Černý kašel

Černý kašel, odborně pertuse, je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění dýchacích cest, které způsobuje bakterie Bordetella pertussis. Šíří se hlavně kapénkami při kašli, kýchání a blízkém kontaktu. Největší nebezpečí představuje pro kojence a malé děti, u nichž může mít velmi těžký, někdy i smrtelný průběh. Přestože očkování výrazně snížilo počet úmrtí i těžkých případů, nemoc nezmizela a stále se vrací i v zemích s dlouhodobým očkováním.

Příznaky onemocnění

Nemoc obvykle probíhá ve třech stadiích.

(1-2 týdny)V prvním, takzvaném katarálním stadiu, připomíná běžnou virózu nebo nachlazení. Objevuje se rýma, mírný kašel, někdy lehce zvýšená teplota a celková únava. Právě v této fázi bývá nemocný nejvíce infekční, protože ještě často netuší, že nejde o obyčejné nachlazení.

(1-6 týdnů) Ve druhém, paroxysmálním stadiu, nastupují typické záchvaty prudkého kašle. Nemocný kašle opakovaně za sebou, často se nemůže pořádně nadechnout a po záchvatu může zvracet nebo vykašlat hustý hlen. Záchvaty bývají častější v noci a mohou nemocného velmi vyčerpat. U starších dětí a dospělých se po záchvatu někdy ozývá typický hvízdavý nebo zajíkavý nádech. U nejmenších dětí ale tento typický zvuk často chybí.

(2 až 3 týdny) Ve třetím, rekonvalescentním stadiu, se stav obvykle postupně zlepšuje, ale kašel může přetrvávat ještě řadu týdnů. Nemoc proto bývá známá i tím, že člověka vyčerpává dlouho po odeznění prvních příznaků.

U kojenců může být průběh odlišný. Někdy se ani neobjeví typický dávivý kašel a nemoc se projeví hlavně tím, že dítě přestává dýchat, modrá, dusí se nebo má zástavy dechu. Právě to dělá z černého kašle jednu z nejnebezpečnějších infekcí raného věku.

Možné komplikace

Černý kašel může způsobit řadu komplikací, především u novorozenců, kojenců a malých dětí, které jsou nejohroženější skupinou.

Nejčastější a nejzávažnější komplikací je zápal plic. Dále mohou vzniknout zástavy dechu, křeče, encefalopatie neboli poškození mozku při těžkém průběhu, zánět středního ucha, nechutenství a dehydratace. Při prudkých záchvatech kašle se mohou objevit i komplikace způsobené velkým tlakem v těle, například krvácení z nosu, popraskání cévek v očích, kýla, výhřez konečníku, pneumotorax a vzácně i subdurální hematom. U nejmenších dětí může nemoc skončit i smrtí.

Prevence a léčba

V České republice patří očkování proti černému kašli mezi povinná očkování a je součástí pravidelného dětského očkování.

V kojeneckém období dítě dostává tři dávky hexavakcíny: první od 9. týdne, druhou za dva měsíce a třetí mezi 11. a 13. měsícem života. Základní očkování má být dokončeno nejpozději do 18. měsíce věku.

Potom následuje přeočkování v 5.–6. roce, které už obsahuje jen ochranu proti záškrtu, tetanu a černému kašli.

Další očkování  následuje v 10.–11. roce, kdy se přidává i dětská obrna.

První  třech dávkách hexavakcíny je i očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, virové hepatitidě B a infekcím způsobeným bakterií Haemophilus influenzae typu b.

V běžné české praxi se samostatná vakcína jen proti černému kašli nepoužívá. Odklad očkování je možný hlavně ze zdravotních důvodů, například při akutním horečnatém onemocnění nebo jiné uznané kontraindikaci. Prodělaný černý kašel ani očkování nezajišťují celoživotní ochranu, proto může člověk onemocnět znovu.

Po prodělaném černém kašli může imunita trvat zhruba 4 až 20 let

Pokud rodiče dítě nenechají naočkovat povinným očkováním, může jim hrozit pokuta až 10 000 Kč a neočkované dítě nemusí být přijato do mateřské školy nebo dětské skupiny, pokud nemá zákonnou výjimku.

Jak se černý kašel šířil kdysi a jak je tomu dnes

Dříve byl černý kašel mnohem častější než dnes. V českých zemích dosáhl po druhé světové válce vrcholu v roce 1956, kdy bylo hlášeno 49 144 případů, což odpovídalo nemocnosti 520,5 případu na 100 000 obyvatel. Po zavedení plošného očkování v roce 1958 nemocnost prudce klesla.

Od druhé poloviny 70. let až do roku 1992 se roční počet případů pohyboval jen mezi 5 a 48 případy ročně.

V posledních letech ale výskat černého kašle znovu zesílil. Podle NZIP bylo v Česku v roce 2024 nahlášeno přes 37 tisíc případů. Nemoc tedy rozhodně nepatří jen do historie. Jen změnila podobu: dnes častěji postihuje i starší děti, dospívající a dospělé, kteří ji pak mohou přenést na nejohroženější kojence.

Jak se očkovalo dříve a jak se očkuje dnes

Plošné očkování proti černému kašli bylo v Československu zavedeno vyhláškou z roku 1958 s účinností od 1. ledna 1959. Používala se tehdy kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu a černému kašli s takzvanou celobuněčnou pertusovou složkou. Dítě dostávalo celkem pět dávek včetně dvou přeočkování. Dítě tehdy dostávalo celkem pět dávek. První očkování proběhlo mezi 3. a 5. měsícem života, druhá dávka následovala za 6 týdnů, třetí za 6 měsíců po druhé. Přeočkování se pak provádělo v roce, kdy dítě dovršilo 3 roky, a znovu v prvním roce školní docházky.

Od roku 1991 se základní očkování proti černému kašli přesunulo už na kojenecký věk od 9. týdne života. V letech 1991 až 1994 dítě dostávalo tři dávky v měsíčních intervalech, čtvrtou dávku mezi 18. a 20. měsícem a přeočkování v 5. roce života.

Od roku 2001 se v základním schématu začala používat tetravakcína, která k očkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli přidala i ochranu proti Hib.

V roce 2003 nahradila starší celobuněčnou pertusovou složku šetrnější acelulární vakcína.

Od 1. ledna 2007 se pak v Česku zavedla hexavakcína, která spojuje ochranu proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě B a Hib.

Od roku 2009 se přidalo ještě přeočkování mezi 10. a 11. rokem.

Závěr

Černý kašel není obyčejný vleklý kašel. Je to závažné infekční onemocnění, které může být pro malé dítě životu nebezpečné. Očkování sice nemoc úplně neodstranilo, ale výrazně snížilo počet těžkých případů a úmrtí. Největší riziko dál nesou nejmenší děti, zvlášť pokud se s nákazou setkají dřív, než si stihnou vytvořit ochranu.