Vietnam - průvodce cestovatele

4. 7. 2025|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Státy

Vietnam neleží pro českého cestovatele zrovna za rohem, ale už dávno to není exotická země jen pro batůžkáře. Je to stát, který se rychle mění, staví nové silnice, hotely i města, ale přitom si drží silný důraz na rodinu, hierarchii a společenskou tvář.

Leží na východním pobřeží Indočíny, táhne se ve velmi dlouhém severojižním pásu a právě proto se v něm výrazně mění klima, krajina i atmosféra jednotlivých oblastí. Vedle rušné Hanoje a Ho Či Minova Města tu najdeš hory, rýžové terasy, deltové oblasti, tropické pobřeží i regiony, kde se stále žije mnohem tradičněji než ve velkých městech. Vietnam je zároveň jednou z rychleji rostoucích ekonomik Asie a z bezpečnostního hlediska patří ve srovnání s částí jihovýchodní Asie spíš k bezpečnějším destinacím, i když to neznamená bezrizikovou zemi.

Základní údaje o zemi

Hlavní město: Hanoj.
Počet a etnické složení obyvatel: Vietnam má zhruba 101 milionů obyvatel. Oficiální vietnamský vládní zdroj uvádí, že země má 54 etnických skupin a většinu tvoří Vietové neboli Kinhové, kteří představují asi 87 % obyvatel.
Úřední jazyk: vietnamština.
Další používané jazyky: angličtina.
Náboženství: buddhistické tradice, lidová víra a kult předků. Část obyvatel se hlásí také ke katolicismu a k dalším uznaným náboženstvím.
Měna: vietnamský dong (VND).
Vízum a vstupní podmínky pro občany ČR: České MZV uvádí, že od 15. srpna 2025 platí pro občany ČR bezvízový turistický vstup do Vietnamu až na 45 dnů, pokud mají pas platný nejméně 6 měsíců.
Časový posun oproti ČR: v zimě +6 hodin, v létě +5 hodin.
Podnebí: Vietnam má podle oblasti odlišné klima, ale obecně počítej s tropickým až subtropickým počasím, vysokou vlhkostí a s tím, že část země leží v pásmu tajfunů.
Důležitá telefonní čísla: policie 113, hasiči 114, záchranná služba 115.

Zdravotní péče pro cestovatele

Ve Vietnamu si zdravotní péči v praxi platíš sám. České MZV přímo uvádí, že i když stále formálně existuje stará dohoda mezi Československem a Vietnamem o bezplatné péči, v praxi se nedodržuje. Za lékařskou péči a léky se ve vietnamských státních nemocnicích platí v hotovosti. To je pro českého turistu podstatnější než jakákoli teorie o mezinárodních smlouvách.

Hygienické podmínky v běžných místních nemocnicích a klinikách jsou často zcela nevyhovující a že řadu zákroků vietnamští lékaři neprovádějí ani v situacích, které jsou v Česku běžné. Proto doporučuje využívat raději zahraniční nebo mezinárodní kliniky, hlavně v Hanoji a Ho Či Minově Městě. Jenže právě ty jsou drahé. U vážnějších případů MZV dokonce uvádí, že je někdy nutný převoz do Bangkoku nebo Singapuru, pokud to zdravotní stav dovolí. Komerční cestovní pojištění je tedy nezbytné, ne jen doporučené.

Povinné očkování pro českého turistu MZV nevyžaduje, ale při delším pobytu a zvlášť mimo hlavní centra doporučuje očkování proti hepatitidě A a B, tetanu, chřipce, encefalitidě, břišnímu tyfu a TBC. MZV zároveň upozorňuje na malárii v horských oblastech a na horečku dengue na jihu země. To už nejsou drobnosti, ale věci, které je rozumné řešit před cestou, ne až na místě.

Společenská pravidla a na co si musí turista dát pozor

Na přechodu se nerozhlížej evropskou logikou, že auta zastaví. Vietnamská doprava může působit jako chaos, běžná je jízda v protisměru, na červenou i po chodníku a přechody pro chodce se často nerespektují vůbec. Pro turistu to znamená jediné: nevbíhat, nečekat přednost a nepůjčovat si skútr jen proto, že to dělají ostatní.

Nevyvolávej na veřejnosti scény a nekřič. Vietnamské oficiální turistické zdroje výslovně připomínají důležitost „neztratit tvář“. Hlasité hádky, ponižování druhých, veřejná kritika nebo vzteklé dohadování působí špatně i tam, kde by to turista považoval za běžné prosazení svého práva. Kdo začne řvát na obsluhu nebo řidiče, nevypadá rázně, ale nevychovaně.

