Zabíjení vlastních potomků není jen naší doménou. Nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz napsal ve své knize, že člověk je pravděpodobně jediným tvorem na Zemi, který zabíjí děti vlastního druhu. Chladnokrevné zabíjení mláďat je však rozšířeno i mezi zvířaty. Jsme si dobře vědomi toho, že zvířata mají svůj vlastní svět a někdy i velmi kruté zákony. Na rozdíl od nás, zvířata vždy jednají ve svůj prospěch a nemají skrupule. Z uvedeného vyplývá, že se řídí instinkty a ne svědomím a rozumem. Jinak bychom je museli nazvat bezduchými bestiemi.
Temná stránka jejich povahy se projevuje zejména při zabíjení mláďat. I když jde velmi často jen o odstranění slabších jedinců, kteří by těžký život v přírodě nezvládli a mohli by tak ohrozit celou rodinu, zabíjeny bývají i silní a perspektivní jedinci. Stává se také, že dospělí musí krvavě bojovat proti svému silnému potomstvu.
Kterých druhů zvířat se to týká a proč?
Jedním z typických příkladů zvířat, která zabíjející svá mláďata jsou langury – opice z rodiny makakovitých. Obývají Indii, Indonésii, Srí Lanku a Čínu. Langury žijí ve velkých stádech až 120 členů. Každému stádu dominuje jeden samec. Bohužel ne dlouho, protože jeho “žezlo” rychle přebírá silnější samec.
Když nový samec převezme vedení, zabije všechny mladé a odstraní tím geny svého předchůdce. Dalším důležitým důvodem je to, že kojící samice jsou neplodné. Jakmile ztratí mladé, jsou připraveny k šíření jeho genetického materiálu. Samice svá mláďata většinou ani nebrání a přijde-li nový vůdčí samec, podrobují se mu a ochotně se s ním páří.
Tento druh opic má velkou úmrtnost mladých i díky tomu, že samice nosí mláďata na zádech. Při rychlém pohybu snadno spadnou a samice jim jen velmi zřídka pomáhají. Víceméně jen netečně čekají, zda se mládě samo vyškrábe zpět na hřbet. Pokud ne, tak prostě odběhne a mládě uhyne. Dochází tím k eliminaci slabých jedinců. Stává se také, že samice chladnokrevně své mládě zabije, aby jej ochránila před smrtí horší. Ví, že by stejně nepřežilo útok samců bojujících o moc. Po vraždě zkonzumuje samice jejich mozek, obsahujících bílkoviny, které bude potřebovat pro další těhotenství.
Např. u ostnáků (pták žijící v Jižní Americe) pečuje o potomstvo samec. Samice bojují o území a mají tendenci být v tomto boji velmi kruté. Pokud ji zaujme samec, který dobře pečuje o mladé, napadne samici se kterou má potomky a zabije ji i mláďata. Vítězka pak ještě týž den a celá zkrvavená nutí samce k páření.
Psoun prériový známý polygamním životním stylem. Jedna nora je obývaná několika samicemi a jedním samcem, který se s nimi páří. Tento druh zabíjí hlavně mláďata, ať už se jedná o mladé samce. Vypadá to sice divně, ale má to jednu výhodu. Pokud by šli zabíjet do jiné skupiny, museli by válčit s celou skupinou. Kdežto ve stejném společenstvu stačí porazit jen matku mláďat.
Toto dramatické chování je u nich běžné. Samice, která zabije některá svá mláďata, je silnější, a její potomci jsou pak odolnější vůči nepříznivým podmínkám, než jiná mláďata. Je to forma přirozeného výběru, který zachovává rovnováhu přírody.
Mezi další zvířata, která zabíjejí své mladé, patří např. i prasata a králíci. I v těchto případech je to ochrana mladých před horší smrtí.
Mezi vraždící zvířata, patří i delfín skákavý, přestože by je málokdo nazval agresivními. Napadají mláďata neobyčejně krutým způsobem, kdy v plné rychlosti vrážejí do bezbranných mláďat zobák. A někdy i do svých vlastních. Dělají to proto, aby uspíšili u samic příchod dalšího plodného období. Někteří vědci se domnívají, že toto chování je výsledkem sexuální frustrace.
zdroj: www.odkrywcy.pl
