Karel Heřmánek patří mezi nejvýraznější osobnosti českého divadla a filmu druhé poloviny 20. století. Diváci si ho pamatují díky jeho charakteristickému hlubokému hlasu, osobnímu charismatu a schopnosti ztvárnit jak komediální, tak i hluboce dramatické role.
Proslavil se ikonickými filmovými i divadelními postavami, přičemž do paměti generací se nesmazatelně zapsal především jako vládce pekel v pohádce S čerty nejsou žerty. Vedle úspěšné herecké kariéry se stal prvním zakladatelem soukromého divadla 1990 a dlouholetým principálem Divadla Bez zábradlí, kde hrálo mnoho významných herců, jako např. Jiří Bartoška.

- Povolání: divadelní, filmový a televizní herec, divadelní režisér a principál
- Narozen: 17. října 1947, Praha (Žižkov)
- Zemřel: 24. srpna 2024, Višňová u Příbrami (sebevražda)
- Vzdělání: Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) v Brně, absolvoval roku 1972
- Rodiče: otec Karel Heřmánek (strojvůdce), matka Růžena Heřmánková (modistka)
- Sourozenci: sestra Marie Mixová
- První manželka: Stanislava Heřmánková (dvě dcery: Kristýna a Karolína)
- Druhá manželka: Hana Heřmánková (roz. Vávrová), televizní moderátorka a hlasatelka; synové Karel ml., Josef a František
- Děti: 5 dětí (Kristýna, Karolína, Karel, Josef, František) – dvě dcery z prvního manželství a tři syny z manželství s Hanou Heřmánkovou
Začátky a cesta
Karel Heřmánek vyrůstal v pražské čtvrti Žižkov. Původně studoval stavební průmyslovku a uvažoval o architektuře či režii. Nakonec byl přijat na brněnskou JAMU, kde vystudoval herctví v silném ročníku společně s Jiřím Bartoškou, Pavlem Zedníčkem a Janou Švandovou.
Po absolutoriu v roce 1972 krátce působil v brněnském Divadle Na provázku a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Zásadní etapou jeho divadelní kariéry se stalo angažmá v pražském Divadle Na zábradlí (1978–1990), kde pod vedením režiséra Evalda Schorma ztvárnil legendární postavu Dimitrije v dramatizaci Bratří Karamazových.
V roce 1990 založil jedno z prvních soukromých divadel u nás – Divadlo Bez zábradlí. To zpočátku působilo na několika pražských scénách, než zakotvilo v Paláci Adria, kde jako ředitel a režisér působil řadu let.
Přínos filmu, divadlu a ocenění
Filmovou a televizní tvorbu Karla Heřmánka tvoří desítky rozmanitých rolí. Mezi jeho nejznámější snímky patří pohádka S čerty nejsou žerty (1984), kde vytvořil nezapomenutelného Lucifera. Vynikl také ve filmové adaptaci Smrt krásných srnců (1986) v roli tatínka Lea Poppera, či v komediích Fešák Hubert (1984) a Kamarád do deště (1988).
V pozdějších letech se objevil v úpěšných filmech jako Kolja (1996), Příběhy obyčejného šílenství (2005) nebo v seriálech Garáž či Mozaika (2024). Aktivně se věnoval také dabingu a za svou celoživotní uměleckou dráhu získal v roce 2022 ocenění Zlatý střevíček na Zlín Film Festivalu.
Životní zkoušky, vážná nemoc a tragický odchod
Ačkoliv Karel Heřmánek působil na veřejnosti a na jevišti vždy jako energický a charismatický muž, v soukromí čelil řadě náročných výzev a v závěru života především nesmírně krutým zdravotním komplikacím.
Boj o soukromé divadlo a finanční tlaky
Založení a provozování prvního soukromého divadla v Česku — Divadla Bez zábradlí — přineslo v 90. letech a po roce 2000 nemalé starosti. Přežití soukromého divadla je spojeno s neustálou péči, shánění sponzorů a vyžaduje finanční stabilitu. Heřmánek jako principál nesl na svých ramenou velkou zodpovědnost za celý soubor i zaměstnance.
V roce 2020 předal vedení divadla svým synům Karlovi a Josefovi.
Nesmírné bolesti: Neuralgia trojklaného nervu
V posledním období života ho zasáhla vážná a devastační diagnóza — chronická neuralgia trojklaného nervu. Toto onemocnění bývá v lékařských kruzích označováno za jednu z nejintenzivnějších a nejhorších bolestí, jaké může člověk vůbec zažít. Bolest může přicházet v krátkých, velmi intenzivních záchvatech.
Záchvaty vystřelující kruté bolesti v obličeji přicházely náhle a bez varování — stačil pouhý dotek, závan chladného vzduchu nebo i obyčejné žvýkání či mluvení. Nemoc u něj navíc vedla k částečnému ochrnutí obličeje, což pro celoživotního herce představovalo obrovskou osobní i profesní ránu. I přes veškerou odbornou lékařskou péči a užívání silných léků se nedařilo nesnesitelné bolesti účinně utlumit.
Tragická smrt na střelnici
Dlouhodobé fyzické utrpení, beznaděj z nevyléčitelného stavu a vyčerpání z neustálých bolestí nakonec vyústily v tragický čin. Dne 24. srpna 2024 zemřel ve věku 76 let na střelnici Placy u Višňové na Příbramsku. Podle policie si způsobil střelné zranění, kterému podlehl.
Jeho nečekaný a tragický odchod hluboce zasáhl nejen jeho rodinu a manželku Hanu, ale i celou českou kulturní veřejnost a divadelní obec, pro které zůstává nezapomenutelnou legendou.
Citát:
„Divadlo je živý organismus. Je to dobrodružství, které vzniká každý večer znovu před očima diváků.“
Související příspěvky
Pavel Trávníček: Životní příběh legendárního pohádkového prince29. 9. 2026
Udo Kier (†81): Uhrančivý král kultovních hororů29. 9. 2026
† Mojmír Maděrič: Jeho statečný boj s těžkou nemocí29. 9. 2026
† Vladimír Menšík: Záchvaty astmatu a spaní v křesle29. 9. 2026
Miloš Kopecký (†73): Tragédie matky v Osvětimi i temná maniodeprese29. 9. 2026
Jiří Bartoška (†78): 49 let lásky s archeoložkou Andreou a boj s nemocí29. 9. 2026
† Libuše Šafránková: Veselá a skromná žena se smyslem pro humor29. 9. 2026
Vlado Müller (†60): Osudový úraz v divadle a bolavé smíření se synem Richardem29. 9. 2026
