† Ingrid Bergman – Kvůli lásce ji Hollywood zavrhl

• Povolání: Herečka
• Narozena: 29. srpna 1915, Stockholm, Švédsko
• Úmrtí: 29. srpna 1982, Londýn, Spojené království, ve věku 67 let
• Vzdělání: Královská dramatická škola (Dramatens elevskola, herecká škola při Královském dramatickém divadle) ve Stockholmu
• Matka: Friedel Adler Bergman
• Otec: Justus Samuel Bergman
• Sourozenci: sourozenci zemřeli v dětství
• Partneři:
  • Petter Aron Lindström (1937–1950, švédský zubař a později profesor neurochirurgie)
  • Roberto Rossellini (1950–1957, italský filmový režisér)
  • Lars Schmidt (1958–1975, švédský divadelní producent)
• Děti:
  • Pia Lindström (dcera s Petterem Lindströmem)
  • Roberto Ingmar Rossellini (syn s Robertem Rossellinim)
  • Isabella Rossellini (dcera s Robertem Rossellinim, dvojče)
  • Isotta Ingrid Rossellini (dcera s Robertem Rossellinim, dvojče)

Ingrid Bergman, švédská herečka, která se stala jednou z nejuznávanějších hvězd zlaté éry Hollywoodu, zůstává i dnes symbolem elegance, talentu a osobní odvahy. Její kariéra, která trvala více než čtyři desetiletí, zahrnovala nespočet ikonických rolí, které definovaly nejen její život, ale i historii světové kinematografie.

Začátky a vzestup k mezinárodní slávě

Byla jedináček. Její dva starší sourozenci zemřeli ještě v dětství před jejím narozením. Už od dětství projevovala zájem o herectví a po studiu na Královské dramatické škole ve Stockholmu se začala objevovat ve švédských filmech. Její přirozená krása, charisma a herecký talent ji brzy katapultovaly na vrchol švédské kinematografie.

Její profesionální filmová kariéra začala ve Švédsku. Výrazný průlom přineslo drama Intermezzo z roku 1936, které režíroval Gustaf Molander. V roce 1939 natočila jeho hollywoodský remake Intermezzo: A Love Story a tím vstoupila do amerického filmu.

V roce 1939 byla Bergmanová pozvána do Hollywoodu, aby zopakovala svou roli ve filmu Intermezzo, což odstartovalo její kariéru v americkém filmovém průmyslu. Díky svému přirozenému vzhledu, který byl v kontrastu s tehdejším hollywoodským glamour stylem, a talentu pro ztvárnění silných a komplexních ženských postav si rychle získala srdce diváků i kritiky.

Její přirozený vzhled se stal jedním z jejích poznávacích znaků. Ve své době působila méně stylizovaně než některé jiné hollywoodské hvězdy, což posilovalo její obraz přirozené herečky.

Zlatá éra Hollywoodu a ikonické role

Bergmanová se proslavila rolí Ilsy Lundové v klasickém filmu Casablanca (1942), kde hrála po boku Humphreyho Bogarta. Tato role jí přinesla celosvětovou slávu a upevnila její status jedné z největších hvězd té doby.

Další významné role zahrnovaly filmy jako Plynové lampy (1944), za který získala svého prvního Oscara, Notorious(1946) od Alfreda Hitchcocka, kde hrála nezapomenutelnou roli tajné agentky, a Anastasia (1956), za kterou získala svého druhého Oscara.

Bergmanová získala celkem tři Oscary. Prvního dostala za film Plynové lampy, druhého za Anastasii a třetího za vedlejší ženskou roli ve filmu Vražda v Orient expresu. Její třetí Oscar tak nebyl za hlavní ženskou roli.

Osobní odvaha a návrat na vrchol

V roce 1950 se zamilovala do italského režiséra Roberta Rosselliniho, s nímž natočila několik filmů a měla tři děti. Jejich vztah vyvolal ve své době velký skandál, protože oba byli v té době zadaní, což vedlo k tomu, že byla Bergmanová na několik let v Hollywoodu ostrakizována (společensky odmítána).

