Jiřina Šiklová (†86)- Riskovala vězení kvůli zakázaným knihám

Povolání: Socioložka, autorka, disidentka,
Narozena: 17. června 1935, Praha, Československo
Úmrtí: 22. května 2021, Praha
Vzdělání: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, historie a filozofie
Matka: Jméno není uvedeno; učitelka.
Otec: Jméno není  uvedeno; oční lékař a sociální demokrat.
Sourozenci: Starší bratr Karel.
Partner: Zdeněk Šikl (1956)
Děti: Lucie Šiklová (dcera) a Jan Šikl (syn)

 

Jiřina Šiklová byla jednou z nejvýraznějších osobností české intelektuální scény, která svým neúnavným úsilím přispěla k boji za svobodu, lidská práva a rozvoj sociologie jako vědní disciplíny v Československu a později v České republice. Její život byl plný odhodlání, odvahy a nekompromisní snahy o spravedlnost. Díky svému působení se stala inspirací pro mnoho lidí a zanechala nesmazatelnou stopu nejen v české, ale i mezinárodní společnosti.

Průkopnice české sociologie

Po maturitě v roce 1953 začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1958 dokončila studium historie a filozofie. V šedesátých letech se podílela na obnově sociologie na fakultě a v roce 1965 spoluzakládala katedru sociologie.

Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získala titul z filozofie a historie, ale její srdce vždy tíhlo k sociologii. Zabývala se především sociologií mládeže, studentským hnutím a později také postavením žen, rodinou a stárnutím. Po politických změnách roku 1968 přišla o práci na univerzitě a v dalších letech pracovala mimo akademickou sféru.

Přínos pro českou společnost po roce 1989

Po pádu komunismu v roce 1989 se Jiřina Šiklová vrátila do akademického a veřejného života s ještě větší energií. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy spoluzakládala katedru sociální práce, kde se věnovala výuce a formování nové generace odborníků v této oblasti. Její práce se zaměřovala na sociální změny, které přinesl pád komunistického režimu, a na to, jak tyto změny ovlivnily životy obyčejných lidí.

V roce 1990 se vrátila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako spoluzakladatelka a vedoucí katedry sociální práce. Katedru vedla do roku 2000. Současně založila v Praze centrum Gender Studies, které se věnovalo postavení žen a genderové problematice.

Jiřina Šiklová byla také aktivní v občanské společnosti, kde se nadále zasazovala o lidská práva, práva žen a sociální spravedlnost.

S její pozdější činností souvisela také problematika stárnutí. Podílela se na výzkumu sociálních otázek spojených se stářím a dlouhodobě upozorňovala na význam aktivního života ve vyšším věku.

Její pozdější veřejné působení připomíná také článek Jiřina Šiklová – Sametová revoluce, kde se nebála pojmenovat věci tak, jak jsou.

Politická perzekuce a věznění

Jednou z nejvýznamnějších tragédií v životě Jiřiny Šiklové byla její perzekuce komunistickým režimem.  Tato zkušenost byla nesmírně traumatizující, nejen pro ni, ale i pro její rodinu. Věznění a neustálý dohled Státní bezpečností přinesly velký tlak a stres do jejího osobního života.

Jiřina Šiklová  podepsala Chartu 77 a od 8. května 1981 byla vězněna kvůli pašování nelegální literatury. Šlo o distribucí zahraniční a exilové literatury. Přes hranice se dostávaly knihy, rukopisy a další zakázané materiály. Na svobodu se dostala koncem března 1982.

Ztráta manžela

Její manžel, s nímž měla dvě děti, zemřel relativně mladý, což pro ni bylo velmi těžké. Tato ztráta ji hluboce zasáhla a ovlivnila její život. Přesto dokázala vychovat své děti a pokračovat v boji za svobodu a spravedlnost.

Manželem Jiřiny Šiklové byl Zdeněk Šikl. Vzali se v roce 1956 a měli dvě děti, dceru Lucii a syna Jana. Jejich manželství bylo poměrně složité, protože šlo o dvě vůdčí osoby.

Inspirace pro budoucí generace

Jiřina Šiklová zanechala po sobě bohaté intelektuální dědictví, které inspiruje nejen akademiky, ale i širokou veřejnost. Byla neúnavnou bojovnicí za spravedlnost, rovnost a lidskou důstojnost, a její život je příkladem toho, jak může jednotlivec přispět k pozitivním změnám ve společnosti.

Za svou práci získala několik významných ocenění. Patřila mezi ně ocenění Žena Evropy za rok 1995, Medaile Za zásluhy I. stupně v roce 1999 a plaketa Alice Masarykové v roce 2000.

Citát

„Hezké chvíle a zážitky jsou taková geriatrika – léky proti stárnutí. Jenomže se nedostanou na předpis v žádné lékárně.“

Tento citát je Jiřině Šiklové veřejně připisován a v této podobě jej uvádí také Centrum pro výzkum stárnutí Masarykovy univerzity.