Asijská kuchyně patří mezi nejrozmanitější na světě. Nabízí tisíce receptů, stovky druhů surovin, nespočet způsobů přípravy jídel i zcela odlišné stolovací zvyklosti.
Právě gastronomie dnes patří mezi hlavní důvody, proč cestovatelé míří do Číny, Japonska, Vietnamu, Thajska, Jižní Koreje, Indie i dalších asijských zemí. Ochutnat místní speciality přímo tam, kde vznikly, představuje zážitek, který žádná restaurace v Evropě nedokáže zcela nahradit.
Ještě před několika desetiletími byla pro většinu Čechů asijská kuchyně spojena hlavně s čínskými restauracemi. Jejich nabídka se často skládala z několika podobných pokrmů, které byly přizpůsobené evropské chuti. Dnes už víme, že skutečná Asie nabízí mnohem pestřejší gastronomii. Sushi, ramen, pho, pad thai nebo korejské barbecue se staly běžnou součástí českých měst a mnoho lidí se právě díky nim rozhodne vydat za jejich skutečnou podobou přímo do země původu.
Přesto je označení asijská kuchyně velmi zjednodušené. Asie je největším světadílem a žije zde více než polovina obyvatel planety. Jednotlivé státy se od sebe liší historií, kulturou, náboženstvím, podnebím i přírodními podmínkami. Stejně výrazné jsou proto i rozdíly mezi jejich kuchyněmi. Zatímco v Japonsku kladou důraz na čerstvost surovin a jemné chutě, v Indii hrají hlavní roli výrazné směsi koření. Thajsko proslulo harmonickou kombinací sladké, kyselé, slané a pálivé chuti, Vietnam lehkými pokrmy plnými čerstvých bylinek a Čína nabízí hned několik zcela odlišných regionálních kuchyní.
Tento článek představuje úvod do stolování v Asii. Zaměřuje se na společné rysy asijské gastronomie a vysvětluje základní rozdíly, které mohou českého cestovatele překvapit. Jednotlivým zemím se budeme věnovat také samostatně, protože každá z nich má vlastní kulinářské tradice, etiketu i pravidla stolování.
Asie nemá jednu kuchyni
Mluvit o jediné asijské kuchyni je podobné, jako tvrdit, že existuje jedna evropská kuchyně. Stejně jako se od sebe liší česká, italská nebo řecká gastronomie, liší se také kuchyně čínská, japonská, korejská, vietnamská, thajská nebo indická. V některých případech jsou rozdíly ještě větší než mezi evropskými státy.
Na podobě jídel se po staletí podepisovalo především podnebí, dostupnost surovin, náboženství a historický vývoj. Pobřežní oblasti přirozeně využívají více ryb a mořských plodů. Horské regiony dávají přednost vydatnějším pokrmům. Tam, kde byl nedostatek pšenice, se hlavní přílohou stala rýže. Jinde se naopak připravují nudle, placky nebo knedlíčky z pšeničné mouky.
Velký vliv mělo také náboženství. Buddhismus podporoval střídmost a v některých oblastech omezoval konzumaci masa. Hinduismus dodnes ovlivňuje jídelníček velké části Indie a islám zakazuje v mnoha zemích vepřové maso i alkohol. Díky tomu vznikla pestrá směs kuchyní, které spojuje úcta k jídlu, ale každá si zachovala vlastní charakter.
Čína není jen pekingská kachna
Mnoho Evropanů považuje čínskou kuchyni za jednotnou. Ve skutečnosti jde o jednu z nejrozmanitějších gastronomií světa. Dříve se běžně hovořilo o čtyřech hlavních kuchyních. Dnes odborníci rozlišují osm velkých regionálních kuchařských škol, které se od sebe výrazně liší.
Na severu převládají pokrmy z pšenice. Oblíbené jsou nudle, plněné knedlíčky nebo tenké placky. Jižní provincie dávají přednost rýži a mořským plodům. Sečuánská kuchyně patří k nejpálivějším na světě, zatímco kantonská využívá jemnější koření a klade důraz na přirozenou chuť surovin. Šanghajská kuchyně je známá sladšími omáčkami a pečlivou úpravou pokrmů.
Slavná pekingská kachna představuje pouze jednu z tisíců specialit, které lze v Číně ochutnat. Každý region nabízí vlastní recepty, které se často předávají z generace na generaci.
Japonsko znamená mnohem víc než sushi
Když se řekne japonská kuchyně, většina lidí si představí sushi. To však tvoří jen malou část zdejší gastronomie. Japonci běžně jedí ramen, udon, soba, tempuru, yakitori, okonomijaki nebo desítky druhů ryb připravovaných různými způsoby.
Pro japonskou kuchyni je typická čerstvost surovin, sezónnost a jednoduchost. Kuchaři se nesnaží chuť surovin překrývat velkým množstvím koření. Naopak ji zvýrazňují vhodnou úpravou a pečlivým servírováním. Velkou roli hraje také estetika. Jídlo má nejen dobře chutnat, ale také krásně vypadat.
Na opačném konci cenového spektra stojí pouliční občerstvení, kde lze za rozumnou cenu ochutnat stejně kvalitní pokrmy jako v restauracích. Právě tento kontrast patří k největším kouzlům japonské gastronomie.
