Zatímco se muži svými sexuálními zkušenostmi vždy chlubili veřejně, a to nejraději s nadsázkou, ženská populace si své zážitky vždy přísně střežila. Muž, který měl 50 sexuálních partnerek, je z nevysvětlitelných důvodů považován za úžasného, ale žena i s polovinou těchto zkušeností bývá považována za ženu pochybných mravů. O ženách se tedy raději hovoří jako o asexuálních bytostech a každý náznak, že by i žena mohla mít nějaké sexuální sny a potřeby, je často pohoršující.
Mnoho žen proto přitáhlo uzdu své fantazie jen proto, aby se staly vzornou dcerou, ženou či matkou. Možná i proto jsou erotické fantazie jednou z nejutajovanějších oblastí ženské psychiky. Ještě před nějakým časem se dokonce tvrdilo, že ženy žádné sexuální fantazie nemají a zhlédnutí lechtivých filmů je záležitostí ryze mužská, protože ženy nevzrušuje, ale pobuřuje.
Stereotypy
Nezávisle na tomto názoru, se ženské erotické fantazie vytvářejí, zůstávají ale nevyřčeny, a tudíž naprosto utajeny před veřejností. S přibývajícím věkem si mnohé ženy osvojily zažité předsudky. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou a často tak samy proti sobě pomáhají utvářet a šířit tento nepravdivý veřejný názor. Není výjimkou, že když se dostane do rukou šedesátileté ženě nějaká vědecko-populární četba o sexu, tak žasne, co všechno v životě prožít mohla a neprožila.
Jen pro názornost. Jistá sexuoložka se zeptala své známé, jestli má nějaké erotické fantazie. „JÁ?! Já nééé, já mám manžela!“.
V posledních letech si spousta lidí uvědomila, že ženy sexuální fantazie nejenže mají, ale hlavně mají právo je mít. Sny a fantazie jsou naprosto normální pro obě pohlaví a není třeba se za ně stydět. Jsou součástí života a jsou silným stimulem pro dosažení uspokojení. A možná to některé překvapí, ale fantazie žen nejsou vždy jen romantické a nevinné.
Rovněž o masturbaci se hovoří jen ve spojení s mužskou populací, je ale stejně tak běžná a normální u žen. Proč se některé kultury tak bojí ženské touhy? Proč se i dnes v některých kulturách amputují ženám klitorisy?
Ženské touhy se báli zejména muži.
Obávali se, že sexuální fantazie ženu osvobodí a pomůže jí si uvědomit svou identitu.
Faktem je, že ženy o svých erotických fantaziích nechtějí hovořit, protože se obávají reakce svého partnera. A faktem je i to, že je mnohdy lépe nevědět o čem sní váš partner, protože ne vždy partnerství vydrží navěky a vyřčená informace zůstane už navěky vyřčenou a možná i zneužitou.
Fantazie ženy jsou aktivovány nezávisle na ni a jejímu partnerovi a odehrává se výhradně v její hlavě. Jen ona má nad nimi vládu. Každá žena má k jejich vytváření a zvládání svůj vlastní kód, díky kterému vzrůstá její vzrušení. Tento kód se skládá z různé směsice zvuků, vůní, obrazů, chutí a dotyků a vzniká v důsledku mnohdy neuvědomělých podnětů z vnějšku, které mají mnohdy původ v raném dětství.
Má se tedy žena podělit o své erotické fantazie s partnerem?
Podělte se o ně jen tehdy, kdy mu plně důvěřujete, a hlavně jen tehdy, kdy to je nutné pro jeho součinnost ve hře. Buďte však opatrná, řekněte jen to, co máte ráda, a ne čeho se bojíte. Máte-li něco vyzkoušet, řekněte to partnerovi, ale neurazte se, když se nebude chtít zapojit. Vaše fantazie totiž nemusejí být i jeho touhou. Sdělte mu svá tajemství opatrně a buďte připravena vycouvat, pokud budete mít pocit, že vaše otevřenost by nějak vašemu vztahu uškodila.
Všichni se musíme stále mnoho učit. Ženy se musí naučit po krásných chvílích spojení stáhnout zpět do své ulity, aby se příště nebály znovu otevřít. A muži by neměli zapomínat prodloužit chvíli objetí a neměli by tolik spěchat na poslední třetinu hokeje, kterou musejí nutně stihnout, protože si žena může připadat zneužitá.
Další příspěvky z této kategorie
