Pornografie a děti: 7 mýtů o sexu, které si mladí odnášejí

Pornografie a děti je přeci nesmysl. Dřív se děti o sexu dozvídaly od kamarádů za školou, z časopisů nebo z rozpačitého rozhovoru s rodiči. Dnes jim „výchovu“ často obstará mobilní telefon a pornografie dostupná na pár kliknutí. A to v době, kdy jim je teprve deset, jedenáct let. Výsledkem je řada mýtů o sexu, vztazích a vlastním těle, které si mladí lidé nesou do dospělosti. Jaké to jsou a jak s dětmi mluvit, aby jim pornografie nebyla jediným učitelem?

Pornografie přichází dřív, než si myslíme

Většina rodičů žije v představě, že jejich dítě se k pornografii ještě nedostalo. Data ale mluví jinak. Podle průzkumu organizace NePornu mezi více než 1 500 žáky v Česku a na Slovensku se průměrný věk, kdy děti začínají pornografii sledovat, pohybuje mezi 10. a 11. rokem. Odbornice na digitální bezpečnost Michaela Slussareffová dokonce upozorňuje, že čtvrtina dětí se s ní setká už v osmi letech.

Podobně je tomu i v zahraničí. Britská dětská ombudsmanka zjistila, že průměrný věk prvního zhlédnutí pornografie je 13 let, ale 27 % dětí ji vidělo už do 11 let a 10 % do devíti let. Mnohé děti na ni přitom nenarazí na pornostránkách, ale na sociálních sítích, často náhodou.

Pornografie a děti = učebnice sexu

Největší problém není samotná zvědavost, ta k dospívání patří. Problém je, že pornografie se pro mnoho mladých stává hlavním zdrojem informací o tom, jak sex vypadá. Už starší výzkum Masarykovy univerzity mezi téměř třemi tisíci českými dospívajícími ukázal, že třetina z nich sleduje pornografii proto, aby se dozvěděla něco o sexu.

Americký průzkum organizace Common Sense Media zase zjistil, že téměř polovina dospívajících považuje pornografii za užitečný zdroj informací o sexu. Přes polovinu chlapců a čtyři z deseti dívek v témže průzkumu považovalo pornografii za realistické zobrazení sexu. Nevědí, že pornografie není dokument. Je to zábavní průmysl, který prodává představení – s vybranými herci, střihem, opakovanými záběry a scénářem.

Mýta o sexu

Takhle normálně vypadá sex

Pornografie ukazuje sex jako nekonečný výkon bez trapných chvil, nejistoty, smíchu a domlouvání. Skutečná intimita taková není. Patří k ní nervozita, nedorozumění, něha i to, že se partneři teprve poznávají. Mladí lidé, kteří čerpají představy z videí, pak mohou mít pocit, že s nimi něco není v pořádku, když jejich první zkušenosti vypadají úplně jinak.

Tělo musí vypadat jako na videu

Herci v pornografii jsou pečlivě vybíráni podle vzhledu a často prošli i plastickými operacemi. Dospívající, kteří ještě nemají s čím porovnávat, pak začnou pochybovat o vlastním těle. Dívky řeší tvar prsou, vzhled intimních partií nebo ochlupení, chlapci velikost a „výdrž“. Nereálná měřítka vedou ke studu, nízkému sebevědomí a úzkosti. Britská zpráva ostatně spojuje časné sledování pornografie s nižším sebevědomím mladých lidí a škodlivými představami o vztazích.

Souhlas není potřeba, ona to přece chce

V pornografii se málokdy někdo na něco ptá. Ženy jsou často zobrazovány jako bytosti, které jsou kdykoliv připravené a nadšené ze všeho, co se s nimi děje. Podle průzkumu viděla jen třetina dospívajících pornografii, ve které by se někdo před sexem zeptal na souhlas. Mladí lidé si tak mohou odnést nebezpečnou představu, že „ne“ ve skutečnosti znamená „přesvědč mě“. Přitom souhlas musí být dobrovolný, jasný a dá se kdykoliv vzít zpět.

