Je nejvyšší metou žen mateřství?

Tradičně věříme tomu, že matka je jediný člověk, který nám nikdy neublíží a je to člověk, který nám přeje jen to nejlepší. V praxi je to někdy úplně jinak. Existují ženy, které své vlastní děti fyzicky i psychicky týrají a nejsou výjimečné případy, kdy je i zabijí. Některé to dělají proto, že se chtějí zavděčit svému sexuálnímu partnerovi, jiným děti brání v jejich vlastním rozletu a další proto, že si na vlastních dětech kompenzují své vlastní méněcenné pocity, které mají kořeny v jejich vlastním dětství.
Přestože své děti nelidsky bijí nebo psychicky týrají, mnoho případů vyjde na povrch až ve chvíli, kdy své dítě zabijí.

Příklady ze života 

• Marybeth Tinning zabila své děti jen proto, že se jí líbilo být litována. Jako dítě se jí nedostávalo dostatek pozornosti a lásky. Celý život se cítila jako vyděděnec, což se změnilo až v okamžiku, kdy jí zemřelo první dítě a okolí ji velmi litovalo. Proto si vybrala cestu trpící a litované matky i za cenu, že své další děti během následujících 14-ti let začala sama zabíjet.
• Susan Smith – utopila své spící děti v jezeře, protože překážely jejímu sexuálnímu partnerovi a ten se s ní kvůli tomu rozešel.

• Andrea Yates – až do té doby, než se vdala, byla velmi společenská a aktivně sportovala. Pak se ale provdala, začala rodit děti a stala se samotářská. Jedno dne ale všech 5 dětí utopila ve vaně. Jako důvod udala poporodní stres.
• Theresa Knorr – nejenže z chorobné žárlivosti zabila nejdříve svého muže (byla zproštěna viny). Rovněž své děti, zejména dcery mnoho let týrala, bila, zavírala do mražáku a vymýšlela si na ně důmyslné tresty. Jednu z dcer nejdříve postřelila, pak ji sama zaživa vyoperovala kulku, a když se jí rána zanítila, tak ji za účasti ostatních dětí polila benzínem a zapálila. Druhou dceru zavřela do komory a nechala ji zemřít žízní a hladem.
• Michaela z Vlasatic – Nejdříve porodila a zabila svá dvojčata. O rok později zabila další svou dceru, údajně proto, že nemohla najít práci a dlužila velkou částku peněz.

A mohli bychom pokračovat dále. I u nás je nespočet případů, kdy ženy ihned po porodu své dítě udusí a zahrabou někde v lese, přestože existuje nespočet BabyBoxů.

Proč přisuzujeme ženě roli, po které možná ani netouží – roli matky

Proč se díváme na ženu, která si dobrovolně zvolila cestu bez dětí jako na divnou. Je to proto, že muži sice děti chtějí, ale nechtějí se o ně starat? Je naprosto běžné, že přestože muž děti chtěl, opustí rodinu a děti ho už dál nezajímají. Když totéž udělá žena, stavíme ji na pranýř. Říkáme, že je sobecká, bezcitná a kroutíme nad tímto jednáním hlavou.
 

Lze se divit, že existují i ženy vražedkyně?

„Muž se nemůže starat o děti, protože nemá prsa.“ Bylo by méně mrtvých dětí, kdyby to bylo opačně a okamžikem porodu by se role vyměnily?  Živitelem rodiny by se stala žena, většinu času by trávila mimo domov a „pleny by pral“ muž? Proč vám to zní tak nezvykle?

Agresivní ženy

Je statisticky dokázáno, že agresivních žen je v porovnání s muži výrazně méně a příčina je asi v orbitální frontální oblasti mozku, která bývá u mužů výrazně menší. Tato část mozku je spojena s okruhy strachu.  Ten, který má tuto oblast menší, častěji se ocitá na straně agresora. Dojde-li u takového jedince k situaci, kterou mozek vyhodnotí jako útok (ať je to podnět k žárlivosti, neposlušnosti či křivý pohled) začne se chovat impulzivně a veškeré racionální uvažování jde stranou.
Pokud dlouhodobě děláme nějakou rutinní činnost, nebo opakovaně čelíme nějaké stresové situaci, vytvoří se nám tzv. otisk v mozku. Další jednání už nepodrobujeme až tak přísnému zkoumání a upadáme do stereotypu.

K potlačení nějakého negativního jednání je potřeba velmi silné vůle, protože ke změně takto zakořeněného vzorce chování, je potřeba vydat hodně úsilí v podobě vědomé pozornosti a vyžaduje to od nás mnoho energie.
Je omluvou, že měl někdo špatné dětství či jakékoli negativní zkušenosti? Je opravdu jen na nás, co se svým dalším životem uděláme, komu přineseme radost a komu utrpení.