Antiperspirant, deodorant nebo kamenec?

Zápach potu patří k věcem, o kterých se moc nemluví, ale řeší je skoro každý. V drogerii přitom stojí vedle sebe deodoranty, antiperspiranty, přírodní tyčinky, krystaly, spreje, krémy i přípravky „bez hliníku“.

Zmatek vzniká už v názvech. Deodorant má pracovat hlavně se zápachem. Antiperspirant má omezit pocení. Kamenec působí jinak než běžný parfémovaný deodorant, ale zároveň nefunguje jako skutečný antiperspirant.

Proč pot zapáchá

Pot sám o sobě většinou výrazně nezapáchá. Zápach vzniká hlavně tehdy, když bakterie na kůži rozkládají látky obsažené v potu. Podpaží k tomu vytváří ideální podmínky. Je tam teplo, vlhko, tření a kůže se hůře odvětrává.

Tělo má různé typy potních žláz. Jedny pomáhají hlavně ochlazovat tělo. Jiné se více zapojují v podpaží a tříslech. Jejich pot obsahuje látky, které bakterie dokážou rozkládat na výrazně vonící sloučeniny.

Na sílu zápachu má vliv hygiena, oblečení, materiál prádla, stres, hormonální změny i některé potraviny. Svou roli hraje také zdravotní stav. Pokud se zápach náhle změní, zesílí bez zjevné příčiny nebo se přidá noční pocení, horečky či hubnutí, člověk by to měl řešit.

Jak funguje deodorant

Deodorant řeší hlavně zápach. Obvykle ho překrývá vůní, omezuje množení bakterií nebo kombinuje obě cesty. Nezastavuje pocení a nemá za úkol udržet podpaží suché.

Člověk, který se hodně potí, může po deodorantu stále cítit vlhkost. Neznamená to nutně, že výrobek selhal. Deodorant prostě nemíří na pot, ale na pach. Te má řešit antiperspirant, který snižuje množství potu.

Deodorant může vyhovovat lidem, kteří se výrazně nepotí, ale řeší mírný pach. Problém může nastat u silně parfémovaných výrobků. Nesprávná vůně se smísí s potem a výsledek působí hůř než samotný pach. Citlivější kůži může dráždit parfemace, alkohol, jedlá soda nebo některé rostlinné silice.

Jak funguje antiperspirant

Antiperspirant omezuje pocení. Nejčastěji používá sloučeniny hliníku, které dočasně omezí vývod potní žlázy. Pot se tak na povrch kůže dostává v menším množství. FDA v USA řadí antiperspiranty mezi volně prodejné léčivé přípravky a stanovuje pro ně podmínky bezpečnosti a účinnosti.

Antiperspirant se hodí pro člověka, kterému vadí mokré mapy na oblečení. Tím, že snižuje vlhkost, často omezuje i zápach. Méně potu znamená horší podmínky pro bakterie.

Nejčastější chyba spočívá v používání ráno na vlhkou kůži. Antiperspirant většinou funguje lépe, když ho člověk nanese večer na suché podpaží. V noci se tělo obvykle potí méně a účinné látky mají víc času působit. Ráno se pak kůže může běžně umýt.

Hliník v antiperspirantech

Kolem hliníku v antiperspirantech vzniklo mnoho obav. Nejčastěji se mluví o rakovině prsu nebo Alzheimerově chorobě. Některé zdroje uvádějí podezření a dílčí laboratorní výsledky, jiné upozorňují, že dosavadní data nepotvrzují jasnou příčinnou souvislost mezi běžným používáním antiperspirantů s hliníkem a rakovinou prsu.

To znamená že strašení rakovinou nestojí na pevném důkazu. Reálnější problém představuje podráždění kůže. Někoho mohou hliníkové soli pálit, svědit nebo vysušovat, hlavně po holení nebo při používání na poraněnou kůži.

Co je to kamenec

Kamenec se v kosmetice používá jako minerální krystal. Často ho lidé berou jako „přírodní deodorant“. Nejčastěji jde o síran hlinitodraselný nebo příbuzné látky. Kamenec také obsahuje hliník, jen v jiné chemické formě než běžné antiperspiranty.

Kamenec působí hlavně tak, že na kůži vytváří prostředí méně příznivé pro množení bakterií. Tím může omezit zápach. Nejde ale o silný antiperspirant.

Výhoda kamence spočívá v jednoduchosti. Obvykle nemá výraznou vůni a nezatěžuje kůži parfemací. Nevýhoda je jasná: nefunguje u každého. U člověka se silnějším pocením často nestačí. Také se musí nanášet na čistou navlhčenou kůži nebo navlhčeným kamenem.

Přírodní deodorant neznamená automaticky šetrný

Výraz „přírodní“ zní uklidňujícím dojmem, ale i některé přírodní deodoranty obsahují jedlou sodu, alkohol, silice nebo silné parfemace. Tyto látky mohou citlivou kůži podráždit stejně jako běžná kosmetika, někdy i víc.

Americká dermatologická akademie upozorňuje u celotělových deodorantů na riziko podráždění citlivých míst. Stejná opatrnost je třeba u silně parfémovaných nebo „přírodních“ výrobků. Výrobek určený do podpaží nepatří automaticky na třísla, intimní oblast nebo podrážděnou kůži.

Pokud deodorant pálí, svědí, způsobuje vyrážku nebo zhoršuje stav kůže, není dobré ho dál používat. Tělo tím neprochází žádnou „očistou“. Jde o podráždění.

Proč někdy přípravky nefungují

Přípravek často selže kvůli špatnému použití. Deodorant na nečistou kůži jen překryje problém. Antiperspirant na vlhkou kůži nemusí působit správně. Nanášení hned po holení může kůži podráždit. Příliš mnoho vrstev zase nemusí zvýšit účinek, ale může zanechat skvrny a lepkavý pocit.

Velkou roli hraje oblečení. Umělá vlákna drží pach častěji než bavlna nebo len. Některá trička zapáchají i po vyprání, protože pachové látky zůstávají ve vláknech. Pak člověk viní deodorant, ale problém sedí v prádle.

Svůj vliv má i stres. Stresový pot se složením liší od běžného potu při teple. Proto může člověk zapáchat víc při nervozitě než při obyčejné procházce.

Kdy zpozornět

Běžné pocení patří k normálním funkcím těla. Lékaře je potřeba řešit , když se pocení nebo zápach výrazně změní bez jasné příčiny. Varovně působí noční pocení, horečky, nevysvětlitelné hubnutí, bušení srdce, třes, slabost nebo náhlý ostrý zápach. Stejně tak dává smysl řešit nadměrné pocení, které člověku brání v běžném životě.

Kosmetika má své hranice. Deodorant ani antiperspirant nenahradí vyšetření, když tělo začne vysílat neobvyklé signály.