Foto: Alicia Williams – Wikimedia Commons
Spála je bakteriální infekční onemocnění, které způsobuje streptokok skupiny A, nejčastěji Streptococcus pyogenes. Obvykle začíná jako streptokoková angína s vyrážkou. Nejčastěji postihuje děti, ale může se objevit i u dospělých. Dnes se většina případů dá dobře léčit antibiotiky, přesto nejde o nemoc, kterou by bylo rozumné podceňovat.
Příčina a přenos
Původcem spály je bakterie, která vytváří toxiny odpovědné za typickou vyrážku. Nemoc se šíří hlavně kapénkami, tedy při kašli, kýchání a blízkém kontaktu. Přenést se může i kontaktem s nosním sekretem nebo slinami nakaženého. Pokud streptokok pronikne do těla přes poraněnou kůži, nemusí se projevit jako klasická angína, ale může vyvolat jiný typ streptokokové infekce.
Příznaky spály
První příznaky bývají horečka, bolest v krku, bolest hlavy, únava a zduřené uzliny na krku. Vyrážka se obvykle objeví za 12 až 48 hodin. Začíná často na hrudníku, břiše, krku nebo v podpaží a potom se šíří dál po těle. Kůže je na dotek typicky drsná jako smirkový papír. Obličej může být zarudlý, ale oblast kolem úst bývá nápadně bledá. Typický je i malinový jazyk. Po odeznění vyrážky se může kůže, hlavně na dlaních a chodidlech, olupovat.
Diagnostika
Foto: Alicia Williams – Wikimedia Commons
Spálu lékař poznává podle příznaků, ale potvrzuje se hlavně výtěrem z krku nebo rychlým testem na streptokoka skupiny A. Krevní odběr se může použít v jiných situacích, ale na běžné potvrzení spály není hlavní metodou.
Léčba
Léčba spály spočívá v antibiotikách, nejčastěji penicilinu nebo amoxicilinu. K tomu se přidává klidový režim, dostatek tekutin a léky na sražení horečky nebo zmírnění bolesti. Po nejméně 12 hodinách správné antibiotické léčby se výrazně snižuje nakažlivost, ale dítě by mělo zůstat doma, dokud nemá horečku a není alespoň 12 až 24 hodin po zahájení léčby.
Možné komplikace
Většina případů spály se při včasné léčbě obejde bez vážných následků. Pokud se nemoc neléčí, může se infekce rozšířit do dalších částí těla. Mezi možné komplikace patří zánět středního ucha, zánět dutin, absces v okolí mandlí, zápal plic, infekce kůže a měkkých tkání, zánět ledvin, zánět kloubů, sepse a vzácně i meningitida. Mezi pozdní imunitní komplikace patří hlavně revmatická horečka, která může poškodit srdce, klouby, nervový systém i kůži. Člověk může spálu dostat i opakovaně, protože prodělání nemoci nevytvoří spolehlivou ochranu proti všem dalším kmenům.
Očkování
Proti spále zatím neexistuje očkování. Ochrana proto stojí hlavně na včasném rozpoznání nemoci, rychlé léčbě antibiotiky, omezení kontaktu s ostatními a na běžných hygienických opatřeních, jako je mytí rukou a zakrývání úst při kašli a kýchání.
===
Spála dnes většinou nepatří mezi nejnebezpečnější dětské infekce, jak tomu bývalo kdysi, ale pořád ji není radno brát na lehkou váhu. Včasná léčba obvykle zabere dobře, jenže bez ní může nemoc přejít do vážnějších komplikací. Typická vyrážka, bolest v krku a horečka si proto zaslouží pozornost, ne domácí hádání, že to „bude jen nějaký pupínek navíc“.
