Kašel, neustálý téměř chronický kašel, který neutišilo po mnoho měsíců nic, žádná lidová medicína, kapky či antibiotika, vás vyžene až na plicní. A tady si začnete připadat jako hypochondr. „Jste kuřák?“ „Ne.“
Má první diagnóza byla – psychický problém, následovalo – uvidíme, jak dopadnou výsledky, možná tuberkulóza,… Nakonec šlo o nějaké uzliny, které utlačovaly plíce, a tím docházelo k jejich dráždění. Pár z oněch zvětšených uzlin mi operativně vyndali, zjistilo se, že nejde o zhoubnou formu a konečná diagnóza zněla – sarkoidóza, což je prý taková trochu záhadná nemoc, která má mnoho forem a příznaků, konkrétně v mém případě sebou nese velkou únavu a bolest kloubů.
Podle výzkumů má nádory, zvětšené uzliny nebo cysty asi 30% lidí. Je to tedy banální příhoda, která rychle pomine?
Zdálo se, že až do chvíle rozhodnutí lékaře nasadit kortikoidy to pro mne celkem banální bylo. Jenže pak nastalo období léčby. 32mg kortikoidů denně (Medrol), což udělalo s mým tělem šílenou změnu.
V prvním měsíci „léčby“, jsem se cítila jako znovuzrozená. Ve svých 55, kdy se mi mnoho let postupně snižovala kondice mi nepřipadalo divné, že svižná chůze se pro mě stala historickou vzpomínkou . Dávno jsem si zvykla, že po každé větší zátěži musím pro velké bolesti a silné křeče použít analgetika. Nyní jsem najednou byla ÚPLNĚ FIT, omládla sem tak o 20 let. Stalo se to téměř do týdne. Najednou jsem byla schopna zvednout nohu klidně až do úrovně ramen, nekonečně dlouho jezdit na kole a ani běh mi najednou nedělal problém. Hned se mi žilo veseleji.
- Jenže asi po dvou měsících došlo k probuzení. I když se dávka postupně snižovala, nafoukl se mi obličej, přibrala jsem 10 kg a začala se mi vracet únava.
- Po třech měsících užívání Medrolu jsem měla už oteklou celou horní polovinu těla a na šíji se mi udělal hrb, takže mi dělalo problém zaklonit hlavu. Lidé, kteří mě znali, si mysleli, že jsem jen přibrala, ti co mě znali jen zběžně, mě na ulici nepoznali.
- Po čtyřech měsících byla únava tak velká, že jsem jen při obyčejné chůzi funěla jako bych uběhla maraton, lil ze mě pot, celá jsem zrudla, v uších mi hučelo, točila se mi hlava a cítila se jako by to byla moje poslední hodinka. Po těle se mi začaly vytvářet velké, bolavé vředy.
- Začala jsem špatně vidět. Oči se mi díky opuchlinám zúžily do malé škvíry, měla je stále zamlžené nějakým závojem, slzely mi a zrak se mi stále rozostřoval. Navíc jsem do rukou i nohou začala dostávat silné křeče.
- Po pěti měsících užívání a postupného snižování dávky jsem se dostala na 16 mg. Ale můj stav byl stále horší a horší. Všechny symptomy se prohloubily a navíc mi narostl plnovous z asi 1 cm dlouhých chloupků, a na vypouklých tvářích se mi objevily červené žilky. Už sem se na sebe nemohla podívat ani to zrcadla a byla jsem psychicky na dně.
Protože sem už nedokázala udržet tempo pracovního nasazení, tak jsem se téměř po roce užívání léků musela vzdát práce. Medrol jsem po roce a půl úplně vysadila a odmítla tu jejich další „léčbu“. Tělo sice trochu splasklo, únava ale nepolevila, navíc se přihlásily silné bolesti, které mají mnohem větší intenzitu než před zahájením léčby.
Jak tedy z kruhu? Jak se mi tak zdá, tak jediné co lékaři o této nemoci vědí je to, že jde o autoimunitní chorobu, která vzniká z velké psychické zátěže. Jsou tedy kortikoidy řešením? Projevuje se velkou spoustou nádorů v různých částech těla. Jsou různé velikosti, nejsou zhoubné a různě komplikují život celého organismu. Mohou se namnožit tak, že způsobí svému hostiteli smrt. Někdy může nemoc úplně vymizet úplně sama a někdy se po létech zase vrátí. Jindy se nádorky změní na zhoubné a je tu rakovina.