Bergmanová byla v době vztahu s Rossellinim stále vdaná za Pettera Lindströma. Rossellini byl rovněž ženatý. Bergmanová otěhotněla a v roce 1950 se jí narodil syn Roberto. Ve Spojených státech následovala mimořádně tvrdá veřejná kritika. Její případ se dokonce dostal do amerického Senátu. Později se však její veřejný obraz postupně změnil a v roce 1956 se vrátila k velkému hollywoodskému filmu Anastasia.

Její talent a odhodlání byly silnější než jakýkoli skandál. V roce 1974 získala svého třetího Oscara za roli ve filmu Vražda v Orient expresu.

V roce 1975 převzala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Akademie filmových umění a věd uvádí, že zvítězila za postavu Grety Ohlssonové ve filmu Vražda v Orient expresu.

Osobní překážky

Smrt rodičů

Ingrid Bergman přišla o oba své rodiče v útlém věku. Její matka, Friedel Adler Bergman, zemřela, když bylo Ingrid pouhých dva a půl roku – v roce 1918. Otec, Justus Samuel Bergman, který byl fotografem a měl na Ingrid velký vliv, zemřel, když jí bylo 13 let – v roce 1929. Smrt rodičů ji zanechala osiřelou a byla vychovávána různými příbuznými, což ji hluboce ovlivnilo emocionálně a formovalo její vnímání světa.

Její otec ji od dětství podporoval v uměleckých zájmech a fotografoval ji.

Rozpad manželství

Ingrid Bergman byla třikrát vdaná a každý z těchto vztahů skončil rozvodem. Její první manželství s Petterem Lindströmem, s nímž měla dceru Piu, skončilo v roce 1950 po jejím vztahu s Rossellinim. Druhé manželství s Robertem Rossellinim, s nímž měla tři děti (Isabellu, Isottu a Roberta), se rozpadlo v roce 1957. Její třetí manželství s Larsem Schmidtem, švédským producentem, také skončilo rozvodem v roce 1975. Tyto rozvody byly pro Bergmanovou zdrojem osobní bolesti, zejména kvůli dopadu na její děti a rodinný život.

Boj s rakovinou

V roce 1974 lékaři potvrdili nádor levého prsu a Bergmanová podstoupila mastektomii (chirurgické odstranění prsu). Při práci na filmu Sonata podzimu se později objevilo další nádorové onemocnění a podstoupila další operaci.

Film z roku 1978 se jmenuje Sonata podzimu a režíroval jej švédský režisér Ingmar Bergman. Ingrid Bergmanová za tento film získala nominaci na Oscara, nikoli třetího Oscara. Jejím třetím oscarovým vítězstvím zůstává Vražda v Orient expresu z roku 1974.

Její poslední hereckou rolí byla Golda Meirová v televizním filmu A Woman Called Golda z roku 1982. Za tuto roli získala posmrtně cenu Emmy za nejlepší ženský herecký výkon v minisérii nebo televizním filmu. Televizní akademie její vítězství potvrzuje.

Navzdory léčbě a chirurgickým zákrokům se rakovina nakonec rozšířila a Ingrid Bergman zemřela v roce 1982.

Odloučení od dcery

Během skandálu kolem jejího vztahu s Rossellinim byla Bergmanová nucena žít odděleně od své dcery Pii, která zůstala ve Spojených státech se svým otcem Petterem Lindströmem. Toto odloučení bylo pro Bergmanovou velmi bolestivé, protože byla hluboce oddaná matka a těžce nesla oddělení od své dcery.

Nezapomenutelná hvězda

Ingrid Bergmanová nebyla jen filmovou hvězdou – byla skutečnou ikonou, která svým talentem, elegancí a osobní odvahou zanechala nesmazatelnou stopu v historii kinematografie. Její filmy, stejně jako její životní příběh, zůstávají nadčasové a i dnes inspirují diváky a umělce po celém světě. Bergmanová dokázala, že pravá velikost spočívá nejen v tom, co člověk dosáhne na plátně, ale také v tom, jak žije svůj život mimo něj.

Za svou kariéru získala tři Oscary, dva Emmy a řadu dalších ocenění. Zůstává také jednou z mála hereček, které získaly Oscara za hlavní i vedlejší ženskou roli.

Citát připisovaný Ingrid Bergman:

„Musíš cvičit svou intuici — musíš věřit tomu tichému hlasu uvnitř sebe, který ti říká, co máš říct a co udělat.“