Neber automaticky hlavu a ramena cizích lidí jako prostor pro dotek. Ve Vietnamu působí špatně ukazovat na člověka prstem, sahat mu na hlavu nebo přehnaně používat fyzický kontakt hned při prvním setkání. U dětí to platí také. Nejde o kriminalitu, ale o zbytečný trapas.

Před vstupem do domu, části chrámu nebo některých menších provozoven sleduj, co dělají místní. Boty se často zouvají a nevyplácí se to ignorovat. V pagodách a chrámech je rozumné mít zakrytá ramena a kolena, mluvit tiše a nefotit tam, kde je to zakázané. Ve Vietnamu se náboženská místa často navštěvují i jako běžná součást života, ne jen jako turistická atrakce.

Hůlky nezapichuj do rýže a nešahej s nimi bezmyšlenkovitě po společném jídle. Zapíchnuté hůlky připomínají pohřební obřad. U pouličního jídla zase platí jednoduché pravidlo: sleduj, jak to dělají místní. Vietnamský oficiální turistický web výslovně uvádí, že některé nepsané zvyky jsou jednoduché, ale vyplatí se je odkoukat místo improvizace.

Fotografování lidí si raději vyžádej předem. Ve městě to někdy projde snáz, ale na venkově, u starších lidí nebo v náboženském prostředí může nevyžádané focení působit neuctivě. To platí dvojnásob u dětí.

Nečekej, že všechno vyřeší angličtina. Ve velkých městech a turistických místech často ano, ale mimo hlavní trasy už zdaleka ne. Suverénní tón a netrpělivost ti nepomohou. Ve Vietnamu pořád platí, že slušnost a klidný přístup otevřou víc dveří než tvrdé vystupování.

Spropitné

Ve Vietnamu se spropitné nebere jako pevná povinnost, ale v turistických službách je čím dál běžnější. Oficiální vietnamský turistický web uvádí, že v restauracích a kavárnách se spropitné neočekává, ale bývá vítané. Nejčastěji se tedy dává v lepších restauracích, u soukromých průvodců, řidičů, v hotelu nebo kosmetických službách. Obvykle se nechává menší částka navíc nebo se účet zaokrouhlí. Pokud podnik připočítává servis, je potřeba to zkontrolovat na účtu předem, protože neexistuje jedno univerzální pravidlo pro všechny provozovny.

Genderové a společenské zvyklosti

Vietnam není země, kde by ženy byly jen doma a bez vlivu. Světová banka uvádí, že v roce 2025 činila ekonomická aktivita žen kolem 68,6 %, což je vysoké číslo. Ženy běžně pracují, podnikají i drží rodinu pohromadě. Jenže to neznamená, že je rovnost vyřešená. Znamená to spíš to, že ženy často nesou dvojí zátěž: práci i domácnost.

Ve městech je prostředí volnější, ale tradiční očekávání nezmizela. Ve Vietnamu přetrvávající stereotypy, nerovnoměrné rozdělení neplacené práce a tlak na ženy v rodině i ve společnosti. Přeloženo bez řečí: žena může být vzdělaná, schopná a finančně aktivní, ale pořád se od ní často čeká, že domácnost a péči zvládne hlavně ona.

Samostatně cestující žena ve Vietnamu není nic neobvyklého, ale může budit větší pozornost než v Evropě. To neznamená automaticky nebezpečí. Znamená to spíš to, že střídmé oblečení, klidné vystupování a pevné hranice fungují lépe než snaha působit příliš uvolněně nebo provokativně. Zvlášť mimo velká města a turistická centra je lepší počítat s konzervativnějším čtením ženského chování.

U LGBT lidí je situace mírnější než v části Asie, ale pořád ne plně rovnoprávná. ILGA uvádí, že ve Vietnamu nejsou zákony, které by výslovně mířily proti svobodě projevu v LGBT tématech. To je plus. Současně ale nejde o zemi s plnou právní ochranou a západoevropskou mírou otevřenosti. Takže ne, Vietnam není v této oblasti tvrdě nepřátelský jako některé jiné státy, ale ani není úplně otevřený a bezrizikový pro každého všude.

Praktické odkazy pro cestovatele

Ministerstvo zahraničních věcí ČR – Vietnam
Vízum a vstupní podmínky
Zdravotní péče a hygienická situace
Specifika, bezpečnostní situace a doporučení turistům
Oficiální turistický portál Vietnamu
World Bank – Vietnam Gender Data
ILGA World – Vietnam

Místní poměry a zvyklosti se mohou v různých částech země lišit podle regionu, velikosti města, typu prostředí i aktuální situace. Aktuální informace o bezpečnosti, vízech a cestování najdeš na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR.