Vladimír Menšík byl nekorunovaným králem českého herectví a lidového humoru. Spojoval v sobě dar strhujícího vypravěčství, bleskurychlé improvizace a hluboké lidskosti způsobem, jaký naše televize ani film před ním nepoznaly. Dokázal změnit sebemenší příhodu z dětství v gejzír smíchu a během vteřiny si získat tisíce diváků v sále i u obrazovek.
Nebyl však pouze estrádním bavičem. S mrazivou přesvědčivostí dokázal ztvárnit i postavy zlomených, osamělých, unavených a životem poražených mužů. Právě tento vzácný kontrast mezi živelnou radostí a hlubokou vnitřní zranitelností z něj učinil nezapomenutelnou legendu.
- Povolání: herec, konferenciér, moderátor, vypravěč a bavič
- Rodné jméno: Vladislav Menšík
- Narozen: 9. října 1929, Ivančice
- Zemřel: 29. května 1988, Brno (ve věku 58 let), v nemocnici U svaté Anny
- Vzdělání:
- Průmyslová škola strojírenská v Brně (maturita 1949)
- Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) v Brně, obor herectví (absolvoval 1953)
- Matka: Anděla Menšíková, rozená Kudláčková (1904–1999)
- Otec: Vladislav Menšík (1899–1973)
- Sourozenci: mladší sestra Olga Menšíková (nar. 1932)
- Manželky:
- Věra Menšíková (první manželství skončilo rozvodem)
- Olga Menšíková, rozená Strnadová (zpěvačka Inkognito kvarteta, manželství 1963–1988)
- Děti:
- Petr Menšík (nar. 1955, z 1. manželství)
- Vladimíra Menšíková (nar. 1957, z 1. manželství)
- Jan Menšík (nar. 1962, ze 2. manželství, pomocný režisér)
- Martina Menšíková (nar. 1965, ze 2. manželství, herečka a dabérka)
Dětství, rodinné zázemí a cesta k divadlu
Narodil se v jihomoravských Ivančicích a vyrůstal s mladší sestrou Olgou. Od mládí působil ve skautu, Sokole a hrál na klarinet i mandolínu. Ačkoliv ho srdce táhlo k jevišti, přísný otec trval na pevném řemesle, a tak Menšík nejprve vystudoval strojní průmyslovku a nastoupil jako technický kreslič do Brněnských strojíren.
Hereckého snu se však nevzdal. Na brněnskou JAMU ho přijali napodruhé a po absolutoriu v roce 1953 prošel kočovným Vesnickým divadlem i slavným pražským Divadlem E. F. Buriana. Na konci padesátých let stálé divadelní angažmá opustil a zakotvil v hereckém souboru Filmového studia Barrandov. Film a televize mu totiž dávaly mnohem větší prostor pro jeho nespoutanou energii.
Hvězdná kariéra: Přes 150 rolí, Silvestry i geniální Ikarův pád
Během své kariéry vytvořil úctyhodných více než 150 filmových a televizních rolí. Jeho komediální genialita rozzářila klenoty jako Až přijde kocour, Dívka na koštěti, Jak utopit dr. Mráčka, Což takhle dát si špenát? nebo nesmrtelné Tři oříšky pro Popelku. V hornické komedii Parta hic se před kamerou potkal s dalším mistrem humoru – Jiřím Krampolem, který na Menšíka vzpomínal jako na svůj celoživotní vzor.
Nejvyšší vrchol jeho dramatického umění však přišel s televizní inscenací Ikarův pád a navazujícím dramatem Tažní ptáci. Zde Menšík pod vedením režiséra Františka Filipa ztvárnil tragický pád talentovaného klavíristy Káry, jemuž alkohol ničí rodinu i lidskou důstojnost. Do této role vložil kus vlastního bolestného prožitku.
Nesmrtelnou kapitolu tvořila jeho vystoupení v pořadech Bakaláři, seriálech Chalupáři a Arabela i legendární televizní Silvestry. Ačkoliv diváci měli pocit, že mluví zcela spatpatra, mnohé z jeho bravurních monologů měly pevný scénář, který pro něj mistrovsky připravoval dramatik Jiří Hubač.
Osobní život: Dvě manželství a rodinná pouta
S první manželkou Věrou se znal od skautských let. Měli spolu dvě děti, ale Menšíkovo obrovské pracovní tempo, noční tahy a závislost na alkoholu vedly k rozvodu. Přesto mezi nimi zůstal respekt. Osud tomu chtěl, že v době jeho skonu ležela Věra ve stejné brněnské nemocnici a zemřela jen několik dnů po něm.
V roce 1963 se oženil s půvabnou Olgou Strnadovou, která tehdy zpívala v Inkognito kvartetu. Olga kvůli rodině ukončila pěveckou dráhu a vytvořila mu pevné rodinné zázemí. Narodil se jim syn Jan a dcera Martina, která pokračuje v rodinné tradici jako úspěšná herečka a dabérka. Olga Menšíková chránila manželovo soukromí a stála při něm v dobrém i zlém až do konce. Přežila ho o 35 let a zemřela v roce 2023 v úctyhodných 93 letech.
Kruté překážky: Injekce do žil, spaní v křesle a konec závislosti
Celý život sváděl nelítostný boj s těžkým astmatem. Od sedmdesátých let se nemoc zhoršovala natolik, že se při záchvatech doslova dusil. Naučil se sám aplikovat léky přímo do žíly a na natáčení s ním často jezdil syn Jan nebo osobní lékařka s pohotovostními injekcemi. Při natáčení pohádkového seriálu Létající Čestmír trávil dlouhé hodiny na kapačkách v maskérně a hned poté šel před kameru bavit diváky.
V posledních letech nemohl kvůli dušnosti vůbec spát vleže – v hotelích i doma spal výhradně vsedě v křesle. Zároveň dokázal vyhrát těžkou bitvu s alkoholem: po protialkoholním léčení se už kapky nedotkl a alkohol doma striktně zakázal. Zhruba pět let před smrtí skoncoval i se silným kouřením.
Poslední potlesk a odchod na věčnost
I přes vyčerpání pracoval do posledních sil. Svou poslední filmovou roli vytvořil v hořké komedii Dušana Kleina Dobří holubi se vracejí. Premiéry v březnu 1989 se však již nedožil.
Dne 27. května 1988 naposledy vystoupil před televizními kamerami v zábavném pořadu Abeceda. Přestože krvácel ze žaludečního vředu a stěží popadal dech, odjel následující den na plánované vystoupení do Brna. Odtud byl v kritickém stavu převezen do nemocnice U svaté Anny, kde 29. května 1988 v pouhých 58 letech naposledy vydechl. Místem jeho posledního odpočinku se staly Olšanské hřbitovy v Praze.
„Lidovost je v pravdivosti a ani humor není humorem bez lidskosti a laskavosti.“ — Vladimír Menšík
