Ceny nemovitostí po roce 2000 pomalu rostly a dosáhly svého vrcholu v roce 2008. Pak začaly postupně klest, až se snížily v průměru asi o 1/4.
Majitelé, prodávajících nemovitostí však tuto skutečnost odmítli brát na zřetel a stále trvali na cenách z minulosti. Proto přestalo být pravdou, že „poptávka převyšuje nabídku“ a situace se začala rychle obracet. Díky velkému množství nabídek nemovitostí byl na trhu přetlak, a to mělo za následek ještě větší snižování cen, než kdyby byly nabídky s poptávkou v rovnováze.
Aby prodávající prodal, musel cenu své nemovitosti klientovi snížit o 10 %. Nemovitost se tedy nakonec prodala, ale už se to neprojevilo v inzerujících cenách, protože nabídka nemovitosti byla v této chvíli stažena z inzerce.
Na to rychle zareagovaly banky a poskytly mnohem více úvěrů než ve srovnatelném období předchozích let. Počet schválených hypoték narůstal, přestože je stávající klienti nebyli schopni splácet. Plnou polovinu z těchto nemovitostí tvořily právě byty. Navíc začaly prudce klesat úrokové sazby a tím se trh postupně rozhýbal i když lidé měli z počátku o hypotéky malý zájem. Stále si pamatovali rok 2008, kdy spousta lidí přišla o živobytí a báli se, že budou mít problém se splácením hypoték.
Pokud se někdo pro koupi bytu rozhodl, snažil se držet spíše při zemi, a proto se lépe prodávaly menší byty, nežli větší. U větších bytů se pak prodávaly lépe ty, které měly neprůchozí pokoje a daly se pronajímat několika lidem jako spolubydlení.
Na pokles cen bytů rychle zareagovali i developerské společnosti a snížily výstavbu nových bytů s luxusnějším vybavením a snažili se doprodat ty rozestavěné. Nově budované nemovitosti byly stavěny s velkým důrazem na náklady a šlo spíše o byty nízko nákladové čili malometrážní.
Vzestup cen nemovitostí
Se zlepšováním životních jistot a s úvěry, které se v úrokové sazbě stále držely hodně při zemi se opět začaly srovnávat nabídky s poptávkami. Asi v roce 2016 se ceny přehouply až do nezdravé polohy, kdy nastal čas „není co prodávat“, podobně jak tomu bylo v letech 2007. To co se na trhu objevilo, se rychle zase prodalo. Ceny se v roce 2020 dostaly průměrně o 80 % výše, než tomu bylo v roce 2008. Naprosto stejný byt, který byl na trhu v roce 2008 skoro rok, než se prodal (1,550 tis Kč), se v roce 2020 prodal za měsíc (2,800 tis. Kč).
Ceny tedy začaly nekontrolovaně růst a vyletěly na svou historickou hranici přímo bleskovou rychlostí a nyní je těžké určit reálnou cenu. Aktuálně se prodávané nemovitosti dostaly nad cenu nově postavené nemovitosti (nákladová cena). Koupíte-li dům za 3 mil. Kč, je hodně pravděpodobné, že byste měli nově postavenou za nižší cenu. Ve hře je tedy jen cena pozemku.
Možná by bylo dobré si říct, proč ceny nemovitostí tak prudce stouply, protože to mnoho lidí neví. První impulz k tomu daly banky, protože se najednou dostaly do oběhu peníze, které lidé zatím neměli.
Bylo jen naivní si myslet, že se ceny nemovitostí sníží, když bude platit daň místo prodávajícího kupující. A ceny se nesnížily ani tehdy, kdy byla daň úplně zrušena.
Jednoduše řečeno, pokud máte limit na koupi nemovitosti už deset let stejný , tak za stejnou cenu nyní koupíte mnohem horší nemovitost.
Během Covidu prudce stouply ceny stavebních pozemků, zahrad a RD a to mnohdy více než o 100%.
Nastala nová euforie z nevázaného půjčování peněz a brzy bude mít za sebou další padlé anděly. Ti co vlastnili byt i chalupu rychle chápou, že je to neudržitelný stav a tak zvažují, že budou muset jedno s toho opustit. Pokud to je jen trochu schůdné, vyhrává chalupa. Bude-li epidemie pokračovat, bude to mít vliv na pokles cen prodávaných bytů.
Exekuce
Odhaduje se, že zkušenost s nějakou formou vymáhají peněz, jako jsou exekuce, případně zápis do registru dlužníků má u nás asi 5 milionů lidí a toto číslo určitě nebude klesat.
