O anorexii či bulimii toho bylo natočeno a napsáno už tolik, že by se dalo říci, že už ani nemůže existovat, protože všichni pochopili, že to je nejhorší cesta, jak zhubnout. Opak je pravdou.
Stále se do povědomí mladých lidí, a dokonce i dětí tlačí pravidlo, že kdo je štíhlý, je krásný, oblíbený a úspěšný.
Pohled do zrcadla drtí asi 70 % žen ať už váží málo či hodně. Někteří jedinci (zejména dívky) však tuto fobii dohnaly až do fáze, kdy váha už ukazuje jen 30 kg, ale ony se stále hroutí nad tukovými zásobami, které se jim tvoří pod kůží.
Neuvědomují si, že součástí krásy je i osobní charisma, které jde ruku v ruce s dobrou náladou, sebevědomím a vstřícností.
Myslíte-li si, že to není pravda, projděte si poslední rok života. Kolikrát jste si řekli: “ No to je hrozné, v tomhle vypadám moc tlustě“.
A kolikrát jste si řekli? „Jo, sluší mi to, mám úžasnou postavu“.
Vše začíná a končí v hlavě, a když se nám něco nepodaří, je potřeba najít viníka.
- Rozešel se s vámi přítel? No jasně, jsem tlustá!
- Máte málo přátel?No jasně, jsem tlustá!
- Propustili vás z práce?No jasně, protože jsem tlustá!
- Podíváte se do zrcadla… Páni! Já sem ale tlustá!
A tak začnete hubnout. Nejdříve chcete shodit jen pár kilo, a když se vám s ubývajícími kily najednou začne dařit i ve společnosti, získají ta kila na významu ještě více. Zdá se vám, že vás najednou lidé respektují, muži se kolem vás točí a v práci vás povýšili. To vás jen utvrdí v tom, že jste odhalila pravou příčinu svých problémů a hubnete dále. Vůbec vás nenapadne fakt, že tím, že jste zhubla, zvedlo se vám sebevědomí a tím si vás lidé začali více všímat. Takže všímají si vás ne pro ta kila, ale právě proto, že se chováte sebevědomě a neschováváte se ve své ulitě.
Že to je to skutečně vámi, a ne těmi kily zjistíte tak, že se zamyslíte se nad tím, kdo vás osobně přitahuje a pak popřemýšlejte o člověku, který vás naopak odpuzuje. Pokud to je možné, položte si vedle sebe fotografie těchto lidí a důkladně si je prohlédněte. Bez grimas a gest, které vám poskytuje osobní kontakt si snadněji uvědomíte, že na vašem oblíbenci není nic tak zajímavého. Má křivé zuby a malá prasečí očička. Možná pochopíte, že bezduchá fotografie nic neříká o jeho majiteli a že je to vlastně úplně nezajímavý člověk. Stejné je to s vámi.
Budete-li mít charisma, tak si nikdo vaší nadváhy ani nevšimne. O své kráse totiž musíte nejdříve přesvědčit svou hlavu a ne váhu. Pak vás takto bude vidět i vaše okolí. Pokud jste ale přesvědčeni, že nadváhu máte, tak si tak budete připadat vždy, když se podíváte do zrcadla i kdybyste vážili 30 kilo. A když budete svému příteli stále tvrdit, že jste tlustá, a proto si ty šaty nemůžete koupit, tak vás nakonec jako tlustou bude vnímat i on. Myslíte si, že to není pravda?
Tak jinak!
Přišla jste nečekaně na návštěvu ke kamarádce, která je chorobně pořádná a vy máte pocit, že se tam dá jíst i z podlahy. Hned jak dosednete, tak se vám začne omlouvat, že nemá uklizeno a že vás nečekala. A co se stane? Až do této chvíle vám připadal byt jako vždy vzorně uklizený. Najednou ale na koberci uvidíte drobeček a v dřezu objevíte pár kousku nádobí a už tak uklizeně vypadat nebude. A o tom to je!
