Bylo vypočteno, že výchova, podotýkáme, že dobrá výchova dítěte přijde rodiče až na 2 miliony korun. Pomineme-li bezesné noci a více stresu, tak se dobří rodiče většinou musejí vzdát vzdělání a kariéry ve prospěch svých dětí. Bezdětní proto většinou dosáhnou vyšších postů a tím i vyšších průměrných výdělků a mohou během produktivního věku investovat do svého stáří. Mají více peněz na nemovitosti či nákup akcií a ty jim pak ve stáří generují další příjem. Zatímco si bezdětní v důchodovém věku užívají svých vygenerovaných peněz, rodiče se starají o děti svých dětí, aby i další generace byla dobře vychovaná, protože dobře vychované děti pracují, aby mohly přispívat na důchody nejen svých rodičů, ale i těch bezdětných nebo těch, kteří výchovu svých dětí zanedbali a jejich děti nepracují a taky žijí z toho co vydělaly ty dobře vychované děti.
Vzhledem k tomu, že pracovně činných významně ubývá, je reálná částka důchodu (důchod kontra průměrná mzda) čím dál nižší, proto těmto nezabezpečeným důchodcům často nezbývají finance na drahé dovolené a koníčky
Pochopitelně to není vypovídající hodnota o tom, zda by jedna či druhá skupina chtěla žít život těch druhých a který způsob života je plnohodnotnější, protože bezdětní mohou namítat, že také chtěli mít děti, ale nešlo to.
Pepa – příklad ze života:
Pepa celý život pracoval a zaplatil státu odvody v určité částce.
Jeho žena Jana nějakou dobu nepracovala a starala se o jejich 3 děti. I když pracovat začala, tak díky paragrafům odvedla státu o něco méně.
Protože ale své děti vychovala dobře, tak všechny tyto děti pracují, a dál přinášejí do státní pokladny tučné odvody.
Protože byl obecní byt, kde bydleli, vrácen v restitucích, bydlí v nájemním bytě a platí hodně vysoké nájemné.
Děti se odstěhovaly a Pepa rok po odchodu do důchodu zemřel. Z Jany se stal bezdomovec. Nyní střídavě bydlí u svých dětí, protože má malý důchod a vysoké nájemné není schopna platit.
Jak z toho?
Pepa měl díky dlouholeté práci ve svých záznamech na sociálce „uspořeno“ XY bodů, což je nějaký podíl z částky, kterou za celý život státu odváděl.
Z těchto bodů Pepa čerpal různé výhody, jako je nemocenská, kroužky pro děti, příspěvek na bydlení, na dopravu, lékařskou péči, důchod, … Ze stejné kasy by přispíval svým nevýdělečně činným dětem, na zuby svých rodičů.
Jana má „uspořeno“ podstatně méně, ale rodina může dát tyto body tzv. na hromadu a využívat je společně. Kdyby jim body náhodou došly, půjčí jim je stát, ale měli by mít přehled o tom, že žijí tzv. na dluh.
Když se Pepa rozvede, musí předat své ženě ze svého účtu tolik bodů, aby se jim srovnaly body, o které Jana přišla díky mateřství apod.
Kdyby jeden z nich zemřel, dědily by jejich body pozůstalí tak, jak by je jejich majitel uvedl v závěti. Kdyby se jedno z dětí „nevyvedlo“ mohl by jej rodič vydědit, a body by dostal jen ten, komu by je odkázal. Nevyvede-li se žádné dítě, může je tzv. vydědit všechny a body by se dědily stejně, jako jiný majetek.
Podobně by mohli ze svých bodů podporovat své rodiče pracující děti nebo naopak. Možná by se pak rodiče snažili vychovávat své děti tak, aby bylo v rodině dost bodů.
Pak je tady ale ještě další skupina lidí
Ti žijí v souladu s heslem: mějte hodně dětí, protože nám populace stárne a vzorně plodí každý rok jedno dítě. Problém je ale v tom, že se pak o ně náležitě nestarají. Nezaměstnaný otec roztočí podporu v nezaměstnanosti v nejbližším hostinci a aby měla matka klid, tak děti vyhodí na ulici. Děti ve škole neprospívají, ničím se nevyučí a ani jinak se nevzdělají a ve většině případů zase končí na pracovním úřadu stejně jako jejich rodiče. Tyto rodiny sice vyprodukují velké procento mladé populace, ale protože si z rodiny nenesou žádné pracovní ani společenské návyky, tak jde v podstatě o další adepty o sociální dávky a státní pokladna dále hubne. Protože i ti vzorně plodí další děti, které s největší pravděpodobností dopadnou stejně.
Je takováto rodina pro stát rentabilní?
Vraťme se k těm vzorným rodičům. Díky jejich pracujícím dětem získává stát na daní určitou částku, kterou pak rozdělí mezi všechny skupiny důchodců. Ve finále tedy rodiče pracujících dětí doplácejí několikrát na to, že dobře vychovali své děti.
Pořád slýcháme, že na důchody nejsou peníze, ale kolik se díky špatnému systému prohospodařilo peněz? Co kdyby se tedy důchod skládal z těchto položek?
- Základní částka by byla pro všechny stejná.
- Pohyblivá částka by se vypočetla podle výše výdělků, který daný člověk za život vyprodukoval.
- A pak by tu byla další pohyblivá položka a tou by bylo nějaké procento (body) z vydělaných peněz jejich pracujících dětí. Určitě by měli být znevýhodněni rodiče, kteří děti jen porodili, ale pak je šoupli do dětského domova. Děti by tedy taky měli mít právo svým rodičům body přenechat.
Určitě je to vše složitější a mělo by se v tomto systému pamatovat např. na invalidní občany, nebo na rodiče, pečující o své invalidní děti, kteří by neměli být znevýhodněni, ale to jsou ty výjimky, které se stejně vždy v každém zákoně objevují a dobrý ekonom by to uměl domyslet tak aby to bylo výhodné pro všechny strany. Měli bychom se vzpamatovat dříve, než přestanou všichni pracovat.
V zásadě by tedy mělo platit to, že: Jaký život si žil, takové stáří prožiješ.
