Záškrt

26. 3. 2023|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Nemoci a diagnózy

Záškrt je závažné bakteriální infekční onemocnění, které postihuje hlavně nos, krk a horní cesty dýchací. V minulosti patřil mezi nejnebezpečnější dětské infekce a často končil smrtí. Dnes se díky očkování vyskytuje mnohem vzácněji, ale nezmizel úplně a při nákaze může mít velmi těžký průběh. Největší nebezpečí nepředstavuje jen samotný zánět v krku, ale hlavně toxin, který některé kmeny bakterie vytvářejí.

Příčina a přenos nemoci

Původcem záškrtu je bakterie Corynebacterium diphtheriae. Nemoc se šíří hlavně kapénkami při kašli, kýchání a blízkém kontaktu s nakaženým člověkem. Nejčastější je dýchací forma, ale existuje i forma kožní. Bakterie vytváří toxin, který poškozuje tkáně v místě infekce a může se dostat i do dalších částí těla.

Příznaky záškrtu

Záškrt se zpočátku může podobat angíně nebo jiné infekci v krku. Objevuje se bolest v krku, slabost, zduření uzlin na krku a obvykle jen mírná horečka. Typickým znakem jsou šedobílé až šedé pablány v krku nebo nose, které pevně lpí na sliznici a mohou výrazně ztížit polykání i dýchání. U těžších případů se může objevit výrazně oteklý krk, takzvaný býčí krk, a při dušnosti i modrání rtů.

Diagnostika a léčba

Záškrt se potvrzuje hlavně výtěrem z postiženého místa a průkazem bakterie v laboratoři. Nestačí jen pohled do krku, i když pablány bývají pro nemoc velmi typické. Pokud se bakterie prokáže, zjišťuje se ještě, zda jde o toxinotvorný kmen. Léčba musí začít co nejrychleji a zahrnuje antitoxin, který neutralizuje toxin, a antibiotika, která pomáhají zlikvidovat bakterii a omezit další šíření nákazy.

Foto: CDC – Wikimedia Commons

Možné komplikace

Záškrt může způsobit ucpání dýchacích cest, ale i poškození dalších orgánů. Mezi nejzávažnější komplikace patří poškození srdeční svaloviny, poškození nervů a v některých případech i poškození ledvin. U těžkého průběhu může nemoc skončit smrtí.

Prevence a očkování

V České republice patří očkování proti záškrtu mezi povinná očkování a je součástí pravidelného dětského očkování. U malých dětí se neaplikuje samostatně, ale v rámci hexavakcíny, která chrání proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, virové hepatitidě B a invazivním infekcím způsobeným bakterií Haemophilus influenzae typu b. Základní očkování se zahajuje od 9. týdne věku a podle vyhlášky má být dokončeno nejpozději do 18. měsíce života dítěte.

V dnešním schématu dítě dostává v kojeneckém věku tři dávky. První dávka se podává od 9. týdne věku, druhá dávka následuje za 2 měsíce a třetí dávka mezi 11. a 13. měsícem života, nejméně 6 měsíců po druhé dávce. Všechny tyto tři dávky jsou hexavakcína, takže každá z nich obsahuje ochranu i proti záškrtu. U nedonošených dětí se používá schéma 3+1, tedy tři dávky v kratších odstupech a čtvrtá s odstupem nejméně 6 měsíců po třetí dávce.

Po základním očkování následuje přeočkování v 5.–6. roce života. V této dávce už dítě nedostává hexavakcínu, ale kombinovanou vakcínu proti záškrtu, tetanu a černému kašli. Další přeočkování přichází mezi 10. a 11. rokem života, kdy se očkuje proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně. Ochrana po očkování nevydrží celý život, proto se na záškrt nesmí zapomenout ani v dospělosti.

V dospělosti se ochrana proti záškrtu obnovuje při přeočkování proti tetanu, které se běžně provádí po 10 až 15 letech, u osob starších 60 let každých 10 let. Přeočkování je možné spojit v jedné vakcíně i se záškrtem a černým kašlem, případně také s dětskou obrnou. To je důležité hlavně proto, že imunita proti záškrtu časem slábne a bez přeočkování už nemusí být dostatečná.

Odklad očkování je možný hlavně ze zdravotních důvodů, například při akutním horečnatém onemocnění nebo jiné uznané kontraindikaci. Bez takového důvodu se očkování běžně neodkládá. V běžné české praxi se u malých dětí samostatná vakcína jen proti záškrtu nepoužívá, protože ochrana proti záškrtu je součástí kombinovaných vakcín už od kojeneckého věku.

Jak se očkovalo dříve a jak se očkuje dnes

Plošné očkování proti záškrtu bylo v Československu pevně spojeno s očkováním proti tetanu a černému kašli. Od 1. ledna 1959 se používala trojkombinace proti záškrtu, tetanu a pertusi s celobuněčnou pertusovou složkou. První dávka se tehdy dávala mezi 3. a 5. měsícem života, druhá za 6 týdnů, třetí za 6 měsíců po druhé dávce. Přeočkování následovalo v roce, kdy dítě dovršilo 3 roky, a znovu v prvním roce školní docházky. Ve všech těchto dávkách byla ochrana i proti záškrtu.

Od roku 1991 se očkování přesunulo už do mladšího kojeneckého věku a začínalo se od 9. týdne života. V letech 1991 až 1994 dítě dostávalo tři dávky v měsíčních intervalech, čtvrtou dávku mezi 18. a 20. měsícem a přeočkování v 5. roce života. Od roku 2001 se k původní kombinaci přidala ochrana proti Hib, v roce 2003 se přešlo na acelulární pertusovou složku a od 1. ledna 2007 se v základním schématu používá hexavakcína. Od roku 2009 přibylo ještě přeočkování mezi 10. a 11. rokem a od roku 2018 platí dnešní schéma 2+1.

Krátké shrnutí

Očkování proti záškrtu patří v Česku mezi povinná očkování. U malých dětí se neprovádí samostatně, ale jako součást hexavakcíny, která se podává ve schématu 2+1 od 9. týdne věku. Poté následuje přeočkování v 5.–6. roce a znovu v 10.–11. roce života. V dospělosti je nutné ochranu proti záškrtu dál obnovovat, protože imunita časem slábne.

===

Záškrt dnes vypadá jako dávná nemoc, ale byla by chyba ho podcenit. Jde o infekci, která může během krátké doby způsobit těžké dýchací potíže i poškození srdce a nervů. Očkování zůstává hlavní ochranou, protože nemoc se ve světě stále vyskytuje a může se znovu objevit i tam, kde byla dlouho vzácná.

Pokud rodiče dítě nenechají naočkovat povinným očkováním bez uznané výjimky, může jim hrozit pokuta až 10 000 Kč a neočkované dítě zpravidla nemůže být přijato do mateřské školy nebo dětské skupiny.

Témata:bakterie horečka Záškrt

« Předchozí.Jak jezdit s nízkou spotřebou

Další »Chcete najít smysl svého života?