Mnoho lidí trpí nějakou fobií. Někteří se bojí pavouků, jiní myší, ale jsou také lidé, kteří si svou fobii neuvědomují, protože ji nikdo nahlas nepojmenoval. Mezi takové fobie patří například mysofobie – strach z nečistot a špíny. Tito lidé často umývají vše, s čím přicházejí do styku, aniž by si uvědomovali, že jejich chování může být pro okolí nezvyklé nebo nadměrné.
Existují stovky různých fobií. Když se někdo bojí myší, je obtížné mu vysvětlit, že myš není nebezpečná. Fobie paralyzuje nejen tělo, ale i logické myšlení. Mnohdy postiženého vyděsí už samotná představa, že se objekt jeho obav nachází v jeho blízkosti. I když ví, že “pavouk ho určitě nesežere”, jeho úzkost je natolik silná, že ovlivňuje jeho reakce.
Lidé, kteří trpí fobiemi, sice nemusí plně pochopit konkrétní strach jiných, ale mohou chápat, jaké to je mít iracionální strach, protože všechny fobie mají podobné psychologické základy. Naopak, porozumění tomu, že ostatní mají jiné obavy, může posílit empatii mezi lidmi trpícími různými fobiemi.
Fobie mohou být velmi individuální a lze se bát prakticky čehokoli, co si člověk představí – od létání, jehel, hmyzu až po děti nebo mlhu. Otázkou zůstává, do jaké míry daná fobie ovlivňuje každodenní život a zda je možné se jí vyhnout. Například létání nemusí být nutností, ale hmyzu je obtížné se zcela vyhnout.
Příznaky těžké fobie mohou zahrnovat:
- Úzkost, nervozitu
- Bušení srdce, potíže s dýcháním
- Bolesti břicha, nevolnost
- Třes, paralýzu
- Závrať, návaly horka a chladu
Jak fobie vzniká:
Fobie se obvykle rozvíjí v dětství, kdy je snadno přenosná od autorit, jako jsou rodiče, sourozenci nebo kamarádi. Některé fobie mohou vzniknout na základě traumatických zážitků, například dopravní nehody nebo jiných nešťastných událostí.
Fobie mohou postihnout jak ženy, tak muže, ale výzkumy naznačují, že ženy bývají častěji diagnostikovány s určitými typy úzkostných poruch, včetně fobií. To však nemusí nutně znamenat, že ženy jsou “labilnější” než muži. Muži mohou mít tendenci své úzkosti lépe skrývat nebo nevyhledávat pomoc v takové míře jako ženy.
Intenzita fobie se může v průběhu času měnit a v některých případech může fobie úplně vymizet, nebo se změnit na jinou. Fobie se dají léčit a léčba je většinou účinná. Protože fobie jsou psychické poruchy, výsledky léčby mohou být různé, ale existují metody, které pomáhají.
Léčba fobií často zahrnuje expoziční terapii, kde se pacient postupně vystavuje svému strachu. Nicméně nejde jen o zvykání si na “konfliktní situaci”. Terapie je vedená odborníkem a zaměřuje se na postupné snižování úzkosti spojené s fobií. Expoziční terapie se kombinuje s kognitivně-behaviorální terapií (CBT), která učí pacienta změnit své myšlení a reakce na situace, které vyvolávají strach.
Například při léčbě arachnofobie – strachu z pavouků – je pacient velmi postupně vystavován obrázkům pavouků, hračkám pavouků a nakonec živým pavoukům. Každý krok je pečlivě kontrolován a pacient postupuje svým vlastním tempem. Expoziční terapie se ukázala být velmi účinnou při léčbě mnoha druhů fobií.
Antidepresiva
Antidepresiva mohou být použita v léčbě některých úzkostných poruch, včetně fobií, ale nejsou prvním řešením. U fobií se obvykle preferuje psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie (CBT) a expoziční terapie. Léky, jako jsou antidepresiva nebo anxiolytika, mohou být předepsány v těžších případech nebo pokud pacient nereaguje na psychoterapii, ale vždy se používají s opatrností a pod dohledem lékaře.
Autor článku: AI
