† Albert Einstein: Ponižující smlouva pro manželku Milevu

27. 8. 2025|Aktualizováno: 29. 9. 2026|Známé osoby

Albert Einstein patří k nejvýznamnějším vědcům všech dob. Proslavil se jako tvůrce teorie relativity, ale jeho soukromý život byl plný dramatických zvratů, osudových rozhodnutí a hlubokých výčitek svědomí.

Albert Einstein - teoretický fyzik a profesor

Foto: United States Library of Congress – Wikimedia Commons

Povolání: teoretický fyzik, vysokoškolský profesor, humanista
Narozen: 14. března 1879, Ulm, Německo
Zemřel: 18. dubna 1955, Princeton, New Jersey, USA (ve věku 76 let), prasknutí výdutě břišní aorty
Vzdělání: Švýcarský federální technologický institut (ETH Curych), obor matematika a fyzika
Matka: Pauline Einsteinová (rodem Kochová), klavíristka
Otec: Hermann Einstein, elektrotechnický podnikatel
Sourozenci: Maja Einsteinová (učitelka a románská filoložka)
Partneři: Mileva Marićová (1903–1919, fyzička), Elsa Einsteinová (1919–1936, sestřenice)
Děti: Lieserl Einsteinová († neznámý osud, matka Mileva), Hans Albert Einstein (inženýr, matka Mileva), Eduard Einstein (psychicky nemocný, matka Mileva)

Albert Einstein se proslavil jako tvůrce teorie relativity, ale jeho vliv sahal daleko za hranice fyziky. Stal se symbolem geniality, humanismu a morální odpovědnosti vědce vůči společnosti.

Začátky a cesta

Narodil se v Ulmu v Německu do židovské rodiny. V dětství působil uzavřeně a měl problémy s autoritami i školní disciplínou. Celý život držel vnitřní svobodu. Nešlo mu o boj s konkrétními lidmi, ale o vnitřní postoj. Odmítal přijmout cokoliv jen proto, že to řekla autorita. Raději se vše snažil pochopit sám. Právě tato nezávislost vedla ke vzniku jeho převratných teorií – neřídil se totiž tím, co se „má“ říkat, ale tím, co mu dávalo smysl.

Rád se ponořil do samostatného přemýšlení, především o přírodě, prostoru a světle. Jeho učitelé ho často považovali za pomalého, protože odpovídal až po delší úvaze – právě tehdy však rozvíjel hluboké koncepty.

Rodina se přestěhovala do Itálie a posléze do Švýcarska. V Curychu se Einstein zamiloval do své spolužačky Milevy Marićové. Roku 1905, označovaném za jeho „zázračný rok“ (Annus mirabilis), publikoval čtyři převratné články včetně speciální teorie relativity.

V dalších letech působil na univerzitách v Bernu, Praze, Curychu, Berlíně a nakonec v Princetonu. V Praze žil v letech 1911–1912 jako profesor na Karlo-Ferdinandově univerzitě a právě na pražských Vinohradech pracoval na základech své obecné teorie relativity. V roce 1921 získal Nobelovu cenu za vysvětlení fotoelektrického jevu.

Společenský postoj, pacifismus a atomová hrozba

Einstein se mimo vědeckou práci zapojoval do veřejného života. Vystupoval proti válce, fašismu a antisemitismu. Po nástupu Hitlera k moci emigroval do USA, kde se angažoval v obraně lidských práv a podpoře míru. V roce 1939 sice podepsal slavný varovný dopis prezidentu Rooseveltovi o nebezpečí nacistického jaderného výzkumu, ale sám se na projektu Manhattan nepodílel. Po druhé světové válce se neúnavně stavěl proti jaderným zbraním a podporoval OSN.

Pomáhal studentům prchajícím před nacismem, vyjadřoval se k sociální nerovnosti a přátelil se s osobnostmi jako Charlie Chaplin nebo indický filosof Rabíndranáth Thákur.

Osobní překážky: Genialita vykoupená rodinnou krizí

Einstein čelil osobním i profesním výzvám. Jeho první manželství s Milevou se rozpadlo po letech napětí. Vztah, který začal jako hluboké duševní spojenectví dvou nadaných lidí, se časem změnil v napětí, osamělost a hořkost. Zatímco Einstein rozvíjel svou kariéru a budoval prestiž, často ponechával Milevu samotnou s dětmi. Ta zůstávala v jeho stínu a trpěla depresemi.

Když Einstein předložil Milevě chladnou a jednostrannou „smlouvu o manželství“, stanovil v ní podmínky jako:

oblečení a prádlo bude udržováno v pořádku;
bude dostávat tři jídla denně do svého pokoje;
ložnice a pracovna zůstanou čisté a že je bude užívat výhradně on;
vzdá se jakéhokoli osobního kontaktu s ním mimo ryze společenské situace;
nebude očekávat žádné projevy náklonnosti;
že na něj nebude mluvit, pokud o to sám výslovně nepožádá;
okamžitě opustí místnost nebo přestane mluvit, pokud ji o to požádá;
nebude se „snižovat“ před dětmi v jeho očích.

Tato dohoda byla pro Milevu ponižující a neúnosná. Manželství se rozpadlo i kvůli jeho vztahu se svou sestřenicí Elsou. Když se v roce 1919 rozvedli, Einstein Milevě slíbil (a později také odevzdal) celou finanční odměnu spojenou s budoucí Nobelovou cenou, aby zajistil ji i syny.

Syn Eduard trpěl schizofrenií a skončil v psychiatrické léčebně. Sám Einstein se celý život vyrovnával s pocity viny, že se vzdálil své rodině.

Ve vědecké komunitě se ve stáří dostával do konfliktu s mladšími fyziky, kteří rozvíjeli kvantovou mechaniku, s níž měl vnitřní rozpory.

V roce 1907 začal Einstein korespondenci se Sigmundem Freudem, o jehož kolegovi jsme psali v článku o Carlu Gustavu Jungovi

Einstein se Freuda ptal: Proč lidé tak snadno propadají válečnému šílenství a nenávisti? Lze člověka zbavit touhy po ničení?
Freud mu odpověděl: V lidské psychice proti sobě neustále bojují dva pudy – pud života (Erós) a pud smrti a destrukce (Thanatos). Pokud člověk nepotlačí nebo nezkrotí své vnitřní temné stíny, válkám nikdy nezabrání. Tato slavná korespondence pak vyšla knižně pod názvem „Proč válka?“ (Why War?).

Einstein měl s kvantovou mechanikou problém ne kvůli výpočtům, ale kvůli jejím filozofickým důsledkům – odmítal, že by svět fungoval na principu náhody a nejasností. Právě k tomu se váže jeho slavný výrok: „Bůh nehraje v kostky.“ Věřil, že příroda má svůj řád a logiku, kterou lidé zatím jen nedokážou zcela pochopit.

„Představivost je důležitější než znalosti. Znalosti jsou omezené, představivost objímá celý svět.“

Témata:Albert Einstein fyzik

« PředchozíChytré technologie v myčkách nádobí

Další »Bizarní smrti panovníků část II.