Žili jsme běžný život a nikdy a nějaký registr pro neplatiče nám byl na hony vzdálen.
Manžel dostal práci v Praze, proto jsme se po čase rozhodli, že tam koupíme byt. Než jsme se na tom usnesli, panovala docela bojová atmosféra. Na jedné straně rodina, přátelé, měli jsme kde bydlet, ale na straně druhé nezaměstnanost a vidina dobré práce.
Byt jsme tedy prodali a koupili jsme si byt v Praze.
Utržené peníze nám na byt nestačily a tak jsme si museli vzít i hypotéku.
Jenže štěstí netrvalo dlouho, firma zkrachovala a manžel o práci přišel. Bylo nám jasné, že náklady na byt i hypotéku prostě z jedné výplaty nejsme schopni zaplatit. Brzy se ozvala banka kvůli špatné platební morálce. Volba byla jasná, musíme byt prodat a budeme nějakou dobu bydlet v podnájmu, šetřit a až se situace zlepší, tak si koupit jiný byt.
Z prodeje nám nějaké peníze zůstaly, takže pohoda. Jenže člověk míní, život mění. Byt jsme prodali se ztrátou, protože jsme na prodej spěchali. Navíc nám banka dala pokutu za předčasně splacený úvěr. Do nových počátků jsme tedy měli mnohem méně peněz, než když jsme do Prahy šli.
Ale abychom se dostali k těm registrům
Než se nám povedlo byt prodat, tak jsme neměli z čeho hypotéku splácet. Stavební spořitelna nám zesplatnila* úvěr a navrhla nám dvě varianty. Buď vše zaplatíte hotově anebo ve splátkách, které nám rozvrhla na 3 roky. Banka odmítla čekat na peníze z prodeje.
„Byli byste blázni, kdybyste bance ty peníze dali najednou, úroky už máte stejně zaplacené, je to jen taková bezúročná půjčka. Jen si ty peníze schovejte a šetřete na nový byt a zvolte si ty splátky.“
V tuto chvíli nás samo sebou vůbec nenapadlo, že už jsme v registrech.
Poslechli jsme tyto dobré sudičky a začali úvěr v předepsaných částkách platit.
Situace se zklidnila, manžel našel novou stabilnější práci. Bydlení v podnájmu nás stálo 15 tisíc měsíčně. Proto jsme se rozhodli pro něco vlastního. Něco málo jsme ušetřili, takže argumenty byly jasné. Proč platit drahý podnájem, když můžeme platit hypotéku na vlastní bydlení jen 10 tisíc .
Jaké ale bylo naše rozčarování, když jsme zašli do banky pro vyřízení nového úvěru. „Hypotéku nedostanete, protože jste v registru neplatičů.“
Nejdříve jsme si říkali, že jde o nějaký omyl, slovo “neplatič“ nám připadalo jako něco nemravného. Jako by nám říkali jsi „zloděj“, „opilec“,… ale pak jsme pochopili.
Tím, že jsme kdysi neplatili úvěr přesně ke stanovenému datu, ale s několikadenním zpožděním, dostali jsme se do registru neplatičů. A vše by ještě bylo v pořádku, kdybychom neskočili na špek našim sudičkám a úvěr ihned zaplatili a nezvolili si splátky. I když jsme splátky vzorně platili, nebyli jsme z registru vyškrtnuti a visíme tam stále. Vyškrtnutí totiž může nastat až 4 roky po zaplacení poslední splátky.
Závěrem
Logika, nelogika, úvěr nám nikdo nedá a než na byt našetříme, ceny zase stoupnou. Budeme tedy až do smrti platit za drahý podnájem? Vždyť splátky za hypotéku by byla nižší než to, co nyní platíme, …. Někdy přemýšlím, jestli ten náš nájemce taky není jedním z bankéřů, kteří nám právě zamítli úvěr.
*Zesplatnění je právní jednání, kdy banka, předčasně ukončí úvěrovou smlouvu.
