Polemika o tom, zda je příčinou poruch chování genetika nebo výchova je častá. Jedinec ale může mít genetickou predispozici k násilí, a přesto z něj nikdy násilník nevyroste, pokud vyrůstal v milující rodině a nebyl vystavován psychickému nebo fyzickému týrání. Není tedy plýtváním energie na nápravu takto geneticky odlišného jedince a jejich potomků.
Nestačí o dítě pečovat až po narození, protože máme i tzv. prenatální paměť a byly-li matky v těhotenství stresovány nebo trpěly hladem, plod se s touto informací naučí pracovat, jako by se mu díky tomu zapínaly a vypínaly různé geny, které jsou pro budoucí přežití důležité. Tělíčko je tím připravováno na vnější nepřátelský svět už před porodem.
Trvalé stopy pak na narozeném dítěti zanechává špatné zacházení. Nezřídka se u týraných dětí vyskytují v pozdějším věku i různé závislosti.
Závislost nemusí být spojena jen s drogami, ale patří sem jakákoli nutkavá potřeba spojená s touhou, se kterou nedokáže daný jednotlivec přestat. Patří sem i takové závislosti, které zdánlivě vypadají jako bezvýznamné.
- Závislost na jídle
- Nadměrné nakupování
- Workoholizmus
- Závislost na zisku.
Jsou lidé, kteří mohou denně pracovně nakupovat mnoho hodin, a přitom se nemusejí stát na těchto činnostech závislými. U každého závislého je proto potřeba se zaměřit i na jeho životní a prenatální zkušenosti.
Děti s poruchami chování
Tyto děti nejenže snadněji podléhají závislostem, ale mají současně spoustu psychických problémů, jako je častější výskyt schizofrenie a jiných psychických a fyzických poruch. Necháme-li např. novorozeně několik let v temné místnosti, bude už celý život slepé. Nevyvinou se mu nervové obvody, protože nedostávaly žádný světelný impulz.
Implicitní paměť
Implicitní paměť jsou nevědomé vzpomínky a pocity, které se nám ukládají do mozku, aniž bychom chtěli. Např. adoptované anebo nechtěné děti, trpí celý život pocitem zavržení a svět kolem sebe vnímají jako nepřátelský.
Doteky
Neméně důležité jsou i doteky. Pokud bychom se dítěte nedotýkali, a nelaskali jej alespoň 10 minut denně, může dítě zemřít přesto, že má jinak zabezpečeny všechny ostatní životní potřeby.
Stejně tak nezdravě se může vyvíjet dítě vystavené tzv. emočnímu opuštění. Tzn., že rodiče jsou sice fyzicky přítomni, ale psychicky jsou někde úplně jinde, a to ať díky práci nebo jiným okolnostem.
Zneužívání
Nejtěžší psychické problémy mají děti, které byly zneužívány, nebo byly svědky nějakého zvlášť brutálního činu či vraždy. Ti se v dospělosti nezřídka stávají vrahy a zločinci, protože nelze člověka úplně oddělit od prostředí, ve kterém vyrůstal.
Všechny problémy, které si zanedbané a týrané děti životem nesou, v dospělosti následně přenášejí na své vlastní potomky ale ne díky genetice, ale hlavně díky zažitému sociálnímu a psychickému prostředí, které svým potomkům vytvářejí. Proto je tak důležité, aby se děti vyvíjely ve „zdravém“ prostředí plném laskavé péče.
„V dětství jsou dvě věci, které by se mohly pokazit. A to, když se dějí věci, které by se dít neměly anebo se nestanou věci, které by se stát měly.“ Donald Vinikot
Prognóza budoucího života
Podle raného života, podle péče a lásky které se dítěti dostane, podle toho lze odhadnout život v dospělosti. Jedinec, který vyrůstal v nepřátelském prostředí, kde si musel krýt záda bude zcela jiný oproti tomu, který žil v prostředí, kde panovala láska a porozumění.
Další příspěvky v této kategorii