Násilí a škrcení k sexu patří

Tohle je možná nejznepokojivější mýtus. Velká část dnešní volně dostupné pornografie obsahuje agresivní praktiky. Podle britské dětské ombudsmanky viděla téměř čtyři pětiny mladých lidí pornografii se sexuálním násilím dřív, než jim bylo 18 let. Ombudsmanka Rachel de Souza popsala případ dvanáctileté dívky, kterou chlapec při prvním polibku škrtil, protože to viděl v pornografii a považoval to za normální.

Je proto důležité dětem jasně říct, že bolest, ponižování nebo škrcení nejsou normální součástí intimity. Škrcení je navíc i ve „hře“ nebezpečné, protože může ohrozit přívod krve a kyslíku do mozku.

Ochrana kazí zážitek, a stejně se nic nestane

V pornografii prakticky nevidíte kondomy, rozhovory o antikoncepci ani zmínky o pohlavně přenosných nemocech. Mladí lidé tak mohou nabýt dojmu, že ochrana je zbytečná nebo „nesexy“. Realita je jiná – nechtěné těhotenství i infekce jsou skutečná rizika, o kterých je potřeba mluvit.

Všichni to dělají a hned

Pornografie a sociální sítě vytvářejí dojem, že všichni kolem mají bohatý sexuální život a kdo nemá, je pozadu. Dospívající pak mohou cítit tlak začít se sexem dřív, než jsou na to připravení, nebo posílat intimní fotky, protože „to přece dělají všichni“. Přitom pro sex neexistuje žádný „správný“ čas, který by určovalo okolí. A sdílení intimních fotek nezletilých může mít i vážné právní následky, nemluvě o riziku vydírání.

Sledování pornografie nemá žádné následky

Ne každý, kdo pornografii viděl, si z ní odnese trvalé následky. Odborníci ale varují, že u dětí, jejichž mozek se teprve vyvíjí, může časté sledování vést k návyku. Pete Lupton z organizace NePornu upozorňuje, že dětský mozek není připraven na tak silné podněty a je náchylnější k vytvoření návyku. Britská zpráva zase ukázala, že čím dřív se dítě s pornografií setká, tím častěji ji pak sleduje a tím pravděpodobněji se dostane i k násilnému obsahu.

Jak o tom s dětmi mluvit

Dobrou zprávou je, že rodiče mají větší vliv, než si myslí. Ve zmíněném americkém průzkumu uvedlo 47 % dospívajících, že se hodně o sexu naučili od rodičů nebo jiného blízkého dospělého, zatímco z pornografie jen 27 %. Rozhovor tedy má smysl. Pár tipů, jak na to:

• Začněte dřív, než si myslíte. S ohledem na věk prvního setkání je dobré o tom mluvit už s dětmi na prvním stupni – přiměřeně jejich věku.
• Nestrašte a nezahanbujte. Dítě, které se setkalo s pornografií, nemusí být „zkažené“. Často na ni narazilo náhodou. Pokud zareagujete výbuchem, příště vám nic neřekne.
• Vysvětlete, že porno je hrané. Přirovnejte to k akčním filmům: ani tam nikdo nečeká, že honičky a výbuchy vypadají jako skutečný život.
• Mluvte o souhlasu a respektu. Nejen v souvislosti se sexem, ale obecně: že své tělo má každý právo chránit a že „ne“ znamená „ne“.
• Nastavte technické zábrany. Rodičovská kontrola a filtry v telefonu nejsou všespásné, ale mladším dětem náhodné setkání ztíží.
• Buďte k dispozici. Dejte dítěti najevo, že se může zeptat na cokoliv, i na věci, které jsou mu trapné.

Kde hledat pomoc

Pokud si nevíte rady, obraťte se na odborníky. Projekt E-Bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci se dlouhodobě věnuje bezpečnosti dětí na internetu a nabízí rady i poradnu. Organizace NePornu pomáhá lidem, kteří se potýkají s problematickým sledováním pornografie, i jejich blízkým. Děti a dospívající se mohou anonymně svěřit také na Linku bezpečí na čísle 116 111.

Pornografii ze světa nevymažeme. Můžeme ale zajistit, aby nebyla jediným hlasem, který dětem vypráví o lásce, intimitě a vztazích. Tím dalším, důvěryhodnějším hlasem můžeme být my.