† Věra Chytilová – režisérka, která se nebála konfliktů

Věra Chytilová patřila mezi nejvýraznější a nejodvážnější osobnosti české kinematografie. Byla známá svou odvahou, provokativními náměty a experimentálním stylem. Tím posouvala hranice filmového vyjadřování.

Patřila k hlavním osobnostem československé nové vlny. Ve filmech spojovala společenskou kritiku, grotesku, moralitu a výrazné obrazové experimenty.

• Povolání: filmová režisérka, scenáristka, pedagožka
• Narozena: 2. února 1929, Ostrava
• Zemřela: 12. března 2014, Praha, ve věku 85 let, po dlouhé nemoci
• Vzdělání: nedokončené studium architektury v Brně; FAMU – filmová režie v letech 1957 až 1962
• Matka: Štěpánka Chytilová, která s manželem vedla nádražní restaurace
• Otec: František Chytil, legionář a nájemce nádražních restaurací
• Sourozenci: Julián Chytil, o šest let starší bratr, který později emigroval do Austrálie
• Partneři: Zdeněk Mlčoch (snoubenec), Karel Ludwig (první manžel, 1950–1953), Miloš Kopecký (partner), Jaroslav Kučera (druhý manžel, kameraman)
• Děti: Tereza Kučerová (1964), otec Jaroslav Kučera (výtvarnice, návrhářka kostýmů a autorka animovaných filmů), Štěpán Kučera (1968), otec Jaroslav Kučera (kameraman)

 

Začátky a cesta

Původně studovala architekturu v Brně, ale školu nedokončila. Poté pracovala jako kreslička, laborantka a manekýna. Na Barrandově začínala jako klapka a později působila jako pomocná režisérka.

Na FAMU nastoupila roku 1957 ve věku 28 let, kde studovala pod vedením Otakara Vávry. Již její absolventský film Strop z roku 1961 zaujal neobvyklým stylem.

Mezinárodní proslulosti dosáhla snímkem Sedmikrásky z roku 1966. Film se stal symbolem filmového experimentu, vzpoury proti konformismu a ženského sebeprosazení.

Po sovětské okupaci v roce 1968 měla problémy s režimem. Sedm let nesměla natočit celovečerní hraný film. Během této nucené přestávky točila reklamy, dokumenty a televizní pořady. Některé práce podepisovala příjmením Kučerová.

Psala politickým představitelům včetně Gustáva Husáka a osobně naléhala na kulturní funkcionáře. K celovečerní režii se vrátila filmem Hra o jablko z roku 1976.

Později natočila například filmy Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda a Kopytem sem, kopytem tam. Po roce 1989 uspěla zejména snímkem Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Jejím posledním celovečerním filmem byly Hezké chvilky bez záruky z roku 2006.

Přínos filmu a společnosti

Věra Chytilová měla silné sociální cítění. Postavila se normalizačnímu tlaku a zachovala si svůj styl.

Prostřednictvím filmů řešila společenská témata jako manipulace, postavení žen, konzumní společnost nebo morálka. Svůj tvůrčí názor hájila i za cenu konfliktů, zákazů a omezené distribuce svých filmů.

Po roce 1989 působila také jako pražská zastupitelka. Dvakrát neúspěšně kandidovala do Senátu a veřejně se vyjadřovala k politickému dění.

Získala řadu ocenění doma i v zahraničí. V roce 1998 získala Medaili Za zásluhy I. stupně. Roku 2000 obdržela Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu. Ve stejném roce převzala v Karlových Varech cenu za mimořádný přínos světové kinematografii.

Svým přístupem inspirovala mnoho studentů. Po roce 1989 vyučovala na FAMU a od roku 2005 vedla katedru režie. V osmdesáti letech převzala také zlatou medaili AMU.

Osobní překážky

Musela se vyrovnat s cenzurou, zákazem činnosti, politickými tlaky i osobními ztrátami. Její tříleté manželství s fotografem Karlem Ludwigem skončilo roku 1953. Ludwig byl o deset let starší a žil bohémským životem.

Po prvním ročníku jí hrozilo vyloučení z FAMU. Škola musela snížit počet studentů a Chytilovou obvinila z „buržoazního chování“. Pod silným tlakem se pokusila o sebevraždu. Na FAMU nakonec zůstala a studium dokončila.

Druhým manželem byl kameraman Jaroslav Kučera. Později se rozvedli, ale zůstali v kontaktu. Přesto se o něj ke konci jeho života starala. Zemřel v roce 1991.

Zůstala aktivní i ve vyšším věku. Natáčela, učila a veřejně vystupovala.

Spolupráce s ní bývala velmi náročná. Byla rychlá, přímá a nesnášela polovičatou práci. Hádala se s dramaturgy, producenty, úředníky i herci. Jiří Menzel ji označil za rváče. Tvrdost obracela také proti sobě a filmům podřizovala vlastní pohodlí.

Zemřela 12. března 2014 po dlouhé nemoci. Poslední chvíle strávila doma v kruhu rodiny.

Citát

„Lež v umění by se měla postavit pod zákon.“