní po zemřelé matce se stává nejstarší nebo nejschopnější z dalších žen, a ta pak rozhoduje o veškerém dalším dění v rodině.
Protože se vše dědí v ženské linii a do rodin nevstupuje žádný cizí majetek, nedochází v rodině ke sporům, které by měly ekonomický podtext. Neexistuje žádný nově příchozí zeť či snacha, kteří by měli jiné zvyklosti a nároky.

Muži na tom nejsou zase až tak zle, jak to vypadá

Pracují obvykle jen velmi málo. Veškerá starost o dům a farmu je více méně jen na ženách. Jejich partneři jim mohou, ale také nemusejí pomáhat. Takže je otázkou, zda si takové uspořádání záměrně nezřídili přímo muži, protože bylo pro ně výhodné.
Partneři se scházejí většinou až večer po práci a ráno se muži zase vracejí do domu svých matek. Vztah jim většinou funguje proto, že je založen jen na citech. Díky uspořádání rodin nemůže mít ekonomický podtext. Zaskřípou-li jejich city, nic se neděje, najdou si partnera jiného. Kolik měl kdo partnerů většinou nikdo neřeší a je to takové rodinné tabu.  Chce-li žena vztah ukončit, nepustí svého partnera k sobě anebo ho přímo pošle pryč. Tím vše končí a jeden vůči druhému nemá žádné závazky.
Kdysi mívali Mosuové více tzv. souběžných vztahů, ale dnes už většinou mívají jen jeden. Vztah může trvat jednu noc, nebo celý život. Nejde tedy o promiskuitu v pravém slova smyslu. Takže se to moc od naši kultury neliší.

Jak jim zasáhl do života Mao Ce-tung

Ještě v minulém století byli Mosuové vedoucí vládní skupinou. Politickou moc drželi v rukou muži. Ve společnosti tedy vládli muži a doma ženy. Za kulturní revoluce čili za vlády Mao Ce-tunga byli zatlačeni do ústraní. Jejich zvyky byly postaveny mimo zákon. Muži dle nich díky nočním výletům zanedbávali práci ve dne. Ženy musely udávat jména otců svých dětí a byly nuceny do manželství.
Nynější vláda je ale bere jako nějakou atrakci, přestože nejsou oficiálně uznaným čínským etnikem, je k jejich tradicím vláda benevolentnější a nemusejí např. dodržovat omezený počet dětí.
V této oblasti panuje čilý turistický ruch. Třicet let represí a turistika však zanechaly na jejich tradicích následky. Mladí muži odcházejí od svých matek a stěhují se do jiných provincií. Rovněž některé dívky sní o vztahu s mužem, kterého si jednou vezmou a budou s ním bydlet společně v jednom domě.