Vliv reklamy a internetu je nepřirozený. Lidské tělo i sexualita se stále častěji stávají obchodním artiklem. Není nic nového, že si půvabná mladá žena bere za manžela nepřiměřeného partnera jen proto, že dokáže zaplatit její vysoký životní standard. Takto to fungovalo i v dobách dávno minulých.
Novinkou není ani to, že je lidská sexualita zneužívána k přilákání konzumenta pro vyšší odbyt zboží.
Problémem je, že v reklamách téměř výhradně vystupují tzv. „dokonalí lidé“. Tito polobohové se v drtivé většině vyskytují i ve filmové tvorbě, módním průmyslu apod.
Mnoho mladých lidí se kvůli tomu neumí ztotožnit se svou průměrností a propadají depresím, což vede ke komplexům méněcennosti.
Ženy chtějí mít bujnou kštici, dlouhé nohy, velká pevná prsa a vyšpulený zadek. Muži chtějí mít 2 metry, bílý chrup, vyrýsované svaly a pořádné auto.
Nic proti těmto snům, pokud jsou realizovatelné. Jak ale vysvětlíte dívce, která má 12 dioptrií, špatný chrup, plochý hrudník a prázdnou kapsu, že i ona najde někoho, kdo ji bude milovat? Nejsou přece všichni tak přízemní, aby si alespoň někdo nevšiml, jak nádhernou má duši.
V mnoha domácnostech vládne teror neustálé kontroly váhy či vzhledu. Těch, kteří tomuto teroru zcela podlehli, je stále více. Své vysoké standardy přenášejí i na své děti se slovy: „Jen nebuď proboha tlustá.“ A dítě začne jíst potají a tloustne ještě více.
Podprahové vnímání a vlivy reklamy
Právě na tomto podprahovém vnímání je založena tzv. dobrá reklama. Je to něco, co se nám má vloudit naprosto nepozorovaně do hlavy, a to takovou silou, že to z ní těžko dostaneme ven.
Může jít o reklamu na nezdravé potraviny, léky apod., přeně podle hesla: „Co je dobré, nepotřebuje reklamu.“
Když si reklamní jazyk přeložíme do češtiny: „Jezte nezdravé potraviny, ztloustnete a my vám pak pokazíme žaludky našimi dietami a tabletami na hubnutí.“
Kdysi průměrný film trval 1,5 hodiny. Dnes je to klidně dvojnásobek, protože stále běží reklamy. Mnohdy už ani nemáme sílu televizi co 10 minut přepnout a na ty nesmyslné reklamy tupě civíme.
Ale co naše děti? Proč už pětiletá děvčátka trvají na nějaké přihlouplé řadě hraček Hello Kitty a mají tendenci se přecpávat sladkostmi, které jim v televizi doporučili?
Deformace smýšlení díky internetu
Reklama není jediným jedem v našich životech. Stejně jako je deformováno naše smýšlení ohledně vzhledu, stejným způsobem je deformováno i smýšlení o sexualitě.
Mladí lidé jsou velmi často ponecháváni se svými problémy s dospíváním, mezilidskými vztahy a sexualitou sami. Mnohdy je jediným zdrojem informací internet. A ne vždy se jim daří najít dobrý zdroj informací. Mohou narazit nejen na své rádoby zkušené vrstevníky, ale i na lidi s nějakou úchylkou, kteří jejich nevědomosti rádi využijí.
Hledají někoho, kdo nebude moralizovat, odsuzovat a zároveň je připraven si je vyslechnout. Proto se mohou dostat do pasti, ze které pak marně hledají cestu ven.
Může se stát, že narazí na filmy či stránky, kde jsou mezilidské vztahy nějak pokrouceny. Může jim být představen styl, který jednoho z partnerů ponižuje a dělá z něj podřadnou bytost. Sexuální styk se neukazuje jako zážitek plný lásky, jak si jej představovali. Dostane-li se podobná informace do rukou nezralé osoby, může v ní vyvolat celoživotní blok a sex začne chápat jako něco odporného a ponižujícího.
Děti sice neochráníme před tou „horší“ stránkou života, ale vůbec jim nepomůžeme, když budeme tvrdit, že zlo neexistuje. Lépe je přiznat, že existuje a že určitému procentu lidí to i vyhovuje, ale že to není tak obvyklé, jak se na první pohled může zdát. Jen tak lze narovnat pokřivené zrcadlo v jejich mysli.
Zda se nepříjemný pocit z necitlivého seznámení s realitou stane trvalým pocitem, záleží na více věcech. Důležitý je věk, vzdělání, zkušenosti, a také to, zda si měli s kým na toto téma popovídat a získat případná vyjasnění nepochopeného. Vlivy reklamy a internetu mohou naše děti poznamenat na celý život.
