Švábi většinou žijí volně v přírodě

4. 11. 2020|Aktualizováno: 24. 8. 2026|Zvířata / Hmyz

Švábi patří do řádu Blattodea, do kterého vědci dnes řadí také termity. Známe přibližně 7 400 známých druhů švábů a termitů dohromady. Přitom více než 99 % druhů švábů žije volně v přírodě a s lidskými obydlími nemá nic společného. Jsou známí svou odolností a schopností přežít v různých podmínkách.

Jedním z nejzajímavějších tvrzení je, že švábi jako jediní živí tvorové přežijí jadernou válku. Tento známý mýtus má částečný reálný základ. Některé druhy švábů skutečně snášejí ionizující záření lépe než člověk. Rozhodně však nejsou nezničitelní. Pokusy s rusem domácím ukázaly, že vyšší dávky záření šváby zabíjejí a nižší mohou poškodit jejich rozmnožování. Jaderný výbuch navíc nepůsobí jen radiací. Přináší také obrovské teplo, tlakovou vlnu a požáry. Někteří dobře ukrytí švábi by tedy následky jaderné katastrofy přežít mohli, ale rozhodně ne všichni.

Několik klíčových faktů o švábech:

Druhy: Existuje mnoho různých druhů švábů. Mezi nejznámější druhy, které mohou žít v lidských obydlích, patří šváb obecný (Blatta orientalis), šváb americký (Periplaneta americana) a rus domácí (Blattella germanica).
Habitat: Švábi se vyskytují po celém světě a mohou žít ve velmi různorodých prostředích, od lesů až po městské oblasti. Nejčastěji se vyskytují na teplých a vlhkých místech. To ale platí hlavně pro druhy, které se usazují v budovách. Naprostá většina švábů žije volně v přírodě, například v lesní půdě, pod kůrou nebo v rozkládajícím se dřevě.
Strava: Jsou všežraví a mohou se živit téměř čímkoli, včetně organických látek jako je jídlo, papír, lepidla a dokonce i mýdlo.
Odolnost: Švábi jsou známí svou schopností přežít extrémní podmínky. Mohou vydržet bez jídla až měsíc a bez vody až týden. Některé populace švábů si navíc dokážou vytvořit odolnost vůči používaným insekticidům. Ani jejich pověstná odolnost však neznamená, že přežijí všechno. Dostatečně vysoká dávka záření je dokáže usmrtit.
Reprodukce: Švábi se mohou velmi rychle množit. Samice vytvářejí ochranné pouzdro na vajíčka zvané ootéka. Počet vajíček se liší podle druhu, proto nelze obecně uvádět 20 až 30 vajíček pro všechny šváby.
Zdravotní rizika: Švábi se mohou pohybovat mezi odpady, kanalizací, potravinami a kuchyňskými povrchy. Proto mohou mechanicky přenášet mikroorganismy a znečišťovat potraviny. Dobře doložené je také působení jejich alergenů. Bílkoviny obsažené například ve výkalech a slinách mohou vyvolat alergickou reakci a u citlivých lidí zhoršovat astma. Souvislost švábích alergenů s dýchacími potížemi potvrzuje také výzkum alergenů švábů.
Kontrola: K regulaci populace švábů se používají různé metody, včetně insekticidů, pastí a hygienických opatření. Důležité je udržovat čistotu a uzavírat potraviny, aby se omezila jejich přitažlivost. Nejúčinnější bývá kombinace několika opatření. Je potřeba odstranit potravu a vodu, omezit úkryty a podle potřeby použít návnady.Integrovaný způsob hubení švábů zároveň omezuje zbytečné používání postřiků.

Švábi jsou fascinujícím příkladem přizpůsobivosti a evolučního úspěchu, i když jsou často považováni za škůdce kvůli své schopnosti přežít i v těch nejnepříznivějších podmínkách.

Jak udržet šváby mimo zahradu a domov?

Lidé mají ke švábům zvláštní vztah, je to směsice strachu z tohoto ošklivého stvoření a zvláštní druh nenávisti. Při pohledu na švába většina lidí sáhne po nějakém přípravku proti hmyzu. Samotný sprej však problém často nevyřeší. Aerosol se nemusí dostat do štěrbin, kde se švábi ukrývají a rozmnožují. Některé přípravky je navíc mohou rozehnat do dalších částí bytu. Odborníci proto doporučují především odstranit potravu, vodu a úkryty. Aerosolové bomby a plošné postřiky často nejsou vhodným řešením.

