Josef Sekera: Děti z hliněné vesnice

Obsah knihy

Román se odehrává na Slovensku v letech 1933–1938, tedy v době hospodářské krize a první republiky. Dějištěm je cikánská osada Okoličné na dolním toku Váhu, kde lidé žijí v hliněných domech a tvrdých podmínkách. Kniha nevypráví jeden uzavřený osud, ale zachycuje život celé komunity – její bídu, zvyky, vztahy, temperament i každodenní boj o přežití.

Jednou z důležitých postav je učitel Štefan Marcina, který přichází do osady s přesvědčením, že i děti z prostředí, které okolní svět považuje za beznadějné, mají schopnosti a zaslouží si vzdělání. Snaží se získat důvěru místních, pracovat s dětmi a otevřít jim cestu z izolace, do níž je většinová společnost odsunula. Naráží přitom nejen na nedůvěru části obyvatel osady, ale i na předsudky, nepochopení a odpor školských úřadů i širšího okolí.

Kniha nestojí jen na chudobě a koloritu osady, ale hlavně na střetu dvou světů. Na jedné straně je uzavřený život komunity, která se naučila spoléhat sama na sebe, na druhé straně snaha něco změnit a prolomit kruh bídy a beznaděje. Autor nezakrývá tvrdost prostředí. V osadě je nouze, napětí, nedostatek práce, závislost na okolním světě i opakované pády do stejných problémů. Zároveň ale ukazuje i soudržnost, hrdost, hudebnost, vitalitu a touhu po lepším životě.

Právě v tom je román silný. Kdo k němu přistoupí bez předsudků, snadno pochopí každodenní radosti i starosti lidí z osady a některé postavy si rychle oblíbí. Nejde o uhlazený příběh s jedním dějovým obloukem, ale o široce rozkročený obraz života lidí na okraji společnosti.

Recenze

Síla té knihy je v tom, že nejde po efektech. Nehraje si na folklorní romantiku ani na sentiment. Děti z hliněné vesnice působí jako poctivý sociální román, který ukazuje prostředí stojící stranou zájmu většinové společnosti. To je jeho hlavní hodnota. Není to román o exotice, ale o lidech, kteří žijí v bídě a zároveň narážejí na tvrdé předsudky i na vlastní limity.

Z dnešního pohledu může kniha působit starosvětsky a místy i ideově. Škoda, že román vznikal v době, kdy literatura často spojovala sociální bídu s představou nápravy skrze „pokrokové“ socialistické myšlení. Někdo to přijme jako dobový rámec, jiného to bude rušit.

Když ale člověk odhlédne od politického nánosu, zůstane tu silná snaha pochopit způsob života a mentalitu obyvatel cikánské osady. Přitažlivé je právě jejich volnomyšlenkářství, spontánnost a život, který není svázaný tolika konvencemi jako svět většinové společnosti.

Román nestojí na jedné mimořádně sevřené zápletce. Spíš zachycuje prostředí, typy postav, osudy několika výrazných hrdinů a celkový obraz života v osadě. Pro někoho je to výhoda, protože právě to dává knize šíři a autenticitu. Pro jiného je to nevýhoda, pokud čeká silný osobní příběh jednoho hrdiny nebo výrazně vystavěný děj.

Stručné zhodnocení

Děti z hliněné vesnice jsou román o životě Cikánů v osadě na Slovensku ve 30. letech, o bídě, zvycích, dětech a o učiteli, který se snaží komunitě otevřít cestu k lepšímu životu. Kniha stojí hlavně na prostředí, sociálním obrazu a na střetu bídy s nadějí na změnu. Právě proto si ji člověk spíš zapamatuje jako silný obraz osady než jako jeden jediný příběh.