4. 8. 2025|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Státy

Japonsko leží daleko, ale pro mnoho cestovatelů představuje jednu z nejpřitažlivějších zemí světa. Nepřitahuje jen technikou a velkoměsty, ale i způsobem, jak spojuje moderní život s tradicí, řádem a každodenní disciplínou. Jde o ostrovní stát ve východní Asii, který tvoří tisíce ostrovů. Většinu území a života soustřeďují čtyři hlavní ostrovy – Honšú, Hokkaidó, Kjúšú a Šikoku.

Země leží v seizmicky aktivní oblasti, takže je potřeba počítat se zemětřeseními, sopečnou činností i tajfuny. Vedle toho ale nabízí mimořádně funkční dopravu, silný smysl pro veřejný pořádek a kulturu, která stojí na respektu k druhým i k prostoru kolem sebe.

Základní údaje o zemi

  • Hlavní město: Tokio.
  • Počet a etnické složení obyvatel: Japonsko mělo v roce 2025 zhruba 124 milionů obyvatel. Menší historické a kulturní menšiny představují například Ainuové a obyvatelé Rjúkjú.
  • Úřední jazyk: japonština.
  • Další používané jazyky: angličtina, ve venkovských oblastech to zdaleka neplatí všude.
  • Náboženství: hlavně šintoismus a buddhismus
  • Měna: japonský jen (JPY).
  • Vízum a vstupní podmínky pro občany ČR: Občané České republiky mohou do Japonska přicestovat bez víza na pobyt do 90 po sobě jdoucích dnů. Potřebují platný cestovní pas.
  • Časový posun oproti ČR: v zimě +8 hodin, v létě +7 hodin. Japonsko nepoužívá letní čas.
  • Podnebí: klima se výrazně liší podle oblasti. Na severu je chladnější, na jihu subtropické. V srpnu a září mohou cestování komplikovat tajfuny.
  • Důležitá telefonní čísla: policie 110, hasiči a záchranná služba 119.

Zdravotní péče pro cestovatele

Japonsko nepatří do systému EHIC, takže česká „modrá kartička“ tady neplatí. Česká zdravotní pojišťovna běžnou zdravotní péči v Japonsku nehradí. Pokud turista potřebuje lékaře, vyšetření, hospitalizaci nebo zákrok, hradí péči sám a teprve podle podmínek své komerční pojistky pak žádá o proplacení. MZV výslovně upozorňuje, že zdravotní péče je v Japonsku drahá i u menších ošetření a že je rozumné uzavřít kvalitní cestovní pojištění včetně repatriace.

Úroveň japonského zdravotnictví je vysoká, ale praktický problém může představovat jazyk. MZV uvádí, že většina lékařů hovoří převážně japonsky. To může komplikovat i běžné vyšetření, natož akutní situaci. Proto má smysl mít u sebe seznam léků, základní zdravotní informace v angličtině a dobře nastavené pojištění s dostatečným limitem. Počítat je potřeba i s tím, že některá zařízení mohou chtít platbu přímo na místě.

Povinné očkování pro vstup do Japonska běžný turista nepotřebuje. To ale neznamená, že je rozumné jet bez přípravy. U delší nebo náročnější cesty dává smysl ověřit si doporučená očkování podle konkrétní trasy a zdravotního stavu. (Ministerstvo zahraničních věcí ČR)

Společenská pravidla a na co si musí turista dát pozor

V japonské dopravě se nemluví nahlas, netelefonuje se a mobil má být na tichý režim. Ve vlacích a metru lidé stojí ve frontách tam, kde jsou vyznačené nástupy. Neskáče se před ostatní, neblokují se dveře a nedělá se hluk jen proto, že jedeš s partou.

Na ulici se v Japonsku nejí za chůze. Když si koupíš jídlo ve stánku nebo obchodě, bývá slušnější sníst ho stranou nebo na místě k tomu určeném. Zároveň bývá málo odpadkových košů. Odložit kelímek nebo papír někam bokem je špatně.

Při placení se peníze nebo karta často pokládají na malý tác, ne do ruky prodavači. Stejně tak se nevyplácí dotýkat se neznámých lidí, poplácávat je po rameni, ukazovat prstem do obličeje nebo hladit cizí dítě po hlavě. Japonský osobní prostor je jiný než ve Středomoří.

V chrámech a svatyních se mluví tiše, sledují se pokyny a nefotí se tam, kde je to zakázané. Někde se nesmí do určitých částí vůbec vstupovat. Turista nemusí znát každé jemné pravidlo očisty nebo modlitby, ale musí poznat zákazovou ceduli a respektovat ji.

