Ženy s anamnézou sexuálního zneužívání v dětství mají větší sexuální problémy než nezneužívané ženy. Mají vyšší míru problémů se vzrušením a nižší úspěšnost při sexuální terapii, a to ani po farmakologické či psychologické. Uvedly, že po zvýšené vzrušivosti pohlavních orgánů díky farmak určených na zlepšení genitálního vzrušení je pohlavní styk nepříjemný. V průběhu sexuálního styku s partnerem pociťovaly větší stres, hněv a znechucení. Vědci došli k závěru, že farmakologická a psychická léčba u těchto žen nesmí postupovat příliš rychle.
Zneužívané ženy reagovaly lépe na terapii založenou na všímavosti, která se zaměřovala na nekritickém vnímání vlastního těla. Vědci proto navrhli několik cest souvisejících s úctou k tělu a potlačení pocitu hanby a viny. Výzkum byl hodně omezen povahou sexuálního traumatu a etikou výzkumu. Proto bylo složité z výzkumu vyvodit jednoznačné závěry.
Asociace se sexem
Ženy s historií zneužívání měly odlišné vnímání sexuálních podnětů. Většinou měly o sobě negativní mínění a sexuálním podnětům nepřisuzovaly pozitivní význam a byly spojeny s nižší sexuální spokojeností. Když měly tyto ženy napsat esej na téma obrázku dvou lidí v ložnici, byla tato situace většinou popisována jako negativní.
Vědci nenašli viditelnou hranici mezi negativním hodnocením této situace a sexuální touhou těchto žen, protože měly tendenci k negativní interpretaci, která nemusí souviset s jejich pocitem sexuální touhy.
Proto byly ženy požádány, aby napsaly esej o svých sexuálních prožitcích. Podobně jako v předchozí eseji použily tyto ženy výrazně více negativních emočních slov než ženy, které nebyly zneužívány.
Vdci se proto při léčbě zaměřili na pozitivní emoce o sexualitě. Po této terapeutické léčbě uvedly ženy v následné eseji výrazně méně negativních slov, což souviselo i se zlepšením jejich sexuálního života.
Běžnou reakcí na zneužívání je chronická zvýšená aktivita SNS (zvýšená srdeční frekvence, zvýšené dýchání, svalové napětí, pocení, přehnaná reakce na stres a potíže se spánkem), což souvisí s psychickými úzkostnými poruchami a posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Díky tomu, že trauma vzniká v dětském věku, může zásadně změnit pozdější fungování jedince.
Sexuální schémata
Tendence negativně hodnotit sexuální podněty byla také prokázána ve vnímání vlastního já. Šlo o hluboce zakořeněné názory o vlastní bytosti, které ovlivnily zpracování sexuálních podnětů a následné sexuální chování. Při úkolu o sebehodnocení prostřednictvím pozitivních a negativních přídavných jmen (např. bez zábran, vážná, romantická) udávaly zneužívané ženy méně pozitivních vlastností.
Obraz těla a sebeúcta
Neúcta k vlastnímu tělu u žen s historií zneužívání modelovala vztah mezi úctou k tělu a sexuálním vzrušením. Negativní hodnocení vlastního těla během sexuální aktivity negativně ovlivňuje pocit uspokojení. Snížení tělesné úcty se spojilo se snížením sexuálního vzrušení. Mozek se naučil své tělo spojit se zneužíváním, což vedlo k negativním hodnocením těla a narušilo sexuální život v dospělosti.
Výzkumy prokázaly, že porucha příjmu potravy (anoexie, bulimie) může souviset s tělesnou úctou a je velmi častá u žen s historii zneužívání. Aplikuje-li se léčba poruchy příjmu potravy u žen s historii zneužívání, tak se nízké sebehodnocení vlastního těla po léčbě u těchto ženi nijak nemění a problém může být neřešitelný.
Hanba a vina
Pocity viny, hanby a sebeobviňování související se zneužíváním jsou základem vývoje sexuální dysfunkce. Pocity viny v čase nemizí a čím delší doba uběhne od zjištění zneužívání, tím jsou pocity hanby větší. Intenzita sebeobviňování je přímo úměrná době trvání, počtu událostí a blízkosti rodinných vazeb, které se zneužíváním souvisejí. Následné emoční reakce okolí mohou mít na pozdější sexuální problémy větší vliv než samotné zneužívání. Hanba a sebeobviňování mohou negativně ovlivnit sexuální život těchto žen.
Navržená léčba
Zatímco až 70% nezneužívaných žen uvedlo, že po užití sildenafil citrát (Viagra) mělo vyšší vzrušivost genitálií, lubrikaci a orgasmus a styk byl tedy příjemnější, tak stejný názor mělo jen 14% zneužívaných žen.
Při použití jiných farmak byl výsledek stejný nebo horší. Proto kliničtí odborníci usoudili, že léčba zvyšující pohlavní vzrušení genitálií, se nemůže u žen s historií sexuálního zneužívání pohybovat příliš rychle. Proto se léčba zaměřila skupinovou sexuální terapií založenou na vyšší pozornosti k vlastní osobě.
Po léčbě měly ženy vyšší subjektivní sexuální vzrušení na erotický film ve srovnání s jejich reakcemi před léčbou. Zvýšení subjektivního vzrušení nebylo doprovázeno zvýšením pohlavního vzrušení. Ačkoli léčba neovlivňovala genitální vzrušení žen, zdálo se, že ovlivňuje vztah mezi jejich genitálním a subjektivním sexuálním vzrušením, takže po léčbě reagovaly na své genitální vzrušení. Odborníci usoudili, že jim léčba pomohla odpojit se od negativních pocitů, jako jsou vzpomínky na týrání, a plně se soustředit na sexuální podněty.
Léčba psaním esejí zaměřená na sexualitu žen poukázala na zlepšení sexuálního uspokojení. Expresivní psaní zlepšuje duševní zdraví prostřednictvím expozice a návyku na traumatické vzpomínky. Díky snížené touhy skrývat traumatické vzpomínky, emocionálního projevu a schopnosti pochopení situace dochází k přehodnocení a uzavření této životní etapy.
Zdroj https://www.smr.jsexmed.org/
