Víte že: Pokud zíváme, nakazíme zíváním větší část diváků. Čím je divák empatičtější, tím pravděpodobněji se zíváním nakazí. Je to tedy dobrý test empatie. Dokonce i slepí lidé zívají při poslechu zívání.
Průměrné zívnutí trvá asi šest sekund. Při zívání se vzduch dostává do plic, břišní svaly se napnou a bránice se stlačí směrem dolu. Příčina není známá. Spouštěčem je fyzická anebo psychická únava, nervozita, stres, nedostatek stimulace (nuda) a nesprávnému poměru dopaminu a serotoninu, které přenášejí nervové vzruchy v centrálním nervovém systému. Do krve s tím i do mozku se dostává více kyslíku, povzbudí vylučování serotoninu a sníží produkci dopaminu. Srdeční rytmus se zvýší přibližně o třicet procent.
- Lidé trpící Parkinsonovou chorobou mají málo dopaminu a téměř vůbec nezívají.
- Lidé trpící autismem si nezívnou, když vidí druhého člověka zívat
- Lidé trpící depresemi, kteří užívají antidepresiva za účelem zvýšení hladiny serotoninu zívají často.
- Zívání může naznačovat, že díky blížící se bouře dochází ke změnám tlaku prostředí a tím se snižuje tlak ve vnitřním uchu.
Proč si při zývání zakrýváme ústa?
V tradiční kultuře se věřilo, při zývání může dojít k nechtěnému vypuzení duše z těla. Řekové v starověkém Řecku věřili, že se duše snaží dostat ven z těla, aby se tak mohla dostat k ostatním duším nebo bohům na Olympu. Podobné představy měli Mayové. Ti se také domnívali, že zívání je projevem nevědomých sexuálních tužeb.
V Latinské Americe, Východní Asii a Střední Africe říkají, že na zívajícího někdo někdo myslí, nebo o něm mluví.
