V Bolívii se nachází podivuhodné město ležící ve výšce 4 000 m, do něhož lze z Cuzka dorazit nejdříve za jeden den. Jmenuje se Tiahuanaco a je naplněno archeologickými tajemstvími a nezodpovězenými otázkami. … Toto město postavili před mnoha tisíci lety obzvlášť schopní, ale neznámí stavitelé. Vládli jistě nebývalými silami a zcela mimořádným technickým potenciálem, protože zdivo města je vytvořeno z šedesáti tunových balvanů, bezvadně opracovaných tak, aby se jeden ke druhému mohl přimknout s doslova vlasovými spárami.
K vidění jsou tu rovněž pozůstatky různých vodovodů a neuvěřitelně formované kamenné hlavy s dlouhými nosy a odstávajícími, dlouhými ušními boltci. Podoba s dnešním člověkem je u nich zcela vyloučena. Mnohé hlavy jsou jakoby uschovány ve zvláštních přilbách, o nichž se někteří archeologové domnívají, že jsou vlastně kosmickými skafandry.
Nejskvělejším archeologickým pozůstatkem je monolit Sluneční brány…, která nese na svém povrchu 48 opracovaných postaviček, soustředěných okolo létajícího boha. Pověsti vyprávějí, že před několika desíti tisíci lety přistála právě v Tiahuanaku kosmická loď, z níž vystoupila žena Orjana, jež prý dostala za úkol stát se pramáti země. Orjana měla na rukou čtyři prsty opatřené plovoucí blanou. Orjana porodila podle pověstí sedmdesát pozemských dětí a pak se opět v kosmické lodi vrátila zpět ke hvězdám. Semeno bylo zaseto, vznikla generace inteligentních bytostí, které ovládly a vzdělaly statisíce bosých a poučení neschopných pozemšťanů, vykřesali v jejich hlavách poznání a vybavili je základy dnešního vědění.
V roce 1935 zemřel v Czusku muž, který se vůbec v ničem nepodobal původnímu indiánskému obyvatelstvu, nebyl to ani běloch ani míšenec. Nepodobal se ani žádnému jinému lidskému plemeni, na rukou měl čtyři prsty, vyhlížející, jako by byly srostlé. Měl světlou pleť a světlé vlasy. Jmenoval se Uru. Zahynul tragickou smrtí 14. února 1936, když sklouzl na skalní římse a zřítil se do stometrové propasti.
„Byl to od Uru nerozum, v jeho věku“ říkali místní indiáni. V jeho věku? Uru vyhlížel v době své smrti sotva na pětačtyřicet a přitom si nikdo nepamatoval, že by snad někdy vypadal mladší. Indiánští stařešinové, žijící v Czusku, kteří měli na krku už desátý křížek, tvrdili, že si Uru pamatují od svých klukovských let, a už tenkrát vyhlížel stejně, tedy přibližně jako pětačtyřicetiletý muž.
Uru při rozhovoru s americkým novinářem Jimem Howardem v roce 1930 prohlásil, že žije na Zemi už 434 let, ale že jeho skutečný věk je naprosto mimo lidské dimenze. Podle dimenzí obvyklých a platných pro existenci člověka na Zemi, žil Uru dle svých vlastních slov věčně. Novinář jej považoval za blázna, vesničané a sousedé však měli před Uru až posvátnou úctu. On tvrdil, že je dítětem hvězd a vesničané mu věřili. Nikdo si nepamatoval, že by Uru odněkud přišel, protože zde byl odjakživa. Pamatovali si ho dědové, pradědové i prapradědové, prostě tam až kam lidská paměť sahala. … Vesničané si byli jisti, že ho na Zemi vyložili z kosmického plavidla, ale pak se plavidlo zřítilo do oceánu a Uru byl nucen vyčkávat, až na Zemi zavítá jiná kosmická loď.
Fantastické? Nesmysl? Výmysl? Či snad úplná pitomost? Možná, k dispozici je ovšem i jiný druh informací, které na tuto „pitomost“ ukazují trošičku v jiném světle. Španělský obchodník Fernado Lopez (1634-1697), který se na své cestě Jižní Amerikou zastavil v Czusku, napsal po svém návratu do Španělska poníženou supliku královskému dvoru, v níž žádal o poskytnutí příspěvku na vybavení lodi a financování výpravy do Ameriky, která měla pátrat po starých pokladech v okolí trosek Tiahuanaka. Lopez mimo jiné ve své žádosti uvedl:
„V okolí Tiahuanaka se pohybuje muž, o němž mnozí říkají, že přišel z hvězd. Není starý, věkem se blíží čtyřicítce, ale domorodci k němu chovají bezmeznou úctu jako ke stařešinovi. Tento člověk dokáže svýma rukama se čtyřmi prsty vytušit přítomnost barevných kovů, ukrytých pod zemí. Svoji schopnost využívá i ve prospěch vesničanů, když pro ně hledá podzemní vodu. Tento muž se jmenuje Uru …“
Z knihy: Největší záhady světa – superzáhady a zázraky
Autor: Frank P. Jones
