Proč z přírody mizí světlušky

11. 5. 2026|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Příroda

Ještě nedávno patřily světlušky k obyčejným zázrakům letního večera. Stačilo vyjít za dům, projít se kolem louky, potoka nebo okraje lesa a ve tmě se objevila drobná zelenavá světla. Dnes je mnoho lidí nevidělo celé roky. Neznamená to, že světlušky zmizely úplně. Znamená to spíš že ubývá míst, kde mohou žít, svítit a rozmnožovat se.

Světlušky patří mezi brouky. Jejich světlo vzniká jako součást jejich života. Slouží hlavně ke komunikaci při páření. Vědci pro tento jev používají slovo bioluminiscence, tedy schopnost živého organismu vytvářet světlo. Právě tato zvláštnost z nich udělala symbol letních nocí, ale zároveň je činí zranitelnými. Když krajinu zaplaví umělé světlo, jejich vlastní signály zanikají.

Světluška není muška

Ve světě vědci popisují zhruba přes dva tisíce druhů světlušek a jejich příbuzných. Ne všechny druhy svítí stejně a ne všechny používají světlo stejným způsobem. Některé druhy blikají, jiné září plynuleji. U některých druhů svítí samci, u jiných samice, u dalších obě pohlaví.

V české krajině lidé nejčastěji mluví o „svatojánských muškách“. Tento lidový název souvisí s dobou, kdy se světlušky objevují nejvíce, tedy kolem svátku svatého Jana. Ve skutečnosti záleží na počasí, lokalitě a konkrétním druhu. Teplý a vlhčí večer jim svědčí víc než chladná noc po suchém období.

Proč světlušky potřebují tmu

Světluška potřebuje tmu stejně samozřejmě, jako ryba potřebuje vodu. Její světelný signál má smysl jen tehdy, když ho druhý jedinec dokáže rozeznat. Pouliční osvětlení, reklamní světla, zahradní reflektory a solární lampičky mění noční prostředí. Pro noční hmyz jde o zásah do způsobu života.

Světelné znečištění neznamená jen velké město. Stačí silná lampa na okraji zahrady nebo trvale osvětlená cesta. Umělé světlo může hmyzu narušit orientaci, chování i rozmnožování. U světlušek působí problém zvlášť přímo, protože světlo používají jako dorozumívací prostředek.

Krajina je pro ně příliš uklizená

Světlušky nepotřebují dokonalý anglický trávník. Vyhovují jim spíš vlhčí, členitá a klidnější místa. Najdeme je na loukách, v zahradách, u mezí, v remízcích, na okrajích lesa nebo poblíž vlhčích stanovišť. Larvy žijí skrytě a živí se mimo jiné drobnými měkkýši, například plži. Proto jim prospívá prostředí, kde zůstává listí, vyšší tráva, vlhkost a úkryt.

Problém nastává, když člověk promění zahradu v dokonale posekanou plochu bez života. Časté sečení, odvoz veškerého listí, likvidace každého „nepořádku“ a úprava každého kouta ničí místa, kde se drobní živočichové udrží. Stejně škodí plošné používání chemických přípravků.

Hlavní hrozba pro světlušky je tedy ztráta prostředí, světelné znečištění a chemické látky určené k hubení škůdců.

Chemie na zahradě má širší dopad

Mnoho lidí používá přípravky proti slimákům či hmyzu. Jenže zahrada oddělena od ostatní přírody. Když člověk zasáhne do jedné části, dopad pocítí i jiné druhy. Světlušky mají larvy v půdě, listí nebo nízké vegetaci. Právě tato skrytá vývojová stadia mohou doplácet na zásahy, které člověk ani nespojí se světluškami.

Světlušky potřebují vhodné okolí, tmu, vlhkost, potravu a návaznost na další přírodní místa. Jedna zahrada sama krajinu nezachrání. Může ale vytvořit ostrůvek, kde má hmyz větší šanci přežít.

Klimatická změna přidává další tlak

Vedle světla, chemie a úbytku prostředí se stále častěji mluví také o vlivu klimatu. Sucho, horka, prudké výkyvy počasí a změny srážek dopadají na hmyz různě podle druhu a místa. Některé populace mohou krátkodobě zesílit po vlhčím roce, jiné naopak oslabí po suchém období. Proto nelze z jednoho léta vyvozovat jednoduchý závěr.

U světlušek vědci upozorňují hlavně na to, že mnoho druhů má poměrně přesné nároky na prostředí. Když se stanoviště vysuší, zaroste nevhodným způsobem nebo ho člověk zastaví, druh se nemusí snadno přesunout jinam. Některé druhy mají navíc samice se slabou schopností pohybu, což šíření ještě ztěžuje.

Co může pomoci na běžné zahradě

Světluškám nejvíce pomáhá obyčejná zdrženlivost. Nesekat celou zahradu na krátko. Nechat část trávy vyšší. Nechat v koutě listí, větvičky a vlhčí místo. Nepoužívat chemii bez skutečné potřeby. Vypínat venkovní světla, která nemusí svítit celou noc. Směřovat světlo dolů, ne do prostoru. Nepřidávat solární lampičky jen proto, že vypadají hezky.

Světlušky nepotřebují luxusní hmyzí hotel uprostřed sterilního trávníku. Potřebují tmavší, klidnější a přirozenější prostředí.

Proč na jejich úbytku záleží

Světlušky mají zvláštní postavení. Neživí člověka, neopylují zahradu tak nápadně jako včely a málokdo je považuje za hospodářsky důležitý druh. Přesto jejich úbytek říká o krajině hodně. Ukazuje, že mizí tma, vlhká zákoutí, klidné okraje a drobná divočina, kterou jsme dříve brali jako samozřejmost.

Česká společnost entomologická vyhlásila světlušky hmyzem roku 2025, aby upozornila na jejich zranitelnost a na problém světelného znečištění. Jde o konkrétní změnu prostředí, kterou člověk vytváří každý večer, když rozsvítí zbytečně silná světla tam, kde by mohla zůstat tma.

Zdroje

Česká televize / ČT24: článek o světluškách jako hmyzu roku 2025 a vlivu světelného znečištění.
IUCN SSC Firefly Specialist Group: informace o světluškách, jejich rozšíření a hlavních hrozbách.
Xerces Society: přehled hlavních hrozeb pro světlušky, včetně ztráty prostředí, světelného znečištění a pesticidů.

Témata:ekologie hmyz příroda světlo zahrada

« PředchozíSkartace účetních dokladů

Další »Ondřej S. Nečas: Zlaté zrcadlo