MDŽ přežitek socializmu?

6. 3. 2026|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Tradice

Vzpomínky některých žen na Mezinárodní den žen (MDŽ) před třiceti lety nebývají zrovna růžové. Mnohé si pamatují, jak 8. března spěchaly z práce domů s karafiátem a balíčkem utěrek v ruce.

Zatímco ony se musely postarat o děti a domácnost, jejich muži „povinně slavili“ s kolegy – často v doprovodu žen, které žádné rodinné závazky neměly. Domů se pak vraceli v pozdních nočních hodinách, někdy s kyticí povadlých květin posbíraných ze stolů v sále.

Není divu, že řada žen začala později dávat přednost oslavám Dne matek. Ale může za to opravdu svátek MDŽ – nebo spíš způsob, jakým se slavil?

Původní myšlenka MDŽ: Svátek boje za ženská práva

Málokdo dnes ví, že kořeny MDŽ sahají do Spojených států amerických a že šlo o svátek čistě politický. V době jeho vzniku měly ženy zcela nerovné postavení – nevolily, neměly právní ochranu, byly vystaveny násilí a zneužívání. Historie na ně často zapomínala. Mnohé z nich se snažily přežít v mužském světě díky důvtipu, trpělivosti, úskokům nebo i falešnému úsměvu.

Zatímco společnost vnímala muže jako přímé a rozhodné, ženy považovala za slabé a úskočné. Jenže – co jiného jim zbývalo, když svět fungoval podle pravidla: „silnější přežije“?

Ženy v dějinách: Proč tolik jmen chybí?

Jen málo žen dokázalo v historii uspět – ačkoliv měly stejný, ne-li větší talent než muži. Čím dále se vracíme do minulosti, tím méně ženských jmen nacházíme mezi malíři, vynálezci, spisovateli či vědci.

Víme vůbec, kolik žen se vydávalo za muže, aby měly šanci uspět? Kolik děl a objevů pochází ve skutečnosti z ženských hlav, ale byly podepsány jmény jejich manželů?

Šicí stroj – pomoc i past

Šicí stroj měl ženám ulehčit práci. Ale místo toho vedl ke vzniku velkých šicích dílen, kde ženy pracovaly v otřesných podmínkách:
15 hodinové směny, nulová hygiena, mizerné mzdy, brutální zacházení.

25. března 1911 vypukl v jedné newyorské textilce požár, při kterém zahynulo 146 mladých dívek. Neměly šanci uniknout – kvůli šetření vedení nezřídilo dostatek únikových východů, a některé dokonce zfalšovalo.

To byl zlom. Zhruba 15 000 žen vyšlo do ulic a požadovalo lepší pracovní podmínky, práva a respekt. Muži je nejprve nebrali vážně – ženy přece neměly volební právo a společnost je nepovažovala za hrozbu.

Jenže ženy se nenechaly odradit. Radikalizovaly se, svolávaly demonstrace, nahlas říkaly, co je trápí – a jejich hlas se začal šířit i do Evropy.

Zrod Mezinárodního dne žen

V roce 1910 přišla německá socialistka, učitelka a novinářka Clara Zetkin s návrhem, aby ženy měly jeden den v roce, který bude patřit jen jim – a oslaví ho demonstracemi a veřejnými projevy.
Poprvé se MDŽ slavil v roce 1911, ale nadšení přerušila první světová válka.

Po válce se význam MDŽ znovu začal připomínat. OSN svátek oficiálně uznala až v roce 1975. Přesto jej mnohé země dodnes ignorují nebo nevěnují vážnou pozornost – zejména v západní Evropě, některých částech Asie, Afriky nebo Jižní Ameriky zůstává jeho postavení nejasné.

Kam zmizela podstata MDŽ?

Dnes už většina žen nežije v takovém útlaku jako před sto lety. Mnoho z nich vychovalo muže, kteří respektují ženská práva. A přesto stále slýcháme věty jako:
„Ona si ten výprask zasloužila“,
„Chtěla emancipaci? Tak ať si uhlí složí sama“,
nebo „To je chlap – ten si to může dovolit“.

Zatímco muži někdy opravdu facky rozdávají, ženy většinou zůstanou jen u myšlenek. Přesto: v Polsku prý až třetina žen zažívá domácí násilí. U nás jsou čísla snad lepší – ale kolik žen s tím opravdu jde na policii?