Spánek napomáhá k zotavení organismu a zklidnění po všech denních událostech. U dětí je však nezbytný i pro, správný růst a emoční vývoj. Děti asi do 4 měsíců spí tak, že ne zcela rozlišují den a noc. Většinou se budí po 2-3 hodinách spánku. V mezičase pak vyžadují úzký fyzický kontakt s matkou, jako je krmení, přebalování či mazlení. Na tzv. noční režim si dítě musí postupně zvyknout, u každého dítěte to probíhá jinak dlouho, ale může to probíhat až do věku jednoho roku. Někdy však mívá dítě problém s usínáním.
Důvodů může být několik, od zdravotních problémů až po nevhodné návyky, které mu rodiče už v útlém věku špatně nastavili. Nechce-li dítě spát, rozhodně nedoporučujeme metodu, kdy necháme dítě plakat, až se unaví a usne. Rozhodně by se svým zoufalstvím nemělo zůstat samo. Lépe je tomu předcházet tím, že mu vytvoříte denní rituály, které se vztahují i ke spánku. Naučíte-li dítě usínat tak, že jej kolébáte na rukou, velmi těžko si bude zvykat na jakýkoli „horší“ způsob. Jsou i rodiče, kteří uspávají dítě tak, že jezdí kolem domu autem, až usne. Ano i toto jsou rituály, díky kterým se dítě naučí usínat, ale proč na to jít tak složitě? Daleko vhodnější jsou rituály, které vás nestojí tolik energie a dají se praktikovat i když přijde návštěva.
Jednoduchý rituál
Může zahrnovat koupel, krmení, pomazlení (ne však divoká hra), uložení do postýlky, písnička, pohlazení, rozloučení, zhasnutí a spánek. Někdy se doporučuje např. oblíbená plyšová hračka nebo dudlík, ale to je trochu sporné, protože se vám může stát, že jste někde na cestách a oblíbený zajíc zůstal doma nebo dudlík zapadl za postel a vy pak hledáte náhradní řešení za křiku dítěte. Není vhodné ani usínání dítěte v těsném objetí rodiče nebo držení za ruku. Příliš vás to omezuje, a když dítě není dostatečně unavené a usíná např. půl hodiny až hodinu, tak nečinně sedíte u postýlky, zatímco byste už měli uvařeno na příští den. Proto jsou vhodnější takové rituály, které jsou za všech okolností snadno proveditelné.
Ať už si zvolíte rituály jakékoli, hlavně je důležité, aby měly vždy stejné pořadí a probíhaly pokud možno vždy ve stejnou dobu.
Pokud vaše dítě před spaním pláče a jste si jisti, že to není výchovnou chybou, pak může jít o nějaký zdravotní problém. Vždy je nutné zjistit příčinu pláče. Došli-li jste ale k závěru, že je chyba na vaší straně, snažte se neustoupit malému tyranovi a proveďte toto:
Dítě krátce poté, co jste opustili pokoj, začne plakat
Zůstaňte stát za dveřmi tak, aby vás nevidělo:
1. den: první vstup do pokoje po 1 minutě, druhý vstup po 4 minutách, třetí vstup do místnosti za 7 minut a každý další po 7 minutách),
2. den: (první
vstup do místnosti, po 3 minutách, druhý vstup po 5 minutách, potom po 7 minut a každý další po 9 minutách.
3. den: (první vstup do místnosti, po 6 minutách, další po 9 minutách a každý další po 10 minutách),
4. den: pokaždé, když vstoupíte, bude interval 10 minut.
Při žádném vstupu do místnosti dítě neberte na ruce, dítě jen pohlaďte po tváři a zase místnost opusťte.
Změny musejí být postupné, první minuty přizpůsobte intenzitě pláče, ale intervaly do pokoje prodlužujte. Jen díky vaší vytrvalosti se dítě naučí, že postýlka je jeho pevnost bezpečí – azyl, ve které se bude cítit dobře. Plačící dítko jen jemně napomeňte. Rozhodně byste dítě z postýlky neměli vytahovat a snažit se jej uklidnit jiným způsobem. Dítě zanedlouho pochopí, že postýlka slouží jen ke spánku a až se probudí, tak ji opustí. Rozhodně by neměla sloužit k tomu, abyste jej tam přes den „odkládali“ s hračkami.
Současně je ale nutno zdůraznit, že tuto metodu je potřeba přizpůsobit věku dítě, a je vhodná pro rodiče se silnými nervy, protože je potřeba zachovat klid.
