Kdo bydli v Brně, tak se asi stejně jako já obává projít trasu hlavní nádraží – Česká, protože za tu krátkou dobu vás osloví asi 10 lidí, že chce nějakou pomoc, nebo vám do rukou strká nějaké letáky. Na chodníku a lavičkách poposedávají žebráci a bezdomovci a ti co tam chodí pravidelněji, tak už některé z těch tváří znají dokonale.
Hluchá dívka
Celkem pravidelně se tam např. objevuje dívčina, která vám strká pod nos karton s prosbou, že je hluchoněmá, že jí ukradli všechny peníze a ona nemá peníze na vlak, aby se dostala domů atd. Poprvé se možná necháte nachytat, ale když vás takto obtěžuje mnoho měsíců, tak máte chuť ji něčím praštit, aby se jí v hlavě rozsvítilo.
Časopis
Loni v létě jsem si byla sednout do zahradní restaurace u Zelňáku a procházela jsem kolem nějakého evidentně hodně postiženého muže, asi kolem třiceti let. Byl úplně dementní, šišlal, všechny kolem zdravil, huhlal si neustále něco pod nosem, a co hlavně? Nabízel takový ten časopis pro podporu. Komu by se ho nezželelo! A co myslíte? Opět jsem otevřela své srdce a peněženku. Pak jsem si sedla na zahrádku a čekala na známou. Za chvíli přistoupil k tomu dementovi nějaký muž: „Ahoj Pepo, jak se máš?“ To byste nevěřili, jak rychle se dá léčit demence. „Jo, super, počkej na mě, já tady za chvíli končím!“
Asi nemusím říkat, že mi spadla čelist a nejraději bych si nakopala.
Hladový bezdomovec
Pak jdete do supermarketu a chcete si nakoupit. V tu ránu je u vás nějaký bezdomovec, táhne z něho alkohol, sotva se udrží na nohou a chce po vás peníze, protože má hrozný hlad. Koupíte mu pečivo a on s ním praští do odpadkového koše.
Darujte, darujte
Nakonec přijdete domů a zapnete si televizi a tam se zase na vás obracejí: „Přispějte na konto XY, …“ Otevřete dopis a je tam další žádost o pomoc…“, Ve finále si zapnete zprávy a tam se rozohňuje nějaký poslanec, jak je to nespravedlivé žádat tzv. Milionářskou daň, protože to ty podnikatele demotivuje!
Když byly mé děti malé, rády si hrály hru „Mamíííí, pomooooc!“ a já jim donekonečna vysvětlovala, že o pomoc se žádá jen když to opravdu budou potřebovat. Až pomoc jednou budou opravdu potřebovat, tak jim nikdo nepomůže, protože si lidé budou myslet, že je to zase legrace.
Dnes je tu doba vytunelovaných bank a společností. V uších vám stále hučí zprávy, jakým způsobem se hospodaří s humanitární pomocí. Ti nahoře pyramidy dostanou to nejlepší, žijí si v blahobytu a ti chudáci dole dostanou jen drobty.
Jak se v tom vyznat!?
Dají se z deseti tisíc měsíčně vyslyšet všechny tyto prosby a zachránit celý svět?
Poraďte, protože mi právě přišel tento email:
Dovoluji si vás opět oslovit a obrátit se na Vás se žádostí o pomoc. Zasílám stručné informace o mě a občanském sdružení, které bylo založeno i na moji podporu. Po úraze jsem zůstal zcela ochrnutý a bezmocný na invalidním vozíku. Pobírám plný invalidní důchod ve výši 3279 Kč. Má vlastní životní situace je tak špatná, že po zaplacení složenek nemám ani na stravu. Důchod v této výši mi nestačí ani na pokrytí nejnutnějších životních potřeb. Jelikož jsem sirotek, a ještě k tomu ochrnutý nemůžu si peníze sehnat jiným způsobem než se společensky znemožnit a potupným způsobem se snížit k žebrotě………….