Veřejné projevy náklonnosti nejsou v Japonsku běžné. Polibky a výrazné objímání na ulici nepůsobí jako zločin, ale zbytečně poutají pozornost. Stejně tak přehnaně hlasitý smích, křik nebo hádka na veřejnosti. V zemi, kde se tolik lidí denně mačká na malém prostoru, se čeká sebekontrola.

Při vstupu do domu, ryokanu, některých restaurací, čajoven a místností s tatami se zouvají boty. Často bývají zvláštní pantofle na toaletu. Nejtrapnější chyba je vejít v botách tam, kde mají být u dveří, nebo se z toalety vrátit do obytné části v toaletních přezůvkách.

U stolu se nevyplatí improvizovat. Hůlky se nezapichují do rýže, nepodává se jimi jídlo z hůlek na hůlky a nemává se jimi nad jídlem při výběru sousta. Tyto věci připomínají pohřební rituály nebo působí nezdvořile. V restauraci se také často nečeká, že si člověk sedne kam chce. Někde tě usadí obsluha, jinde si bereš pořadové číslo.

Japonsko – průvodce cestovatele

Spropitné

V Japonsku se spropitné běžně nedává. V restauraci, kavárně, taxíku ani hotelu se nečeká, že necháš něco navíc. Japonská národní turistická organizace výslovně uvádí, že tipping není obvyklý a může obsluhu spíš zmást. Když necháš drobné na stole jako ve střední Evropě, nemusí to působit štědře, ale nepatřičně. Pokud je někde servisní poplatek, bývá už uveden v účtu. Lepší než peníze navíc je normálně poděkovat.

Genderové a společenské zvyklosti

Japonsko působí moderně, ale v postavení žen za západní Evropou zaostává. Nejde o dojem, ale o čísla. OECD uvádí, že gender pay gap v Japonsku činil v roce 2023 asi 22 % a patří k nejvyšším v OECD. To znamená, že žena tam sice může normálně studovat, pracovat a žít samostatně, ale systém jí stále nenabízí stejnou pozici jako muži.

Pro turistku je Japonsko obecně bezpečné. Pro ženu, která tam žije nebo by na místním prostředí byla dlouhodobě závislá, už je obraz méně růžový. Společnost pořád silně tlačí na to, aby žena zvládala práci i hlavní část péče o domácnost. Japonské vládní i mezinárodní materiály dál řeší nízké zastoupení žen v rozhodování, nerovné rozdělení neplacené práce a přetrvávající tlak spojený s manželstvím, mateřstvím a zaměstnáním.

Navenek bývá vše zdvořilé, ale to neznamená rovnost. Japonský muž může působit slušně, klidně a ohleduplně, jenže společenský model stále často počítá s tím, že muž vydělává a žena nese větší díl péče a přizpůsobení. Není to všude stejné a mladší generace ve městech je volnější, ale starý model z japonské společnosti nezmizel. To je rozumný závěr z oficiálních japonských a OECD dat o mzdách, neplacené práci a zastoupení žen.

U LGBT lidí je situace lepší než dřív, ale pořád ne tak otevřená, jak by člověk od vyspělé země čekal. Human Rights Watch připomíná sérii soudních rozhodnutí, která označila zákaz stejnopohlavního manželství za protiústavní nebo problematický, ale japonská vláda sama ve své zprávě za rok 2025 uvádí, že stejnopohlavní manželství dosud zavedeno nebylo. Takže ne, Japonsko není v této oblasti vysloveně nepřátelské, ale ani není plně rovnoprávné. Otevřeně LGBT člověk tam obvykle nemusí čekat stejnou veřejnou uvolněnost jako v nejliberálnějších částech Evropy.

Praktické odkazy pro cestovatele

Ministerstvo zahraničních věcí ČR – Japonsko
Vízum a vstupní podmínky
Zdravotnictví – důležitá telefonní čísla
Travel Japan – oficiální turistický portál
Travel Japan – etiquette
Ministry of Foreign Affairs of Japan – visa exemption

Místní poměry a zvyklosti se mohou v různých částech země lišit podle regionu, velikosti města, typu prostředí i aktuální situace. Aktuální informace o bezpečnosti, vízech a cestování najdeš na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Zdroje

Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Travel Japan
Ministry of Foreign Affairs of Japan
Statistics Bureau of Japan
Evropská komise – EHIC
ILGA World – Japan