10. 7. 2020|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Psychologie

Ženy s anamnézou sexuálního zneužívání v dětství mají častější sexuální problémy než nezneužívané ženy. Mají vyšší míru problémů se vzrušením a nižší úspěšnost při sexuální terapii, a to i po farmakologické či psychologické léčbě. Uvádějí, že i při zvýšené vzrušivosti pohlavních orgánů díky farmak určených na zlepšení genitálního vzrušení je pohlavní styk nepříjemný. V průběhu sexuálního styku s partnerem pociťovaly větší stres, hněv a znechucení. Vědci došli k závěru, že farmakologická a psychická léčba u těchto žen nesmí postupovat příliš rychle.

Zneužívané ženy reagovaly lépe na terapii založenou na všímavosti (mindfulness – vědomé a nekritické zaměření pozornosti na přítomný okamžik), která se zaměřovala na nekritickém vnímání vlastního těla. Vědci proto navrhli několik cest souvisejících s úctou k tělu a potlačením pocitu hanby a viny. Výzkum byl hodně omezen povahou sexuálního traumatu a etikou (etikou – souhrnem zásad správného jednání při vědeckém výzkumu) výzkumu. Proto bylo složité z výzkumu vyvodit jednoznačné závěry.

Asociace se sexem

Ženy s historií zneužívání měly odlišné vnímání sexuálních podnětů. Většinou měly o sobě negativní mínění a sexuálním podnětům nepřisuzovaly pozitivní význam, což bylo spojeno s nižší sexuální spokojeností. Když měly tyto ženy napsat esej na téma obrázku dvou lidí v ložnici, byla tato situace většinou popisována jako negativní. Vědci nenašli viditelnou hranici mezi negativním hodnocením této situace a sexuální touhou těchto žen, protože měly tendenci k negativní interpretaci, která nemusí souviset s jejich pocitem sexuální touhy. Proto byly ženy požádány, aby napsaly esej o svých sexuálních prožitcích. Podobně jako v předchozí eseji použily tyto ženy výrazně více negativních emočních slov než ženy, které nebyly zneužívány.

Vědci se proto při léčbě zaměřili na pozitivní emoce spojené se sexualitou. Po této terapeutické léčbě uvedly ženy v následné eseji výrazně méně negativních slov, což souviselo i se zlepšením jejich sexuálního života.

Běžnou reakcí na zneužívání je chronická zvýšená aktivita SNS (sympatického nervového systému – části autonomního nervového systému, která řídí reakci „bojuj nebo uteč“) (zvýšená srdeční frekvence, zvýšené dýchání, svalové napětí, pocení, přehnaná reakce na stres a potíže se spánkem), což souvisí s psychickými úzkostnými poruchami a posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Výzkumy navíc ukazují, že PTSD hraje klíčovou roli v mechanismu, jímž zneužívání vede k sexuálním potížím v dospělosti. Díky tomu, že trauma vzniká v dětském věku, může zásadně změnit pozdější fungování jedince.

Sexuální schémata

Tendence negativně hodnotit sexuální podněty byla také prokázána ve vnímání vlastního já. Šlo o hluboce zakořeněné názory o vlastní bytosti, které ovlivnily zpracování sexuálních podnětů a následné sexuální chování. Při úkolu o sebehodnocení prostřednictvím pozitivních a negativních přídavných jmen (např. bez zábran, vážná, romantická) udávaly zneužívané ženy méně pozitivních vlastností.

Obraz těla a sebeúcta

Neúcta k vlastnímu tělu u žen s historií zneužívání modelovala vztah mezi úctou k tělu a sexuálním vzrušením. Negativní hodnocení vlastního těla během sexuální aktivity negativně ovlivňuje pocit uspokojení. Snížení tělesné úcty se spojilo se snížením sexuálního vzrušení. Mozek se naučil své tělo spojit se zneužíváním, což vedlo k negativním hodnocením těla a narušilo sexuální život v dospělosti. Výzkumy prokázaly, že porucha příjmu potravy (anorexie, bulimie)  – může souviset s tělesnou úctou a vyskytuje se častěji u žen s historií zneužívání.

Podle dostupných studií má zhruba 30 % pacientek s poruchou příjmu potravy za sebou historii sexuálního zneužívání v dětství; některé zdroje uvádějí vyšší podíl u bulimie než u restriktivní anorexie. Aplikuje-li se léčba poruchy příjmu potravy u žen s historií zneužívání, výzkumy naznačují, že nízké sebehodnocení vlastního těla se po standardní léčbě u těchto žen nemusí změnit a může být neřešitelné bez zahrnutí traumaterapie.

Sexuální dysfunkce

Hanba a vina

Pocity viny, hanby a sebeobviňování související se zneužíváním jsou základem vývoje sexuální dysfunkce. Pocity viny v čase nemizí a čím delší doba uběhne od zjištění zneužívání, tím jsou pocity hanby větší. Intenzita sebeobviňování je přímo úměrná době trvání, počtu událostí a blízkosti rodinných vazeb, které se zneužíváním souvisejí. Následné emoční reakce okolí mohou mít na pozdější sexuální problémy větší vliv než samotné zneužívání. Hanba a sebeobviňování mohou negativně ovlivnit sexuální život těchto žen.

Navržená léčba

Zatímco až 70 % nezneužívaných žen uvedlo, že po užití Viagry mělo vyšší vzrušivost genitálií, lubrikaci a orgasmus (styk byl tedy příjemnější), stejný názor mělo jen 14 % zneužívaných žen; je však třeba uvést, že samotná klinická schválení sildenafilum pro léčbu ženské sexuální dysfunkce dosud nebyla vydána v žádné zemi, přičemž výsledky studií jsou u žen obecně nejednotné. Při použití jiných farmak byl výsledek stejný nebo horší.

Proto se léčba zaměřila na skupinovou sexuální terapii založenou na vyšší pozornosti k vlastní osobě. Po léčbě měly ženy vyšší subjektivní sexuální vzrušení na erotický film ve srovnání s jejich reakcemi před léčbou. Zvýšení subjektivního vzrušení nebylo doprovázeno zvýšením pohlavního (genitálního) vzrušení. Ačkoli léčba neovlivňovala genitální vzrušení žen, zdálo se, že ovlivňuje vztah mezi jejich genitálním a subjektivním sexuálním vzrušením, takže po léčbě reagovaly na své genitální vzrušení. Odborníci usoudili, že jim léčba pomohla odpojit se od negativních pocitů, jako jsou vzpomínky na týrání, a plně se soustředit na sexuální podněty.

Dále se ukázalo, že xpresivní psaní (metoda terapeutického psaní, při níž člověk volně vyjadřuje myšlenky a emoce spojené s traumatickými zážitky) zlepšuje duševní zdraví prostřednictvím expozice a návyku na traumatické vzpomínky. Díky snížené touze skrývat traumatické vzpomínky, emočnímu projevu a schopnosti pochopení situace dochází k přehodnocení a uzavření této životní etapy.


Zdroje:

  • Gewirtz-Meydan, A. & Godbout, N. (2023). Between pleasure, guilt, and dissociation. Child Abuse & Neglect, 141. – sciencedirect.com
  • Meston, C. M. et al. (2006). The Impact of Childhood Sexual Abuse on Women’s Sexual Health. Journal of Sexual Medicine – pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29371141
  • Psychology Today: Sexual Abuse and the Development of Anorexia (2023) – psychologytoday.com