Hláska ř, která je pro češtinu velmi charakteristická a má poměrně zajímavý vývoj. Její vznik je spojen s vývojem českého jazyka ze staroslověnštiny a praslovanštiny, ale samotné písmeno „ř“ v psané podobě vzniklo až později – v období, kdy se začala formovat stará čeština.
Hláska ř vznikla přibližně ve 13. století jako výsledek vývoje původní souhlásky r ve spojení s měkkostí – tedy s palatalizací. Palatalizace je změkčení hlásky vlivem sousední přední samohlásky (např. „i“, „ě“). Tento jev byl běžný ve vývoji slovanských jazyků.
Původní spojení „r“ + měkkost se během vývoje změnilo ve zvláštní zvuk, který postupně přešel v dnešní ř. Nejdříve šlo o něco mezi „r“ a „ž“, a výslovnost se v různých oblastech lišila. Jazykovědci odhadují, že výslovnost velmi podobná dnešní ř se ustálila někdy mezi 13. a 14. stoletím.
Zavedení písmene ř v písmu
Co se týče grafického vyjádření písmene ř, tedy toho, jak se píše:
- První písemné záznamy s tímto písmenem pocházejí ze 14. století, kdy bylo nutné zaznamenat nový hláskový jev, který už tehdy v češtině existoval.
- V té době se používalo písmo latinské a přepisování fonémů bylo značně nepravidelné. V různých textech se pro „ř“ používala kombinace různých znaků, například „rz“, „rſ“, „rʒ“ apod.
- Jedním z prvních systematických pokusů o sjednocení pravopisu byl Jan Hus ve své práci De orthographia Bohemica („O českém pravopise“) kolem roku 1410. Ten navrhl používat háčky a čárky pro vyjádření měkkosti a délky, ale ř v dnešní podobě v jeho návrhu ještě není přímo obsaženo.
Ustálení dnešního písmene ř
-
Současná podoba písmene ř s háčkem se ustálila až v 16. století, zejména díky rozvoji českého tisku a snaze o sjednocení pravopisu.
-
V tištěných knihách se začala běžně používat forma „ř“ podobná té dnešní. K jejímu rozšíření přispěly i jazykové reformy v období humanismu a baroka.
Hláska „ř“ je skutečně velmi výjimečná a často se uvádí, že je unikátní pro češtinu. Ale jak už to v jazykovědě bývá, úplně osamocená není – i když nikde jinde není tak systematicky a hojně používaná jako v češtině.
Použití hlásky „ř“ i v jiných jazycích?
Čeština
Jediný jazyk, kde se hláska „ř“ běžně vyskytuje a je zapisována zvláštním písmenem, je čeština.
Je to považováno za jeden z nejobtížnějších zvuků pro cizince, kteří se češtinu učí, a dokonce i některé české děti s ní mají problémy při vývoji řeči.
Slezština (některé dialekty polštiny)
V některých slezských nářečích (na pomezí Polska a Česka) se vyskytuje zvuk velmi podobný českému „ř“, ale není standardizován a nepíše se jako samostatné písmeno.
Není to systematické a jde spíše o regionální výslovnostní rys, nikoliv pravidlo celého jazyka.
Berberské jazyky (např. kabylština)
Zajímavostí je, že v některých dialektech berberských jazyků v severní Africe (např. v kabylštině) se objevuje vibrantní zvuk podobný českému „ř“
Ale pozor – nejde o identický zvuk a nepíše se jako „ř“, navíc je v těchto jazycích spíše okrajový.
Inuitština (některé formy kanadské inuktitutštiny)
V některých výslovnostních variantách inuitštiny může také dojít k produkci podobného zvuku, ale opět nejde o systematickou hlásku a nepoužívá se tam žádné písmeno odpovídající českému „ř“.
