28. 10. 2024|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Historie

Kanibalismus – téma, které vzbuzuje strach, odpor, ale také fascinaci. Už samotné slovo v sobě nese stopy starých rituálů a zoufalství, kdy člověk sahal na dno své existence.

Kanibalismus však není pouze záležitostí dávné minulosti, ale v různých formách se objevuje i dnes.

Historické kořeny kanibalismu

Slovo „barbecue“ (grilování) má překvapivě spojitost s kanibalismem. Pochází z karibského rituálu „barbacoa“, při kterém se nad ohněm opékal válečný zajatec. Archeologické nálezy potvrzují, že kanibalismus byl v minulosti poměrně rozšířený.

Stopy lidské DNA byly nalezeny na pazourcích, ve zkamenělých výkalech a dokonce na lidských kostech, které nesly známky naporcování a okousání.

Aztékové a Mayové věřili, že slunce zůstane na obloze jen díky krvavým obětem. Kněží vyřezávali srdce obětí zaživa, jejich hlavy usekli a těla byla rituálně snědena. Podobné praktiky měly nejen rituální, ale i symbolický význam. Věřilo se, že pojídáním nepřítele přejde jeho síla na vítěze.

Hrůzné tradice z celého světa

Kanibalismus nebyl ojedinělý. Po celém světě najdeme stopy podobných rituálů a praktik:

  • Severoameričtí Pawneeové: Vybírali člena vlastního kmene, kterého opékali nad mírným ohněm. Jeho srdce snědli a krev roztrousili po poli s čerstvě zasetým zrním, aby zajistili úrodu.
  • Čína: Dochovaly se starověké recepty na pokrmy z lidského masa, přičemž nejčastějším „zdrojem“ byly nechtěné dcery.
  • Angličtí osadníci v Jamestownu (1609): Během „hladové zimy“ – trvalo půl roku, než přijela loď se zásobami.Byla nalezena kostra dívky s jasnými známkami kanibalismu. Z 500 osadníků přežilo pouhých 60 lidí.
  • hladomorEvropa za hladomoru: Podle kronik zabíjely za hladomoru matky své děti a slabší byli pojídáni silnějšími.

Kanibalismus jako náboženský nebo magický rituál

Kanibalismus nebyl vždy jen o přežití nebo úchylkách. Mnoho kultur ho provádělo z náboženských či magických důvodů.

  • Keltové: Věřili, že pojídáním mozků svých nepřátel získají jejich moudrost a odvahu.
  • Indiáni: Když někdo zemřel nečekaně, rodina ho snědla, aby zjistila, kdo ho uhranul. Pokud maso snědl ten, kdo kletbu seslal, měl zemřít také. Mrtví indiáni se pojídali také z úcty. Dokonce si členové kmenu mysleli, že je to lepší než shnít v zemi.
  • Magické obřady v Evropě (16. století): Těhotné ženy byly vražděny, aby si pověrčiví jedinci mohli pojídáním orgánů nenarozených dětí zajistit štěstí nebo kariérní postup.

Kanibalismus ve 20. a 21. století

I když si moderní svět rád myslí, že je podobných hrůz prostý, realita je jiná. Kanibalismus se vyskytoval i v nedávné historii a dokonce i dnes.

  • Obléhání Leningradu (Petrohrad) (1941–1944): Zoufalství donutilo obyvatele pojídat lidské maso, aby přežili. Dlouho se mlčelo o tom, že lidé přežili právě díky kanibalismu.
  • Koncentrační tábory za druhé světové války: Podle spisovatele Arnošta Lustiga bylo vězňům často podáváno lidské maso. Kdo ho odmítl, většinou nepřežil.
  • Japonská armáda během druhé světové války: Někteří vojáci pojídali americké zajatce jako akt pomsty.
  • Přežít (1972): Příběh o uruguayském ragbyovém týmu, jehož letadlo havarovalo v Andách, je skutečný. Přeživší byli nuceni uchýlit se ke kanibalismu, aby přežili.

Moderní kanibalové

V posledních desetiletích se objevilo několik případů, které šokovaly svět:

  • Fritz Haarmann (Hannoverský řezník): Německý vrah z 20. let 20. století své oběti zabíjel kousnutím do krku. Část masa snědl, zbytek prodával jako „hovězí“.
  • Andrej Čikatilo: Sovětský učitel během 12 let zavraždil a snědl 52 lidí. Jeho sadistické praktiky šokovaly celý svět.
  • Jeffrey Dahmer: Americký sériový vrah, který své oběti mučil, zabíjel a pojídal. Policie v jeho lednici objevila lidské hlavy a srdce.
  • Jean-Bédel Bokassa a Idi Amin: Afričtí diktátoři, kteří měli na svém jídelníčku lidské maso. Bokassa údajně pojídal maso dětí svých nepřátel.

koncentrák

Je kanibalismus jen historií, nebo se s ním setkáme i dnes?

Přestože kanibalismus ve většině světa zmizel, stále se objevují případy, kdy člověk sahá k těmto krajním činům. Přežití, rituály nebo zvrácené choutky – důvody se liší, ale kanibalismus není výhradně věcí minulosti.

Zůstává otázkou, zda jsme jako lidstvo skutečně překročili práh, kdy by k těmto praktikám docházelo už jen v extrémních případech. Nebo se za civilizovanou maskou skrývá temná stránka, která dokáže vyplout na povrch v okamžicích zoufalství či šílenství?