Zda bude dítě agresivní, nebo ne závisí na mnoha aspektech. Hodně se hovoří o tom, že na vině je genetika, jiní tvrdě razí cestu názoru, že hlavní je výchova. Jako u všeho je pravda někde na polovině cesty. Je zřejmé, že některé děti mají pro agresi větší dispozice než jiné, ale přesto se u nich nikdy nerozvine. Bylo dokázáno, že pokud je matka v těhotenství (druhý – třetí trimestr), vystavována nadměrným stresům, je zneužívána, nebo je sama hodně agresivní, má to velký vliv na nevyvinutý plod.
Stresové hormony se totiž vyplavují i do jeho krevního řečiště a ovlivňují jeho další psychický vývoj. Takové děti mají v průměru i větší výskyt psychických poruch (např. schizofrenie). Sejdou-li se genetické předpoklady s nepohodou v prenatálním vývoji se špatným zacházením po narození dítěte, může být jeho další vývoj vážně narušen.
Důležitá je atmosféra nejen doma, ve školce, nebo na hřišti ale vše, na co se dítě dívá, tedy i pořady, které běží v televizi. Okoukané situace pak opakuje i ve svím chování. Dítě se učí uplatňovat agresi od prvních měsíců života. Hodně záleží na tom, zda pečovatelé dítěti jeho agresivitu tolerují a jak na ni reagují.
Už malé miminko dává najevo svou nespokojenost. To ale ještě není agrese.
Kolem pátého měsíce života, dokáže dítě už důrazně ukázat svůj hněv a nespokojenost. Někdy jsou tyto reakce považovány za základní formu agresivního chování. Dítě zatíná svaly na rukou a nohou, chce se uvolnit ze sevření pečovatele, zrudne, křičí… Pokud se dítěti díky tomuto chování povede prosadit svou vůli, začne si toto chování pomalu osvojovat. Nicméně ještě ani v tuto chvíli zde není žádná vědomá touha působit někomu bolest, utrpení či poškození. Takže ani nyní to ještě není typická agrese.
Jiné to je u ročního dítěte, které už agresivní být může
Agresivitu určitě neřeší naplácání. Pokud dítěti naplácáme jakoby symbolicky, pojmeme celou situaci jako legraci, a bude to považovat za zábavu. Když přitvrdíme, osvojí si toto chování taky, začne nás kopírovat a začne bít ostatní děti. Má-li současně možnost sledovat i jinou formu agrese, vytváří se v něm pocit, že je to dobrý způsob, jak řešit konflikty. Nyní už může jít o projevy počínající agresivity.
S postupným osamostatňováním se vznikající překážky stávají zdrojem další agrese
Na konci druhého roku života se dítě snaží být nezávislé. Chce samo jíst, oblékat se, umýt se, zapnout si televizi, opravit hračku, kterou právě zlomil. „Já sám, já sám„ – je nejčastěji používanou větou vyskytují se v jeho řeči. Někdy se s velkými obtížemi snaží zapnout knoflíky na blůze, a když si zapne poslední, matka si všimne, že jedna dírka byla přeskočena a začne mu to opravovat. V tu chvíli se v dítěti vzedme lavina vzteku. Chtělo to udělat samo, dalo to hodně práce a na konci se potkalo jen s napomenutím matky. Začne škubat oděvem, bouchne do mámy a neví, jak jinak ukázat svou nespokojenost. Zlobí se na sebe i na celý svět.
Mysleme na to a předcházejme těmto naprosto zbytečným výlevům zlosti. Někdy je lepší ho pochválit za snahu a výsledek neřešit. Jinak se zlost může stát trvalým rysem jeho povahy.
Vydírání
Jedním z nejtypičtějších projevů je vydírání pečovatelů tím, že sebou dítě praští o zem, křičí a kope kolem sebe.
V tomto okamžiku je potřeba dítěti dát jasný signál, že hysterické chování nebude tolerováno, a že si tím nic nevymůže. Nejlépe si jej přestaňte všímat a počkejte, až se uklidní. Dítě rychle pochopí, že si tímto jednáním nic nevybojuje a přestane.
Některé situace jsou ale jakoby vymyšleny ďáblem.
Spěcháte do práce, nebo se ocitnete v hloučku diváků, kteří se kochají divadýlkem, které se jim právě naskýtá a nemáte náladu na trpělivost. Pak je opravdu potřeba bez jakýchkoli emocí dítě dopravit na potřebné místo.
Co ale dělat, když se dítě uklidní a znovu hledá vaši náruč? Nezlobte se na něj, a bez emocí mu vysvětlete, že když křičí moc nahlas, tak se vám to nelíbí. Možná vám ke klidu pomůže, když si uvědomíte, že nejde o jeho chybu, ale je to jen zrcadlo, které vám tím nastavuje.
Na svém stanovisku je nutné důsledně trvat, protože budete-li dítěti ustupovat, mohou podobné vývojové krize trvat velmi dlouho.
Při výchově je potřeba si uvědomit, že sebelepším hardwarem nezmůže nic špatný software a naopak. Nepropadejme tedy beznaději.
Další příspěvky v této kategorii