**Křemelina (infusoriová hlinka) a švábi**

Křemelina neboli diatomit je jemný materiál tvořený převážně pozůstatky mikroskopických rozsivek. Na pohled může připomínat mouku. Křemelina šváby nezabíjí krvácením. Jemné částice narušují ochrannou voskovitou vrstvu na povrchu těla. Hmyz potom ztrácí vodu, vysychá a hyne. Tento mechanismus popisují odborné zdroje jako vysušení po poškození ochranné vrstvy těla. Pro hubení škůdců je vhodné použít pouze přípravek určený výrobcem k tomuto účelu. Označení „potravinářská“ samo o sobě neznamená, že je výrobek vhodný jako insekticid. Křemelina funguje nejlépe v suchých štěrbinách a skrytých místech. Jemný prach není vhodné vdechovat. Vdechnutí křemelinového prachu může dráždit dýchací cesty. Udržet šváby mimo domov vyžaduje kombinaci preventivních opatření, hygienických návyků a případně použití chemických prostředků. Zde je několik tipů, jak toho dosáhnout:

1. Udržování čistoty a pořádku

Úklid kuchyně: Pravidelně uklízejte kuchyň a nenechávejte žádné zbytky jídla. Švábi jsou přitahováni potravinami, takže důkladně otřete všechny povrchy, včetně sporáku a dřezu.
Ukládání potravin: Uchovávejte potraviny v uzavřených nádobách. Neponechávejte otevřené balení potravin na lince nebo ve spíži.
Likvidace odpadu: Pravidelně vynášejte odpadky a používejte uzavřené odpadkové koše.

Důležité je také nenechávat přes noc dostupné krmivo domácích zvířat. Švábům mohou stačit i malé zbytky potravy.

2. Eliminace zdrojů vody

Opravy úniků: Opravte netěsnící kohoutky a potrubí. Švábi potřebují vodu k přežití a často se vyskytují v místech s vysokou vlhkostí.
Suché prostory: Udržujte suché prostory v domě, zejména v koupelnách a kuchyních. Utírejte rozlité tekutiny a neponechávejte stojatou vodu.

Odstranění dostupné vody patří mezi základní opatření. Je proto vhodné kontrolovat také prostor pod dřezem, okolí lednice a místa kolem potrubí.

3. Ochrana vstupních bodů

Utěsnění trhlin a štěrbin: Utěsněte všechny trhliny a štěrbiny v stěnách, podlahách a okolo potrubí, kde by se švábi mohli dostat dovnitř.
Okna a dveře: Používejte síťky na oknech a dveřích, aby se zabránilo vstupu švábů.

Pomáhá také odstranit hromady papíru, kartonové krabice a další nepořádek, který švábům vytváří úkryty. Krabice přinesené ze skladů nebo obchodů je vhodné před uložením zkontrolovat. Odstranění úkrytů výrazně zlepšuje účinnost dalších opatření.

4. Použití přírodních a chemických prostředků

Borax a kyselina boritá: Kyselina boritá se používá v některých přípravcích proti švábům. Nelze však zaměňovat kyselinu boritou s běžným domácím boraxem. Přípravky s kyselinou boritou se používají především v tenké vrstvě ve skrytých místech. Kyselina boritá a vysušující prášky mohou být účinné ve štěrbinách a dutinách, pokud zůstanou suché a neporušené.
Esenciální oleje: Myšlenka, že některé esenciální oleje (levandule) šváby odpuzují, není vymyšlená. Laboratorní výzkum skutečně zjistil odpuzující účinek několika silic. Například jedna studie zaznamenala výrazný účinek levandulového oleje proti rusu domácímu. Další pokusy zkoumaly také mátu, eukalyptus a jiné silice. Výsledek však závisí na koncentraci, způsobu aplikace a konkrétním druhu švába. Nelze proto tvrdit, že běžné postříkání bytu několika kapkami oleje zamoření odstraní. Esenciální oleje mohou mít odpuzující účinek, ale neměly by být jedinou metodou.
Past a návnady: Lepové pasti pomáhají hlavně zjistit, kde se švábi pohybují. Samy větší populaci obvykle neodstraní. Účinnější mohou být gelové návnady a nástrahové stanice. Fungují lépe, když švábi nemají snadno dostupnou jinou potravu a vodu.

5. Profesionální pomoc

Dezinsekce: Pokud je výskyt švábů rozsáhlý nebo se opakovaně vrací, může být vhodná odborná pomoc. Hubení švábů se správně označuje jako dezinsekce. Deratizace se týká především hubení hlodavců.

Švábi v zahradě

Ptačí budky mohou podpořit výskyt hmyzožravých ptáků, ale nejsou spolehlivou metodou hubení švábů. Navíc není potřeba likvidovat každého švába nalezeného venku. Více než 99 % druhů švábů žije volně v přírodě. Mnohé se podílejí na rozkladu organických zbytků a nikdy se nestanou domácími škůdci. Proto je důležité rozlišovat mezi švábem žijícím venku v přirozeném prostředí a například rusem domácím rozmnožujícím se za kuchyňskou linkou. První může být běžnou součástí přírody. Druhý už představuje problém, který je potřeba řešit.

Švábi jsou odolní, ale nejsou nezničitelní

Švábi si svou pověst mimořádně odolných živočichů částečně zaslouží. Dokážou dlouho hladovět, dobře se ukrývají a některé druhy se velmi rychle rozmnožují. To ale neznamená, že přežijí všechno. Ani známý příběh o jaderné válce není úplně pravdivý. Radiaci snášejí lépe než lidé, ale dostatečně vysoká dávka je zabije. Při jejich hubení také neexistuje jeden zázračný prostředek. Nejlépe funguje kombinace čistoty, odstranění vody, omezení úkrytů, vhodných návnad a při větším zamoření odborné dezinsekce.

Témata:hmyz radioaktivita škůdci

« PředchozíStřídavá péče ANO či NE

Další »Koupání miminka je rituál