Velmi zajímavý je systém např. věznice Bilibid na Filipínách, konkrétně její část nazývaná New Bilibid Prison, kde systém funguje na principu vězeňské samosprávy. Zde jsou vězni do značné míry ponecháni sami sobě. Sami se starají o vlastní život uvnitř věznice, včetně správy každodenního provozu, stravování, hygieny a bezpečnosti.
Jak funguje takový systém vězeňské samosprávy?
Principy tohoto modelu věznice spočívají v tom, že vnitřní správa věznice je z velké části svěřena samotným vězňům. Každodenní fungování věznice a udržování pořádku je v rukou samotných odsouzených, a dozorci nebo správci zde hrají spíše okrajovou roli.
- Samospráva vězňů: Vězni si sami volí své „vedení“. Tato skupina dohlíží na rozdělování prací, ubytování, stravování a dalších každodenních činností.
- Práce a ekonomika: Každý vězeň má v rámci komunity určitou roli nebo práci. To zahrnuje například kuchaře, údržbáře, čistitele, ale také různé dílenské práce, jako je výroba rukodělných produktů, které mohou být následně prodávány mimo věznici. Některé věznice mají dokonce vlastní malé podniky nebo trhy, kde vězni obchodují se zbožím a službami.
- Stravování a zásobování: Vězni si sami vaří jídlo a starají se o zásobování potravinami. Jídlo může být buď dodáváno vězeňskou správou, nebo si vězni mohou zakoupit suroviny z vlastních prostředků (např. z peněz vydělaných prací uvnitř věznice).
- Ubytování a pořádek: Ubytování je rovněž v režii vězňů. Existují zde určité hierarchie (větší cely, vybavenější prostory) díky své pozici v komunitě nebo za peníze.
- Málo dozorců a kontrol: Dozorci zde většinou do věznice nevstupují a jsou spíše rozmístěni na vnějších hranicích objektu.
Umístění nenapravitelné a násilné vězně (odsouzené na doživotí) do podobných zařízení?
Umístění nenapravitelné a násilné vězně (odsouzené na doživotí) do podobných zařízení?Toto řešení by bylo pravděpodobně velmi polarizujíc:
- Proponenti tvrdšího přístupu: Někteří lidé, kteří jsou zastánci tvrdších trestů a trestání recidivistů, by mohli tento návrh podpořit. Tvrdili by, že umístění nenapravitelných násilných vězňů do takového prostředí je spravedlivé a odpovídá jejich chování. Argumentují tím, že tito vězni si zaslouží tvrdší podmínky a že společnost by měla mít právo chránit se před těmi, kteří opakovaně páchají závažné trestné činy.
- Ochránci lidských práv a etiky: Na druhou stranu by však mnoho obhájců lidských práv a etiky mohlo být proti takovému přístupu. Kritizovali by ho jako nehumánní a nelidský, protože by vězni byli vystaveni nebezpečí a ponižování. Organizace zaměřené na lidská práva by argumentovaly, že všichni vězni mají právo na bezpečné zacházení a příležitost k rehabilitaci bez ohledu na to, jak závažné jsou jejich činy.
- Pragmatické hledisko (náklady vs. výsledky): Někteří lidé by mohli poukázat na potenciální úsporu nákladů a zdůrazňovat, že tento přístup by mohl být ekonomičtější. Věznice řízené samosprávou vězňů by vyžadovaly méně dozorců a nižší provozní náklady. Přesto by zde vznikaly otázky ohledně efektivity a rizik, protože nekontrolovaný režim může vést ke vzniku gangů, násilí a dalším problémům, které by mohly mít dopady nejen na vězně, ale i na společnost jako celek (např. při úniku informací či zbraní z věznice).
Myšlenka umístit nenapravitelné vězně, kteří spáchali závažné násilné trestné činy a byli odsouzeni na doživotí, do zařízení s minimálním dohledem, kde by si sami „řešili“ svůj osud, je alternativou, o které někteří lidé přemýšlejí jako o způsobu, jak trestat závažné recidivisty a zároveň snížit náklady státu. Tento nápad však zůstává velmi kontroverzní a má své etické a praktické důsledky, které si společnost musí promyslet.