Proč vás vaše vlastní oko podvádí?
V nemocnici, kde se léčí případy poruchy přijímání potravy udělali experiment. Měli tam docela obyčejné zrcadlo, které stále klientkám říkalo: „Jsem tlustá, tak nechápu, proč sem mezi těmito hubenými lidmi i já“.
Udělali pro pacientky „módní přehlídku“ v plavkách, kterou natočili na kameru a film pak jednotlivým pacientkám ukázali. A jaká byla reakce? „No to je ale nesmysl! Vy jste to zmanipulovali, já takhle hubeně přeci nevypadám!“
Co se tedy stane, když neposlechnete zdravý rozum a nezačnete převychovávat svůj mozek?
Čím nižší máte sebevědomí, tím pravděpodobnější je následující scénář a začnou vás postupem času pronásledovat různé fobie.
Najednou nabudete přesvědčení, že když sníte dvě špagety, tak přiberete 5 kilo a jen při pohledu na máslo dostanete kopřivku.
Je to sice neuvěřitelné, ale jsou lidé, kteří se bojí dát do stejné lednice jakoukoli potravinu, která se jim zdá být tučná, byť by to bylo jídlo přítele, protože se obávají, že se tím jejich potraviny nakazí.
Začnete se čím dále častěji kontrolovat v zrcadle a vážit se i několikrát denně.
Budete jíst o samotě, protože se jídlo přece musí jíst hodně pomalu a „ONI“ na vás spěchají. Proto přestanete s přáteli chodit na obědy, večeře ale i na různé oslavy.
Stanete se odborníkem na všechny diety a žádná jiná debata vám už nebude připadat zajímavá.
Do posilovny budete chodit 2x denně a po večerech budete chodit běhat. Nevěříte? Jedna žena běhala 12 hodin denně!
Budete kost a kůže, ale vy to neuvidíte a STEJNĚ SI BUDETE PŘIPADAT TLUSTÁ!
Budete permanentně unavená, psychicky labilní, neustále budete mít špatnou náladu se sklony k plačtivosti a sebelítosti, bude vás přepadat vnitřní nervozita a sklony k sebevraždě, protože sebevědomí bude čím dále tím horší.
Na těle se vám budou objevovat různé boláky, pleť vám zešedne, budete mít kruhy pod očima, začnou vám vypadávat vlasy a měknout nehty a kazit se zuby.
Budou vám řídnout kosti a neskutečně bolet klouby, časem se bez berlí nepostavíte ani na nohy, protože při každém neopatrném šlápnutí si zlomíte nějakou kost – dostali jste osteoporózu.
Začnete mít potíže s játry, ledvinami i se srdcem.
Budete trpět neustálými průjmy a z nedostatku svalové hmoty vám přestanou fungovat svěrače. V důsledku toho se přímo na veřejnosti pomočíte nebo pokálíte.
Přestanete mít menstruaci a ženské reprodukční orgány vám atrofují a nikdy už nebudete mít děti.
Jíst budete nejdříve „zdravě“, pak čím dál tím menší porce, až je omezíte na jedno jablko denně a pár kukuřičných lupínků, protože se vám při pomyšlení na jídlo bude dělat nevolno. Po čase se na jídlo nebudete moci ani podívat a po každém soustu ho vyzvracíte, protože ho už žaludek nebude umět ani přijmout.
NAKONEC SE Z VÁS STANE TROSKA.
Pravděpodobně přijdete o partnera, protože už to nedokáže snášet. Budete-li mít to štěstí, pak vás někdo, kdo vás bude hodně milovat, odveze do nemocnice včas, abyste se následně ocitli mezi 40 % vyléčených.
Pokud ne, pak se stanete jiným číslem ve statistice, která říká, že na poruchu přijímání potravy umírá asi 10 % takto postižených.
