28. 7. 2025|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Historie

Panovníci bývají obvykle spojováni s mocí, majestátem a vážností. Jenže někteří z nich zemřeli tak nečekaným, zvláštním nebo až směšným způsobem, že to působí spíš jako příběh z černé komedie než historická událost. Tady je výběr těch nejpodivnějších úmrtí králů, císařů a vládců, které historie zaznamenala:

Král, který se smál až k smrti – Chrysippos (Řecko, 3. stol. př. n. l.)

Chrysippos sice nebyl panovníkem, ale byl jedním z nejvlivnějších stoických filozofů své doby. Jednoho dne uviděl osla, který jedl fíky a napil se vína. To ho rozesmálo tak silně, že dostal záchvat smíchu a zemřel. Vážně. Filozof, který kázal klid a rozvahu, zemřel na vlastní veselost.

Král, kterého zabil šatník – Španělský král Pedro Kastilský (14. století)

Král Pedro měl zvláštní zvyk – ukrýval své poklady ve skříni. Jednou v noci, když se je pokusil zkontrolovat, skříň spadla a rozdrtila ho. Někdo říká, že mu skříň zavalila hlavu, jiní, že ho zasypalo stříbro. Tak nebo tak – smrt v šatníku nečeká ani ten největší paranoidní vládce.

Karel II. Navarrský – uvařený zaživa ve vlastní léčbě

Tento španělský král trpěl různými nemocemi a jeho lékaři mu předepsali zvláštní „balzamovací“ metodu – obalili ho v látce napuštěné brandy a oleji, a poté zavázali do lněných obinadel. Služka, která ho měla zabalit, použila svíčku, aby nitě lépe zatavila… a král zaživa vzplál jako fakule.

Císař, kterého zabil jeho vlastní vynález – Aurelianus (3. století n. l.)

Aurelianus miloval technické novinky. Nechal si postavit mechanickou věž, která měla vydávat zvuky při každém pohybu. Jednoho dne se věž zřítila přímo na něj, když se snažil předvést její funkčnost. Takže římský císař padl kvůli vlastní lásce k technice.

Císař Qin Š’-chuang-ti – otráven elixírem nesmrtelnosti

První císař sjednocené Číny posedle hledal elixír věčného života. Jeho alchymisté mu neustále podávali různé substance, až ho nakonec zabily pilulky obsahující rtuť, které měly jeho život prodloužit. Místo nesmrtelnosti přišla rychlá a bolestivá smrt – ale tělo schovali na tajné místo, aby lid neztratil víru ve „věčného císaře“.

Císař Domitianus – paranoidní až do konce

Domitianus měl panický strach z atentátu. Spal s dýkou pod polštářem a každý den se ptal věštců, jestli přežije. Jednoho dne si přivstal, aby si vše pojistil – a v ten den ho skutečně zavraždili jeho vlastní sluhové. Údajně ho rozčílilo, že mu ráno nedonesli oblíbenou rybu… a to byla poslední kapka pro dvůr, který ho už měl dost.

Alexander Veliký – smrt po večírku?

Nikdo přesně neví, co Alexandra Makedonského zabilo. Jedna z teorií však říká, že se upil k smrti během třináctidenní hostiny na počest boha Dionýsa. Jiná verze tvrdí, že dostal horečku a postupně ochrnul, takže ho považovali za mrtvého ještě zaživa. Když ho začali balzamovat, údajně ještě žil a cítil vše.

Císař Valerian – živý trůn pro perského krále

Římský císař Valerian padl do zajetí Peršanů v roce 260 n. l. Místo obvyklého vykoupení ho perský král Šápúr I. používal jako živý stupínek – pokaždé, když chtěl vylézt na koně, stoupl Valerianovi na záda. Po čase ho nechal zaživa stáhnout z kůže a kůži vystavit v chrámu jako odstrašující příklad. Těžko říct, jestli si tak představoval důstojný odchod římský císař.

Císař Faidon z Elidy – obětí proradného daru

Řecký tyran Faidon dostal od svých rivalů „dárek smíření“ – pohovku vyrobenou z bronzu, která byla na první pohled pohodlná a bohatě zdobená. Jakmile si na ni sedl, zespodu se aktivoval mechanismus, který ho spálil zaživa. Dárek s ohnivým překvapením se do historie zapsal jako jeden z nejděsivějších způsobů likvidace politického protivníka.

Král Edward II. – smrt, o které se nemluví nahlas

Anglický král Edward II. měl slabost pro mladé muže a svou přízeň dával okatě najevo. Vzbudil tím odpor šlechty i své manželky Isabely, která se proti němu spikla. Po sesazení ho uvěznili a podle jedné z teorií mu do konečníku strčili rozžhavené železo, aby nebyly vidět žádné vnější známky mučení. Historici dodnes vedou spor, zda to byla pravda nebo středověká propaganda, ale tato smrt se stala symbolem krutosti politických čistek.